In the land of monsters [TWD-CZ]

50.

Nevěděla jsem, kde přesně začít. Neustále jsem bloudila v kruhu snažíc se najít to místo, kde byl zabit Jesus, což se mi podařilo až další den.

Nejvíce mě zpomalovalo zahlazování stop, tušila jsem že mě Daryl půjde hledat. To poslední po čem jsem toužila, bylo aby mě kdokoliv našel. Za ty roky co mě Daryl učil přežívat a přizpůsobovat se jsem si byla jistá, že mě nenajde.

**

"Když nechceš být nalezena, musíš pečlivě zakrývat místo kde si byla, když víš co dělat, tak tě nenajde nikdo, pokud to sama nebudeš chtít"

"Takže ani ty ne? Vždyť si nejlepší stopař v širokém okolí" škádlila jsem Daryla.

"Já tě najdu vždycky, když mi to dovolíš" usmál se přitáhl do náruče.

**

Při ukrývání mi pomohl i déšť, který přišel stejně rychle jako odešel. Konečně jsem našla místo boje. I přes vydatný déšť tu zůstalo spousta krve, nedaleko se plazil mrtvák, byl to ten kterého jsem bodla. Noha mu trčela na stranu a měl celé tělo od krve. Co mě nejvíce zaujalo byla maska, která mu visela na půlce obličeje. Došla jsem k němu, stoupla mu na zátylek a masku z obličeje strhla. Podívala jsem se do jeho kalných očí, které mě pozorovaly. Mačeta projela mrtvákovou hlavou, potřebovala jsem klid na přemýšlení což moc nešlo, když tady chlapík srčel a natahoval po mé maličkosti své mrtvé ruce.

Na první pohled byla maska odporná, děsivá a taky dost páchla po mrtvole. Schovala jsem si ji do batohu a snažila se vzpomenout, kterým směrem jsem ten večer utíkala.

Seděla jsem dlouhé minuty na velkém náhrobku na kterém už ani nešlo přečíst, kdo zde odpočívá.

Jedno jsem věděla jistě, jsou to lidi co se naučili žít mezi mrtvými, ne jako my co mrtváky zabíjíme, aby oni nezabili nás. Což z nich dělá ještě nebezpečnější nepřátele, než jsem si dokázala v tu chvíli uvědomit.

Mrtvák se pomalu přibližoval a já slyšela, jak šoupe nohama o listy.

"Hej! Tady jsem!"

Mrtvák se rozešel směrem ke mě, dávala jsem mu na čas abych se ujistila, zda je opravdu už mrtvý.

Ono si člověk nemůže být už ničím jistý.

Vždycky se říkalo, že oči jsou zrcadlem do duše, tenhle byl mrtvý už dávno, navíc půlku obličeje vůbec neměl. Mačeta ukončila jeho trápení.

Během mého uvažování a přehodnocování situace jsem si ani nevšimla, že mě někdo mezi stromy pozoruje.

Chtěla jsem je najít a mezitím, oni našli mě a navíc nebyli sami.