Chápeš?✔️

Kapitola 45.

Prudce se narovnám.
Jak to Levi říkal?
"Víš, Erene, než začneš soudit, měl bys znát pohled na situaci ze všech stran. Ano, lidé trpí, protože jsou nenáviděni. Ale většinou také nenávidí právě proto, jak moc trpěli. Je to začarovaný kruh a vystoupit z něj je náročné, téměř nemožné. Všichni trpí. Záleží pouze kdy a jak moc." Jeho slova se mi zjeví v paměti jako zázrakem. On nemluvil o sobě, dojde mi v tu chvíli. On mluvil o Kennym! Proto nemohl "vystoupit ze začarovaného kruhu", i když si jeho existenci velmi dobře uvědomoval! Všichni trpí... bože, jak jsem mohl být tak slepý?

A další slova:
"Věci se občas zdají jinak, než ve skutečnosti jsou, Erene. Mohl by ses chovat jakkoli, ale můj kamarád být nemůžeš. Není to tvoje chyba. Určitě najdeš někoho, kdo o tvé přátelství bude stát. Kolem tebe se jich určitě najde spoustu. Já to ale nejsem." Nemohl být můj kamarád, protože za sebou vláčel svou minulost. Nechtěl se s nikým seznámit, protože nechtěl, aby dopadl jako Farlan, který se mu snažil pomoct od toho znásilňování...

To, jak se vždy oháněl, že není buzerant... Ach, jak moc teď tomu rozumím. Jak moc to teď všechno chápu.

A najednou mi dojde ještě jedna věc. Ne, není to fakt, že mamka už dávno opustila můj pokoj, abych měl čas přemýšlet. Jde o něco úplně jiného.
"Tak zase za týden."
Jak jsem mohl být tak hloupý? Přemýšlel jsem vůbec? To mi nedošlo, že se písmo absolutně nepodobá Leviho úhlednému rukopisu? Ne, to nepsal on. To psala zakomplexovaná osoba, jež si vynahrazovala svůj zpackaný život. A až teď plně rozumím tomu všemu. To, co se stalo se zrcadlem- bylo to v můj první den školy- v pondělí! Ten pláč v autobuse- po víkendu- taky v pondělí! A ten den, kdy jsem si šel prohlédnout byt a místo něj musel jít Erwin- den, kdy se ani nemohl jít podívat, koho si vlastně stěhuje do bytu- taky pondělí! Vždycky se to dělo v pondělí! On ho znásilňoval ve stejný den, v jakém to dělali jemu! Kruci, proč jsem byl tak nevšímavý? Zatímco jsem přemýšlel nad hloupostmi, mého Leviho mi každé pondělí znásilňovali!

Kruci, musím se tam vrátit, jiná možnost není! Musím do toho města zachránit svou lásku!
Rychle seběhnu po schodech za mamkou. Musím totiž zjistit adresu toho idiota. Protože jestli ho byla navštívit, nepochybně ji zná, tím jsem si jist. Vydrž, Levi...

__________

Sedím na zemi, celé mé tělo se klepe. Nenávidím to. Nenávidím ten zápach a tu špínu, kterou mám po celém těle. Zaschlé sperma a krev... Hnus.

Erene, doufám, že alespoň ty jsi v pořádku! Ta fotografie, kterou sebrali... v tu chvíli se to všechno začlo tak moc srát, protože tě našli. Tak moc mě Kenny nenávidí, tak moc... a to proto, že mé pětileté já udalo mamku. Co jsem ale měl dělat? Ona ho zabila, zabila, zabila...

To slovo mi zní v hlavě neustále. Ona ho zabila. Já ji udal. A proto teď zabíjí i Kenny... Eren byl v nebezpečí a já sobec ho nechával u sebe. Mohli ho najít... myslel jsem, že mne stejně jednou opustí, jenže pak... pak mi věnoval ten polibek. A co je nejhorší? I přes své předsudky, i přes všechnu nepřízeň osudu, i přes to všechno se mi ten polibek líbil! Já... já se do něj zamiloval. Miluju ho...

Vzlyknu a mé tělo se opět roztřese. Další kopanec, další nadávky. Nenávidím to tu.

Tehdy jsem se rozhodl. Miluju ho. A proto ho musím uchránit. I za cenu vlastního neštěstí. Doufal jsem, že se naštve a odjede domů, tehdy jsem ho z jedné uličky pozoroval.

Vyšlo to...
Ten den jsem se smál. Šíleně, zlomeně a přesto šťastně. Jediný člověk, kterého jsem kdy miloval mne totiž nenáviděl. Ale muselo to tak být, jinak by neodešel. Nenechal by mne odejít. Já bych ho už nikdy nepustil, už navždy bych chtěl cítit ty rty. A proto jsem se rozhodl, že musím pomoci své lásce. On odjel a já se, pro jeho bezpečí, vrátil. Už ho nebudou hledat. Mají mne, ne?

Kenny se ze mně jeho polohu snažil vykopat i vyšukat, ale marně. Nikdy mě nezlomí. Miluju ho. Miluju toho spratka a doufám, že bude mít šťastný život. I když to bolí, představovat si ho v náručí někoho jiného. I přesto- on si zaslouží být šťastný. A takhle bude. Nikdy se nedozví, co se vlastně děje. Nikdy nezjistí, že byla jeho láska opětovaná. Nikdy. Protože by se mi snažil pomoct. Ach, vždy byl tak moc naivní. A právě takového jsem ho miloval. S ideály a představami, o kterých sám vím, jak jsou nereálné. Ale přesto krásné.

Vrátil jsem se sem ještě ten den, k sobě domů jsem už nešel. Ani se tam vrátit nemohu. Vše by mi ho připomínalo. I teď mi ho vše připomíná. Ale má to jednu pozitivní stránku. Ať se mnou Kenny dělá cokoli, nikdy mne nemůže zničit. Nemůže mne zlomit. Nejde to, protože mám konečně důvod, proč dál přežívat. Mám Erena a představu jeho úsměvů, jeho zářivých smaragdových očí, jeho kaštanových vlasů a taky melodického hlasu. Jeho vtipů, naivity a impulsivních skutků. Všechno na něm miluji.

Konečně jsem pochopil, co je to láska. Konečně plně chápu, proč jsou lidé schopni obětovat sami sebe pro dobro druhého. Proč staví svou lásku před sebe samotné. Konečně rozumím tomu, jak to všechno funguje. A to mi na tváři právě teď vyloudí malý, lehký úsměv. Šílený.

,,Štětce se to líbí," odfrkne si slizský hlas vedle mého ucha.
,,Usmívá se," přisadí se jiný. Opět je jich tu víc. Opět ze mne akorát dělají kurvu. Ale mě už je to fuk. Na ničem mi už nezáleží. Jen na Erenovi a tomu všechno tohle pomůže. A právě proto jsem ochoten pokračovat do posledního dechu, právě proto jsem to všechno ještě neukončil.

Je stejný jako Farlan. On mne taky držel nad vodou. Dával mi důvod žít dál. Ale Eren, narozdíl od Farlana mi ukázal mnohem víc. A já mu to teď musím oplatit, je to má povinnost.

V místnosti se rozléhají vzdychy a výkřiky těch prasat, smíchané s nechutnostmi mířícími na mou osobu. V hlavě se mi znovu rozezní ta slova, která jsem tehdy slyšel v den svého návratu. Slova, která mi dokázala, že byla Farlanova smrt naprosto zbytečná.
"Kurvička se vrátila domů..."

...

Tak jo, tady to všechno máte. Tak co, přiznejte se, kdo to čekal?😅😅😅