In the land of monsters [TWD-CZ]

81.

Daryl

Počkali jsme až nám Mia s Jamesem zmizí z dohledu a započala debata, jak vše provést. Mia vypadala strašně až tak moc, že jsem jí vůbec nepoznával, ale žila což bylo momentálně to hlavní.
"Co to je?" zeptala se Tara a ukázala na mapku.
"Nevím, ale musíme to prozkoumat. Pojedeme tam všichni a pak obhlídnem ty jeskyně"
Podíval jsem se na Connie a vysvětlil svůj plán. Začala dost urputně protestovat a do jeskyň jít nechtěla.
"Můžeme využít moment překvapení, lidi máme a náboje taky. Můžeme je vylákat ven a postupně se jich zbavit"
"Nevíš, kolik jich tam je a James říkal, že ty jeskyně jsou rozsáhlé"
"Pokud by se nám podařilo zničit aspoň část té hordy, tak by nás už s tím neohrožovali"
Connie zakroutila hlavou. 

Debata se strhla v hádku, nakonec jsme se dohodli že jeskyně prozkoumáme pouze z venku.
Vyrazili jsme na cestu, kterou nám nakreslili Šeptáči. Místo bylo přesně na kraji hranic mezi našim územím a jejich. Na kopci se tyčily kůly zaražené do země a já tušil co spatříme, když se přiblížíme blíž. Mé nejhorší obavy se naplnili, na kůlech byli nabodnuté hlavy Ozzyho, Aleka, Tammy, Rodneyho, Enid a Henryho, nevlastního syna Carol a Ezekiela. Najednou mi vše dávalo smysl, šest zmizelých lidí, šest těl bez hlavy a šest obsazených kůlů.

**

Vzbudila jsem se pozdě v noci. James mi nechal vzkaz že šel na opevnění na hlídku a já najednou nevěděla, co dělat. Ještě chvíli jsem ležela a když se spánek nedostavil, vstala jsem a šla se najíst. Stále mě bolelo celé tělo včetně žeber, při každém nádechu a výdechu mi bolest vystřelovala do celé hrudi. Ve skříni jsem našla mikinu s kapucí, kterou jsem si nasadila a šla přepadnout ledničku. Byla hluboká noc a celá Alexandrie spala, nejlepší čas jít ven. Něco se ve mě zlomilo po tom co jsem se opět vrátila, jakoby v té stodole společně s ostatními umřela ve mě veškerá naděje na lepší zítřky. Nabrala jsem si tyčinky do kapsy a vyšla před dveře, nikde nikdo přesně jak jsem doufala. Obešla jsem celý barák a hledala co největší plochu s výhledem na nebe. Bylo jasno, hvězdy svítily a při pořádném zaostření byla vidět i mléčná dráha, nějakým způsobem mě to uklidňovalo a já chtěla vidět víc. 

Jeden z domu měl na boku žebřík na vylezení na střechu. Jediné co zbývalo bylo najít něco vyššího, co by mi pomohlo dostat se nahoru. Byla do budova se zásobami jídla, potichu jsem vešla dovnitř a našla pevné krabice. S velkou námahou jsem je vytáhla ven a položila na sebe. S bolavými žebry mi to trvalo o dost déle, ale podařilo se. Dosáhla jsem na druhou rukojeť schodů a vytáhla se nahoru, koleny jsem se opřela o nejspodnější rukojeť a postupně se dostala na nohy a šplhala nahoru. Část střechy byla zkosená, ale kousek který chránil část budovy před deštěm byl rovný. Sedla jsem si na něj a vzhlédla vzhůru. Byl to okouzlující pohled, hvězdy zářily jedna přes druhou a já po dlouhé době pocítila radost, usmála jsem se a lehla si. Na moment jsem přestala nad vším uvažovat a užívala si ten krásný výhled. Sem tam nějaká hvězda spadla a shořela v atmosféře. To musím podnikat častěji, řekla jsem si. Usmála jsem se a vytáhla z kapsy tyčinku, která hned skončila v žaludku. Užívala jsem si klidu a tmy, kterou noc přinesla, jen sama s myšlenkami, pod oblohou plnou hvězd. Podívala jsem se směrem na opevnění a v dálce viděla, dvě osoby jak mezi sebou diskutují a rozhazují u toho rukama, nevěnovala jsem tomu větší pozornost a dál se věnovala obloze.