In the land of monsters [TWD-CZ]

18.

Každýho koho jsme viděli se samopalem jsme zastřelili. Některé kontajnery byli prádzné v jiných bylo jen pár lidí. Pustili jsme je na svobodu, někteří utekli a pár z nich nám pomohlo. Uviděla jsem velkou cisternu, za kterou se schovávali naši nepřátelé. Já zamířila a vystřelila, ozvala se velká rána a plameny sršeli do všech stran. Terminus padl a mrtváci přicházeli.

Konečně jsme našli Rositu, seděla schovaná a rohu celá bledá a unavená.

„Abe!" ten se rozběhl a objal ji. Najednou se ozval výstřel a tričko Rosity se zbarvilo do červena. Abraham se podíval směrem, který přišel výstřel, muž se mezitím rozběhl pryč. Abe neváhal a vydal se za ním. Rosita byla mrtvá.

„Abrahame ne!"
„Utečte pryč!" zakřičel a zmizel za roh.

„Musíme mu pomoct, potřebuje krýt"
„Mio, má pravdu. Musíme pryč, začíná se to tu hromadit mrtváky"

„Nemůžeme ho tu jen tak nechat, taky nám pomohl"
„Vybral si"

Se slzami v očích jsem zůstala hledět na Daryla. Začal utíkat pryč a já za ním. Snad to Abe zvládne. Běželi jsme dlouho a Daryl stále nezastavoval.

Po cestě jsme narazili na malou chatku, byla obydlená ale naštěstí pro nás prázdná, u ní stálo auto.

Motor naskočil a my jeli co nejdál od toho místa.

„Co budeme dělat?"
„Najdeme bezpečný úkryt"

Jo ten hledáme už od té doby, co to začalo. Jako vždy jsme na noc zastavili a utábořili se, opět v přírodě, nesnášela jsem to, ten divný pocit že nás kdokoliv může překvapit, moc jsem těm plechovkám nevěřila.

Za celý den ani jeden z nás toho moc nenamluvil, Daryl se stále rozhlížel, asi kontroloval jestli se chodci z Terminusu nevydali za námi.

Před setměním jsme se vydali hledat po okolí nějaké plechovky abychom mohli postavit plot, který by nás varoval před vetřelci. Z vypůjčeného auta jsem vzala deky, nic kromě mojí mačety a Darylové kuše jsme neměli, nebyl čas prohledávat celý pozemek a hledat kromě osobních věcí i spacáky nebo normální jídlo.

„Asi to tak mělo být" promluvila jsem po dlouhé době.

Daryl se nechápavě podíval. „Co?"
„To všechno, asi je dobře že se to stalo. Lidi si nezasloužili obývat totu planetu, být na vrcholu potravního řetězce"

„Myslíš, že je dobře co se se světem stalo?"
„Ne to ne, ale možná je to osud. Vždyť každý den byl v telce nějaký zločin, lidi se vraždili navzájem a páchali různá svinstva. Neříkám, že je to tak správné ale nějaký důvod toto všechno mít musí" Daryl mě zaujatě sledoval a asi přemýšlel, co říct. Nakonec odvrátil pohled a hleděl do ohně.

„Jen chci abys věděl, že tě neviním z toho co se stalo s Abem" chtěla jsem aby to věděl.

„Fajn"

„Víc mi k tomu neřekneš?"

„A co chceš jako slyšet? Jak je mi to strašně moc líto?" začal křičet.

„Chci abys se mnou mluvil! Chápeš, že mě můžeš věřit? Už mě nebaví to ticho mezi námi" Ano, řekla jsem kravinu, ale já si potřebovala vybít svou flustraci.

„Nebudu se omlouvat, za to co se stalo. Každýmu jde jen o přežití, buď my nebo oni! Tak si sakra na to zvykej!"

Až moc jsme oba zvýšili hlas, v tu chvíli mi to bylo jedno, byla jsem naštvaná a potřebovala jsem si ulevit.

„Nechci tvou omluvu, ale chápu o co ti jde"
„Nechápeš absolutně nic!"
„Odháníš mě od sebe, protože se bojíš ztráty, bojíš se té bolesti kterou by si cítil. Proto si ke všem tak chladný, proto si držíš odstup!"

Daryl zhluboka dýchal a já věděla, že jsem to přehnala. Přišel ke mně dost blízko a změřil si mě pohledem.

„Nic o mě nevíš, jestli se ti něco nelíbí tak jdi! Nebudu tě přemlouvat nebo prosit"

„Ale já tě nechci opustit.." chytla jsem ho za ruku a podívala se mu do očí. Chtěla jsem aby ve mně cítil oporu, ovšem na to byl až moc tvrdohlavý a nedůvěřivý. Překvapilo ho to avšak pomalu se uklidnil. V tom se ozval zvuk plechovek z několika stran.