In the land of monsters [TWD-CZ]

33.

Před pár dny jsem odešla z Alexandrie, bylo mi jedno jestli mě potřebují nebo ne. Upřímně, jediný co jsem chtěla, kromě nalezení Daryla, bylo pohnout se dopředu.

Mé orientační schopnosti byli hrozné, už třetí den jsem bloudila a nevěděla kde se nacházím. Den ubíhal rychle a mě začínaly docházet zásoby z Alexandrie. Našla jsem benzínku, kde byl nedotčený automat, zámek na něm stále byl. Pomocí mačety jsem rozbila sklo a s limonádou v ruce si sedla. Rozhodla jsem se zbytek dne strávit uvnitř benzinky. Na zemi za pultem byla nedotčená krabička cigaret, jednu jsem vytáhla a zapálila si. Všude byl naprostý klid, dveře zabarikádované, něco málo k jídlu tu zůstalo a plechovky jsem naházela z automatu do batohu.

Myšlenky se mi honily hlavou jedna za druhou, vzpomínky mě zavedly do minulosti na Ashley, na mámu a Jamese. Ta otupující bolest už zmizela, ale prázdnota ze ztráty člověka ve mně zůstala dál. Snad je mu teď lépe.

Ještě naposledy jsem zkontrolovala dveře a opřela se o stěnu ve snaze usnout. Nad ránem mě vzbudil zvuk přijíždějícího auta, neodvážila jsem se nahlédnout ven. Schovala jsem se za pult se zbraní v ruce a čekala. Člověk se zastavil u automatu a načnul jednu plechovku. Po dopití jí zahodil a přesunul se k zadním dvěřím, přesunula jsem se za regály a čekala až vstoupí dovnitř. Srdce mi zběsile tlouklo a moje tělo zaplavil strach a adrenalin. Dveře se rozletěli a útočník chvíli počkal, než vstoupil dovnitř.

Odjistila jsem zbraň a namířila. „Dej ruce za hlavu!"

Muž se otočil za hlasem a pozoroval každý můj pohyb.

„Kdo si?"

Nic.

„Seš sám?"
Opět bez odpovědi.

„Odpověz nebo tě zastřelím!"

„Jsem sám, hledám nějaké zásoby nic víc"
„Máš skupinu?"
„Ne, ty?"
„Taky ti zalžu a řeknu, že ne"

S úsměvem na rtech popošel blíž ke mně.

„Nepřibližuj se!" Zastavil se, hodila jsem batoh na rameno a chystala se odejít.

„Běž k té zdi. Dělej!"

Překročil nepořádek na zemi a přesunul se ke zdi, která byla ode dveří nejdál. Pomalu jsem couvala ven, když mě popadly něčí ruce. Batoh i zbraň mi spadly na zem a já byla v obležení dvou mužů, kteří na svého kamaráda čekali venku.

„No tak holka, nech toho, nechceme ti ublížit" Pak mě konečně pustil a já si je mohla prohlédnout. Byli upravení s čistým oblečením. Určitě nejsou sami.

„Co chcete?"

„Jak říkal kámoš, jen hledáme zásoby"
„Vrátíme mi ten batoh?"
Muži se po sobě váhavě podívali.

„Vraťte jí ho" řekl ten, co vyšel z budovy ven.

„A zbraň?"

„Jak můžeme vědět, že nás nezastřelíš?"
„Mohla jsem tě zabít už vevnitř, kdybych chtěla"

„Vrátíme ti ji, až nám zodpovíš pár otázek. Jak se jmenuješ?"
„Mia"
„Těším mě Mio, já jsem Daniel, toto je Jerry a Richard"
„Kde je tvoje skupina?"
S odpovědí jsem si dala na čas, nevypadali jako Spasitelé, ale důvěru jsem v ně neměla.

„Opustila jsem je"
„Alexandrie?"
Nehybně jsem stála na místě a hleděla na ně. Ze zbraně vytáhli náboje a vrátili mi ji.

„Vy jste z Hilltopu?"
„Ne. Proč si je opustila?"
„Jedna skupina nás napadla a odvedli mého parťáka, já mu slíbila že ho dostanu zpátky"
„Negan se Spasiteli?"

„Znáš je? Kde je najdu?"
„Je to sebevražda, je jich moc a mají hodně zbraní"
„Tak mi pomožte, prosím"
„Nemůžeme, náš král nám to nedovolí, zodpovídáme se jemu"
„Král?"
Jerry se podíval po svých kamarádech, kteří po něm hodily naštvané výrazy.

„Promiň Mio, ale nemůžeme pro tebe nic udělat"
„Vezměte mě sebou, promluvím s vaším vůdcem"
„To nejde, jen tak někoho sebou nesmíme brát. Hodně štěstí, Mio"

Richard položil na zem dvě pet láhve s čistou vodou a tři konzervy. Pak nastoupili do auta a odjeli pryč.

„Do prdele!" Vydala jsem se stejným směrem, jakým odjelo auto.