In the land of monsters [TWD-CZ]

19.

„Zůstaň tady!"
„Ne, jdu taky"

Vzala jsem mačetu ze země a rozhlížela se na strany. Už byla skoro tma, takže moc toho vidět nebylo, pouze slyšet zvuky mrtváků.

„Daryle?"
„Jdou ze dvou stran, nevím kolik jich je. Musíme zmizet"

Šli jsme druhou stranou než odkud jsme přišli před chvílí. Jeden chodec mě povalil na zem a snažil se rozdrápat mi břicho. Daryl bojoval s dalšími dvěma, kteří hned skončili na zemi. Mrtvákem prošel nůž skrz hlavu a já setřásla ze sebe nehybné tělo.

Poděkovala jsem Darylovi, hned jak mi pomohl se zvednout.

„Poběžíme, drž se hned za mnou!"

Tělem mi proudil strach smíšený s adrenalinem. Snažila jsem se držet krok s mým společníkem, ovšem moc dlouho se mi to nedařilo.

„Není čas na odpočinek, musíme dále!"

„Nemůžu... špatně se mi dýchá"

Ne, prosím teď ne.

„Zdržím je, běž!"
„Ne, Daryle. Mám panický záchvat... já, já nevím co dělat"

„Do prdele! Musíš se uklidnit, dýchej zhluboka. Nádech nosem a výdech pusou. Potom utíkej a neohlížej se. Najdi něco bezpečnýho, kde přečkáš noc"

„A co ty? Nenechám tě tady!"
„Najdu tě, zkus najít potok. Teď už běž" a odešel vstříc chodcům.

No ták Mio, musíš se uklidnit jestli chceš přežít, snažila jsem se zvolna dýchat a dostat pod kontrolu dech. Začínalo se to zlepšovat, krokem jsem se vydala pryč, tak jak mi řekl Daryl. Bála jsem se o něj, ale viděla jsem ho bojovat a já věřila, že to zvládne.

Tma se rozprostřela do celého lesa a já viděla totální prd, z posledních sil jsem běžela stále dál, pálely mě plíce a o nohách ani nemluvě. Větve o které jsem zavadila mě bouchaly do obličeje, bolest ve tváři byla čím dál větší, ale ani to mě nezastavilo.

Uslyšela jsem potok, můj směr směřoval k němu. Byl tam menší sráz, pod kterým byl spadlý strom s menším úkrytem, který zanechal vytrhnutý kmen v zemi se strhlou půdou. Natlačila jsem se na bahnitou zeď a vyčerpáním usnula schoulená v klubíčku.

Probuzení nebylo zrovna příjemné, bylo až moc bahnité. V potoku, kde voda nebyla zrovna moc čistá jsem si opláchla obličej a špinavé ruce. Cítila jsem se až moc zranitelně a hlavně totálně ztraceně.

**

Daryl

Oba jsme zažili svoje a já chápal její obavy. Stalo se toho hodně a každý se s tím vyrovnává po svém. Naštvala mě tím, že si myslí jak mě zná, přitom mě nikdo pořádně nezná. I když jsem si to nerad přiznával, tak mě její dotyk skutečně uklidnil, ale měla pravdu. Nikdy si nikoho nepouštím moc blízko, navíc ne v tomto světě.

Najednou se ozvaly plechovky a já strachem sebou cukl.

„Daryle?"
„Jdou ze dvou stran, nevím kolik jich je. Musíme zmizet"

Vydal jsem se směrem odkud jsem si myslel, že jich bude méně. Miu jeden mrtvák povalil na zem a já se snažil zneškodnit dva, co šli po mě. Mia ho držela za ramena, co nejdál od těla. Mrtvák se jí rukama snažil rozedrat břicho, připomnělo mi to smrt jednoho muže, ještě před poznáním Mii a Jamese, bohužel jsem ho nedokázal zachránit.

Z opasku jsem vytáhl nůž a bodl ho do hlavy. Mia otočila hlavu na bok a s mojí pomocí odhodila mrtváka pryč.

„Poběžíme, drž se hned za mnou!"

Doufal jsem, že bude dost rychlá, ale po chvíle zpomalila a nakonec zastavila.

„Není čas na odpočinek, musíme dále!"

„Nemůžu... špatně se mi dýchá"

„Zdržím je, běž!"
„Ne, Daryle. Mám panický záchvat... já, já nevím co dělat"

„Do prdele! Musíš se uklidnit, dýchej zhluboka. Nádech nosem a výdech pusou. Potom utíkej a neohlížej se. Najdi něco bezpečnýho, kde přečkáš noc"

„A co ty? Nenechám tě tady!"
„Najdu tě, zkus najít potok. Teď už běž"

Snad jsem udělal dobře a postará se o sebe. Ohlédl jsem se a Mia rychlým krokem pokračovala v cestě, občas se přidržela stromu ale šla dál. Zabil jsem čtyři chodce, co byli nejblíž a rozběhl se lesem.

Získal jsem dost cenný náskok a doběhl na kraj lesa. Za svitu měsíce byla vidět vyhlídka pro myslivce. Bezmyšlenkovitě jsem vylezl nahoru, dřevěné schody se prohýbaly pod mou váhou, já se jen modlil aby nepraskly a já nespadl na zem. Bylo to útulné, lehl jsem si na zem a snažil se dostat dech pod kontrolu. Krajinou se nesly kroky mrtváků, kteří se mě snažili najít. Bez hnutí jsem ležel na podlaze a čekal až přejdou. Sice jsem byl nahoře, ale stačil jeden náznak a už bych se jich nezbavil, uvěznili by mě zde. Přemýšlel jsem nad Miou, snad našla ten potok, hned ráno se jí vydám hledat. Dal jsem slib Jamesovi, že jí ochráním a hodlám ho dodržet. Naštěstí okolní zvuky ustaly a já na chvíli usnul.