Po Mafii 2

Kapitola 1. Lucie: Ve vzpomínkách

Prší... Na pohřbu Tommyho Angela truchlí nejbližší. Celý tento pohřeb je financovaný policií, která na něho měla dohlížet. Kněz pronáší dlouhou a smuteční řeč, kdy mluví o všech dobrých skutcích, které Tommy vykonal. Sára a Lucie pláčou nad jeho rakví v klasicky černých smutečních šatech. "Smrt je přirozená součást života a musíme se přes to přenést, musíme být silní. Ačkoli máme pocit, že tu s námi není, navždy zůstane v srdcích nejmilovanějších." A takto kněz pokračoval dalších několik minut. Kněz dořekne své poslední slovo a jdou zakopávat jeho rakev. Celou dobu, co probíhá pohřeb hraje v pozadí neklasická smuteční hudba, je o trochu rychlejší, než které se normálně hrávají na pohřbech. Po skončení pohřbu, jim policie řekne, že je čas si oddychnout. Na Sáře je vidět, že jí je čím dál tím hůř. A podle toho jak se na Lucii kouká, jde vidět, že ji něco trápí, ale dělá jakoby nic a snaží se to překousnout. Lucie si mezitím dělá čaj, aby se zahřála a zničeho nic si ji Sára zavolá k sobě. Lucka přijde a ptá se.:

Lucie: Děje se něco? Je všechno v pořádku?

Sára se na ní podívá a usměje se: To je dobrý, jsem v pořádku. (:zachrchlá:)

Lucie: Počkej. Dojdu ti pro vodu.

Odchází pro vodu. Při točení vody z kohoutku si vezme čaj, který si udělala a jde zpátky. Cestou ji ale zastihne detektiv.

detektiv: Promiňte, že vyrušuji, ale potřebuju s vámi, co nejdřív mluvit.

Lucie (poklidným hlasem): Teď se to nehodí. Prosím, mohl byste počkat ještě minutku? Hned se vám budu věnovat.

Detektiv: Dobře, počkám. Ale vážně jen chvilku, protože čas je drahý a já mám práce víc než dost...A odchází čekat...

Lucie se ztrápeným výrázem jde za mámou.

Lucie: Na tady, napij se. A teď odpočívej a moc nemluv.

Sára: (:napije se:) Díky. Slibíš mi jednu věc?

Lucie: Cokoli.

Sára: Až zjištíš, kdo zabil tvého otce, nedrž v sobě chuť pomsty. Ať ti nezatemní mozek.(:nádech:)... Nechtěli jsme ti to říkat, dokud nebudeš dost dospělá na to unést pravdu. A myslím že teď je ten správný čas. Víš, Paulie nežil dál v Lost Heavenu a neotevřel si vlastní pizzerii, byl zastřelen. A zabil ho jeho nejlepší kamarád. I když to tvůj táta zjistil, tak i tak věřil, že mají šanci. Ale on si to nechtěl připustit, a musel zabít i jeho.

Lucie (:nechápavě:): On táta zabíjel lidi?

Sára: Udělal to, protože on ho k tomu donutil.

Lucie: Rozumím. Budu už muset jít. Jeden detektiv se mnou chce mluvit. Zatím odpočívej.

Sára (je šťastná): Jsi tak šikovná.

Lucie se zvedne a odejde za detektivem...

Lucie: Tak, o čem jste se mnou chtěl mluvit?

Detektiv chvíli mlčí, přemýšlí, a pak řekne: Na druhý straně města se stala autonehoda a jeden člověk z místa činu utekl a prý by se podle popisu mohlo jednat o jednoho z vrahů vašeho otce...

V tu chvíli jim vběhne rozhovoru Anna, nejlepší kamarádka Lucky.

Anna: Pardon, nebude vadit, když vás na chvíli vyruším?

Lucie: Ale rychle, prosím.

Anna: Pamatuješ, jak se včera se táta dozvěděl, že někdo se vyboural u nás na pozemku a zničili přední vrata? Táta musel odjet se na to podívat. A taky řekl...