Po Mafii 2

PŘEDPOSLEDNÍ kapitola: Týden volna

Vito a Lucie, Joe a Monika si užívají  svůj volný týden. Nikdo nic neřešil, každý se věnuje své drahé druhé polovičce a jsou všichni šťastní. Teda až ten první den, kdy Lucie a Monika si nebyli jistí jestli tohle je to, co chtějí.

Vito & Lucie:

Lucie se ráno probouzí a nevidí Vita vedle sebe, ale cítí báječnou snídani. Za chvíli za Lucií přichází Vito.

Lucie: Hmm. To tak voní opravdu báječně.

Vito: To mě těší. Míchaný vajíčka, sice až na třetí pokus a do toho mi ještě pomáhal Johny, ale jsem rád, že ti voní. Ted ještě aby chutnalo.

Lucii to pobaví a ochutná.

Lucie: Trochu připálený, ale mám pocit, že tě budu muset zaučit, jak správně vařit.

Vito: Ale moc to nepřeháněj. Ještě jsem neviděl muže stát u plotny.

Lucie: To možná proto, že u tý plotny nebylo zrcadlo.

Vito: Tohle byla výjimka.

Lucie: Vážně? A co tě přimělo k této snídani do postele?

Vito: To jak si to včera nebojácně ustála. A to jak si zastavila Johna. Ne každý by to zvládl tak klidně. Nebudu lhát, bál jsem se o tebe. Ale asi tu největší blbost, co jsem mohl udělat, bylo, že jsem tě nechal jít se mnou.

Lucie: Věř, že kdybych jít nechtěla, tak bych nešla. Ano, bylo to nebezpečí a cítím se furt ve stresu. Ikdyž jsem v tom našla kousek odvahy a na chvíli jsem cítila, že vážně žiju, víc než kdy jindy. Ale nebyla bych schopná takhle pokračovat dál, to bych už nezvládla. S tebou ale, jsem se cítila v bezpečí.

Vito: Je pravda, že jen ty si mi přinesla do života, nový smysl, směr, touhu žít jinak. Občas si přijdu, že žiju jen ve stínu druhých. Snažil jsem se pomáhat, jak jen to šlo a do toho jsem se chtěl stát ten někdo. Ten zajímavej, kterýho budou lidi respektovat, být důležitý člověk ve společnosti. Ale i najít si pořádnou ženskou a usadit se a....

Lucie: Pro mě si důležitý Vito. At už nás cesty zavedou kamkoli, nikdy na tebe nezapomenu.

Vito: Dobře. Díky. To mě hřeje u srdce... Jo a jinak, budu se vracet zpátky do Empire Bay. Už mě tu nic nedrží. Teda kromě tebe.

Lucie: To je v pohodě. Taky se budu vracet.

Vito: To je skvělý. Upřímně, tohle město stojí celkem za prd.

Lucie: Jo to jo. Nemůžu se dočkat až potkám znovu mámu. Až ji budu vyprávět, co vše se tu dělo.

Vita to trochu znepokojí...

Vito: Dobře až jí to budeš vyprávět, tak zkus z toho vynechat mně. Prosím.

Lucie: Ale proč? To nejlepší, co se mi tady stalo, se stalo s tebou.

Vito: No víš, mohla by být trochu naštvaná, že se taháš s takovými grázly jako jsem já. 

Lucie: Ale prosím tě. Ještě před tím než jsem odjela, zjistila jsem, že můj táta taky zabil člověka.

ve Vitově hlavě: Kurva. No jistě, že její táta zabíjel, když to byl mafián. Ale kdyby zabil zabil jen jednoho člověka...

Lucie: Já vím, přišlo mi to jako blbost, ale pak když jsem viděla tebe a i ostatní, tak ne všichni musejí být zlí.

Vito: Máš pravdu, ale i tak bych si přál, aby si jí o mě neříkala. Bude to naše tajemství. Dobře?

Lucie: No dobře. Když ti to udělá radost.

Vito: Díky.

Lucie: Fajn a ted, co tohle nechat za námi a jít si užívat?

Vito: Už se nemůžu dočkat.

Joe & Monika:

Joe a Monika si užívají v posteli a nechce ani jednomu vstávat z postele. Je pořádně vyhřátá a venku je zima. A oba se k sobě obrátí čelem.

Monika: Dobré ráno Joe. Vyspal ses dnes dobře?

Joe: Od doby, co se probouzím vedle tebe, každý ráno stojí za to.

Monika: Páni, ty si řekl něco, co je vážně pěkný a hřejivý.

Joe: Vážně? To jsem ale mluvil k tvýmu zadečku.

Monika: Ty si vždy najdeš výmluvu, co?

Joe se zasměje.

Joe: Promiň.

Joe se k ní přitulí ještě víc a uvolní jí.

Monika: Jak se na tebe můžu zlobit? A navíc ty zranění, skoro až je mi tě líto.

Joe: Skoro? Copak nebrečíš celý noci a nemodlíš se za mě ať mi je líp?

Monice náhle zmizí její úsměv z tváře.

Monika: Klidně bych se i modlila, kdyby to pomohlo. Kdyby to mojí mámě pomohlo zbavit ji rakoviny.

Joe nastolí upřímný výraz: Aha, promin, to jsem nechtěl. To mi je líto.

Monika: Díky Joe za tvojí upřímnost. Je to u tebe vzácnost. A tak nějak celkově mi přijde, že ses dost změnil. Nebyla jsem si jistá jestli je to tak správně, že tě tu nechám být, ale tehdy ráno jsem neměla moc čas přemýšlet. Díky za všechno Joe, co si udělal. Vážím si toho. Příjemně mě to překvapilo. Nevím, co tě změnilo, ale at už je to cokoli, tak jsem za to ráda.

Joe: Nemysli si ale, že jsem se změnil úplně. Ještě furt v rukávu pár fíglů, jak překvapit mladé a nevědomé dívky. 

Monika: Proč to tak musíš kazit? 

Joe: Jen to s nimi nebude natolik kouzelné a divoký, aby mohli objevit ten můj kousek ráje, co má přes dvacet centáků, až na tebe.

Monika se usměje: Ty seš blbej a tak neodolatelnej.

Joe: Tak na co čekáš?

Než to Joe stihl dopovědět, tak Monika už na něj skočila a už to jelo. A bylo to brutální, že orgie stříkali na všechny strany...

Všichni:

Všichni si teda užívali týden na plno. Vyšli si občas na zábavy, trochu se hoši naučili tančit. Joe s Monikou se bavili ale především doma, zatímco Vito s Lucií trávili čas spíš venku. Venku bylo napadeno hodně sněhu a taky byla obrovská zima a jen se to zhoršovalo. Všichni popíjeli alkohol a hráli různý lechtivý, deskové, i pohybové hry atd... Hráli si na honěnou, na schovku, hráli karty, doplňovali věty atd... Pak Lucie učila Vita vařit, chodili do restaurací, a Lucie si konečně mohla dopřát ty šaty, po kterých tak dlouho toužila. Pro všechny to bylo to nejhezčí období v jejich životě.