In the land of monsters [TWD-CZ]

5.

Město znala velmi dobře. Bydleli tady už nějaký rok, její táta opustil mámu před porodem. Od té doby svého otce nesnášela. Nemohla pochopit, jak jí mohl opustit, když ho máma nejvíce potřebovala. Mia obešla barák z druhé strany. Musela se dostat do svého domu, zjistit jestli tam zůstala máma. Opatrně procházela zahradami a ulicemi. Normálně by mi cesta od začátku města domů trvala nanejvýše 10 minut, teď jsem byla ráda, když to stihla za půl hodiny. Chtěla projít sklepem, ale byl zamknutý. Zadní dveře byli otevřené věděla moc dobře, že matka přes den dveře nezamyká. Vešla dovnitř a nemohla uvěřit svým očím. Na zemi byla krev, věci rozbité a rozházené po zemi, vybité okenice, na zemi špinavé nádobí a na stole ležel papír s Miinou fotografií. Takže mě vážně hledali, pomyslela si a lehce se zasmála. Doufala, že neuvidí svou matku jako jednu z těch co byli venku. Stisk ruky povolil a nůž vypadl z ruky. Rychle se pro něj zohnula a opatrně vyšla schody. Otevřela dveře do ložnice, opět rozházené věci i oblečení na zemi. Potichu zavřela a šla do svého pokoje. S rozsvícenou lampičkou hledala ve skříni batoh, který tam nějakou dobu ležel, byl větší než ten do školy. Naházela do něj oblečení a osobní věci. Vyšla z pokoje a chtěla sejít schody. Někdo jí, ale v tom zabránil. Ucítila hlaveň pušky na zádech. S rukama nad hlavou jsem se pomalu otočila.
„Vy?"

„Mio? Co...co tady děláš? Vždyť tě přece unesli"
„Co tady děláte vy? Kde je máma?"

„Všechny buď evakuovali, nebo tady zůstali a zemřeli"
„Na to, že jsou mrtví vypadají až moc živě"

„Jsou mrtví, to ano, ale jak si sama viděla, probouzejí se opět k životu"
„Takže něco jako zombíci?"

„Vypadá to tak"

„Co děláte u nás doma?"
„Byl jsem ve škole, když začali evakuovat. Nikdo nic předem neohlásil a my museli čekat, až evakuují prezidenta a velká města. Bohužel neměli tolik volných míst a tak nezbývalo nic jiného, než se držet pohromadě a snažit se přežít. Postupně docházeli zásoby jídla a vody, lidi začali panikařit a odešli pryč. Moc daleko nedošli. Jednoho dne jsme museli dojít pro další jídlo a oblečení, ale nemohli jsme se domluvit, kdo půjde a tak jsme šli všichni. V té době nás bylo 6. Napadli nás ty mrtvoly, ztratily jsme další 3. Zahnali nás do kouta. Jeden odvedl pozornost, pokousali ho tak se nabídnul, že odvede pozornost. Utíkal jsem, ale když jsem se otočil Steven tak nebyl. Od té doby jsem ho neviděl. Napadlo, mě že se podívám jestli tady není Ellen, ale nikoho jsem tu nenašel, proto jsem tady přespal" řekl James Skilly. Můj učitel.
„Takže ani nevíte, jestli je na živu?"
„To nevím. Kde si vlastně byla? Jak si se sem dostala?"

„Všechno vám povím, ale musíme vypadnout"

„Auto mám z druhé strany"
„Počkat, zapomněla jsem si vzít starý mobil"
„Na co?"
„Vyhodili mi mobil z auta, jak mě unesli. Šla jsem po té cestě zpět do města a našla jsem ho. Zbyla mi sice jen simka, ale aspoň něco"

„Fajn, ale rychle"
Mia odběhla do pokoje a James za ní. Opatrně zavřela dveře a prohrabávala své věci.

„Já půjdu první, kdyby si mě všimli tak se zkus nějak dostat pryč" řekl.
„Kam?"
„Nevím, ale měla by ses vyhýbat velkým městům. Až vyhladoví tak umřou"

„Tak jdeme"