In the land of monsters [TWD-CZ]

10.

Ráno jsem se vzbudila jako první. Potichu jsem vstala a vydala se do pokoje, který pravděpodobně patřil dívce stejného věku. Našla jsem pohodlné kalhoty a nové tričko. Moje staré bylo od krve, kterou na mě nechal mrtvák z vedlejšího pokoje. Prohledala jsem celou skříň a vzala si pár věcí, které by se mohli hodit. Dokonce tady byl i větší batoh, než jsem měla já. Pár kousků oblečení jsem naházela do batohu a šla dolů předělat zbytek věcí.

„Ty už si vzhůru?" zeptal se ospale James.

„Jo. Našla jsem větší batoh, předělám si do něj věci a můžeme jít hledat další zásoby"
„Dobře"
„Navrhuju tady zůstat pár dní, ovšem pokud v ostatních domech něco najdem. Líbí se mi tu, je zde velká zahrada s velkými stromy, kudy můžeme kdykoliv utéct. Navíc dům je dobře zařízený, když nevezmu v potaz ty dvě mrtvoly"
„Dobře"

„Budeme brát jen to nejdůležitější, hlavně vodu a až pak jídlo"
„Jasně, chápu"

Zbraň jsem dala za pas a nůž do ruky, James udělal to samý.

„Umíš vůbec střílet?" zeptala jsem se.

„No..střílel jsem jen ze vzduchovky"
„Dívej, zmáčkneš pojistku, zamíříš, zapřeš se aby tě zpětný ráz nevykolejil a prst položíš na spoušť až teprve si budeš jistý, že vystřelíš, dřív bych to nedoporučovala"

„Kde ses to naučila?"
„Kdysi jsem chodila s klukem, který chodil střílet na střelnici. O zbraních se dokázal bavit hodiny, vysvětlil mi co a jak, dokonce vím jak se zbraň čistí. Jen jsem nečekala, že se mi to někdy bude hodit"

Vyšli jsme na ulici, všude bylo ticho.

„Vezmem to od konce ne?"

„Dobře" souhlasil.

Šli jsme po cestě, já hlídala pravou stranu a James levou. Potkali jsme pár mrtváků, kterým jsme ukončili jejich trápení.

„Jamesi?"
„No?"
„Někdo tu je"
„Kde?"
„Nevím, někde tady. Motor ještě neschládl" Sáhla jsem rukou na auto o které jsem se původně chtěla opřít. Ruka skončila na mé zbrani a rozhlédla se okolo. Nikdo nikde, musí být v nějakém domě, možná nás právě pozoruje.

„Co budeme dělat?"

„Jdeme dál, začneme zleva"
Náš postup byl stejný jako vždy, potichu vejít dovnitř, vyčistit první patro a pak oba dva vyčistit druhé. Špatná strategie? Možná, nám v tu chvíli přišla jako nejlepší.

V domě podle fotek bydlela 4-členná rodina. Žena, muž a 2 děti, ze všech byli mrtváci o které se už někdo postaral.

„Jamesi? Myslíš, že je pořád tady?"
„Ššš"

Přepadla mě panika, ruce se mi třásly strachem a já se obávala, že každou chvíli pustím zbraň na zem a uteču pryč. V žádné místnosti nic nebylo, ani ještě láhev s vodou ani kousek jídla, prostě nic.

„Jdeme pryč, nelíbí se mi to"

Rychle jsem seběhla schodiště a prošla hlavními dveřmi. Což byl začátek něčeho nového.