In the land of monsters [TWD-CZ]

80.

Nakonec jsme se vydali do Alexandrie, která byla blíže než Hilltop. Aaron dal vzkaz Alexandrii že nás mají čekat i s doktorem. Daryl pomohl Mii vysednout na koně. Ostatní zůstali pospolu a vymýšleli plán co dál, první zastávka byla podle nakresleného plánku od Alfy a poté chtěli prozkoumat jeskyně s hordou.
Rozloučil jsem se a vyrazil z Miou do komunity.
"Vím, že si vyčerpaná, ale prosím ještě vydrž a pevně se mě drž"
Opřela se mi o záda a kývla, podal jsem jí tyčinku a vyrazili jsme.
Teplá a lepkavá krev mi smáčela celé rameno až po konečky prstů, nevšímal jsem si toho a dál se věnoval cestě předemnou.
Brána Alexandrie se otevřela.
"Vítejte v Alexandrii. Já jsem Gabriel, Carol, Ezekiel a Siddiq, náš doktor. Postará se o vás, pak si můžeme promluvit"
"Ty si od nich?" Zeptal se Ezekiel.
"Dříve jsem k nim patřil"
Ezekiel se napřáhl a pěstí mě udeřil do obličeje až jsem se zapotácel.
"To máš za Kingdom"
"To já vás varoval, ty idiote"
Carol odtáhla Ezekiela pryč a omluvně se na mě usmála.
S Miou jsme odešli za Siddiquem do domu, který využíval jako ošetřovnu.
"První Miu, mě nic není"
"Dobře, tak tě poprosím abys počkal venku"
"Ne, chci ho tady" Zašeptala Mia. Siddiq kývl.
"Musím ti vysvléct tu mikinu i tričko. Pak ti ošetřím zápěstí a obličej. Můžeme?"
Kývla a snažila se dostat z mikiny, pomohl jsem jí a přes hlavu přetáhl tričko. Celé tělo měla poseté modřinami, které hrály všemi barvami.
"Lehni si. Musím se přesvědčit, že nemáš vnitřní krvácení. Co vše tě bolí kromě otevřených ran?"
"Žebra"
Siddiq prohmatal celé břicho a žebra nechal nakonec.
"Nemyslím si, že máš vnitřní krvácení, žebra jsou podle mě jen naražené. Zahojí se to, za nějakou dobu. Zápěstí ti vyčistím a zavážu. Co se stalo?"
Na otázku Mia nijak nereagovala, otočila hlavu na druhou stranu a nic neřekla. Doktor vyčistil všechny rány a nechal Miu odpočívat. Mě rameno přilepil a dal nový obvaz.
"Donesu vám nějaké jídlo a vodu. Rád bych si vás tu nechal přes noc na pozorování"
"Dobře, vyspím se klidně v křesle"
"Nahoře mám jeden volný pokoj s manželskou postelí, kdybyste chtěli"
Zavřel dveře a odešel.
"Jak se cítíš?" Zeptal jsem se Mii.
"Nevím, cítím se jakoby ve mě něco zemřelo"
"Budeš v pořádku, to ti slibuju"
Vzal jsem její ruky do svých a políbil je. Podívala se na mě a mírně se usmála.
"Ráda bych se umyla"
Pomohl jsem Mii po schodech nahoru do pokoje a následně do koupelny.
"Kdyby cokoliv, tak řekni. Počkám za dveřmi"

Mia
Bolelo mě celé tělo, nikdy jsem takovou bolest nezažila a měla jsem co dělat, abych ji překonala. Siddiq mě i Jamese ošetřil a odešel pryč. Cítila jsem se špinavě a hnusila se sama sobě. V koupelně jsem ze sebe shodila Jamesovu mikinu, tričko celé od cizí krve zůstalo důle a stáhla si i kalhoty.
V zrcadle se odrážel můj obraz a já se zděsila svého vzhledu. Dřív vlasy po ramena jsem měla ostříhané na krátko a na obličeji mi převládala fialová barva, od toho jak mě Beta mlátil, když jsem odporovala.
Otočila jsem kohoutkem a vlezla do teplé sprchy. Kapky vody mi bubnovaly po kůži, nad bolestí převládal pocit úlevy. Úlevy z toho že ze sebe vše smyju, všechna krev a prach skončí v odpadu a zůstanou jen děsivé vzpomínky. Po dlouhých desítkách minut jsem vylezla ze sprchy před zrcadlo, obraz zůstal skoro totožný. Obličej plný různých barev a nechutný účes. Přepadl mě pláč, spadla jsem na zem a nechala všechny emoce vyplout na povrch. Najednou jsem se nedokázala ovládnout a začala šíleně křičet a bušit pěstí do podlahy.
Dveře se rozrazily, James mě přikryl ručníkem a objal mě.
"Jen to ze sebe dostaň. Jsem tu s tebou, na nic nejsi sama" Vzal mi ruky do svých dlaní, abych si víc už neublížila a hladil mě po vlasech.
Nechala jsem slzám volný průběh, nemělo šanci proti nim bojovat a já se cítila jako malá holka, která bojuje sama proti celému světu. Jen s tím rozdílem, že jsem sama tentokrát nebyla. Byl tu se mnou James, vždycky tu byl, když jsem ho nejvíc potřebovala.