In the land of monsters [TWD-CZ]

54.

Noc byla nekonečná. Daryl byl celou dobu zavřený u sebe v pokoji a já netušila, jestli se mi vyhýbá nebo spí.

Mě se podařilo usnout někdy nad ránem. Ráno mě čekalo jedno nemilé překvapení. Slunce mi svítilo přímo do očí, což mě donutilo vstát.

V domě byl klid a Alexandrie se probouzena do dalšího dne. Zaťukala jsem na dveře od Darylova pokoje, ale bez výsledku.

Ono se nikdo nemohl ozvat, když pokoj zůstal prázdný.

Vztekem jsem pěstí bouchla do zdi. "Daryle!"

Opět nic. Popadla jsem batoh a odešla nabrat na cestu nějaké jídlo a pití.

"Vítej opět doma, tím útěkem si tu zpravila celkem rozruch. Zjistila si něco?" ozvalo se ze sklepa jednoho domu, když jsem procházela kolem.

"Teď ne, Negane!" zakřičela jsem na něj a utíkala dál.

"Do prdele Gabrieli, proč si mě nevzbudil aspoň ty!"
"Daryl říkal, že nakonec nejdeš. Stál si za tím, tak jsem myslel že..."
"To sis myslel špatně, jak dlouho jsou pryč?"
"Asi hodinu, možná dvě"
"Fakt skvělý. Děkuju pěkně"
"Tak hele Mio, na mě si tu zlost nevylívej. Promluvte si spolu, ale mě do toho netahej"

Měl pravdu, on za nic nemohl. Celé to byla jen a jen moje vina.

**

Riskovat či neriskovat? Toť otázka, za kterou se občas platí i životem. Kratší cesta znamenala přes území Alfy, delší krasou kterou šel Daryl s Connie byla bezpečnější.

Došla jsem na vytyčené hranice a uvažovala. Zkratkou by mi to ušetřilo více času a já bych ty dva dohnala rozhodně dříve než obklikou. V okolí jsem nikoho neviděla, rozběhla jsem se a utíkala jak nejrychleji to šlo. Za nedlouho jsem doběhla na druhou stranu a mohla si konečně vydechnout. Plíce mě pálily a nohy se podlamovaly. 

Pomocí stopování jsem později toho dne našla Daryla i Connie, seděli u ohně a Connie učila Daryla znakovou řeč. Byli tak ponoření do svého světa, že si mě ani nevšimli.

"Neruším?"
Daryl vyskočil na nohy a namířil svou kuši na mě. Connie taky vyskočila a vytáhla z pouzdra svůj nůž.

"Mio?"
"Překvápko! Měli jsme jít do Hilltopu všichni, ale jaksi si mě zapomněl vzbudit. Vzpomínáš si?"
"Já tě budil ale otočila ses na bok a spala dál"
"Jasně. To se ti hodí. Proč se mi vyhýbáš?"
"Nevyhýbám.  Jen jsou na práci důležitější věci než.."
"Než my dva?"
"Žádný my dva už není. Nemůžu se na tebe spolehnout, furt se honíš za nějakým přeludem a je ti jedno, co je s ostatními!"
"To není pravda. Chtěla jsem vám, tobě, sehnat důkaz že nelžu. Nevěřili mi, ani ty ne. Po tom všem, co jsme spolu zažili mi stále nevěříš!"
"Mluvili jsme stále o tom, že si najdeme nějakou skupinku se kterou vytvoříme nový domov, nový svět a když tu možnost konečně máme, tak ty furt utíkáš pryč! Jak ti mám potom věřit? Potřebuju mít v člověku jistotu, že mi kryje záda a ne že při prvním problému se otočí a uteče pryč, jen aby dokázal že má pravdu on!"

Darylova slova mě zasáhla jako blesk z čistého nebe. Hleděla jsem mu do očí a cítila slzy v očích.

Connie seděla na pařezu a ani nedutala. Málem jsem na ni v tu chvíli zapomněla. Naše hádka přivolala mrtváky. Daryl se narovnal a vytáhl své dva nože. Connie se postavila na jednu stranu a já na druhou. Tohle jsem potřebovala, najít si oběť na kterou si vybiju svou frustraci. Mrtváci byli ten nejlepší cíl.

Kryli jsme se navzájem, ale Connie skončila na zemi s nožem ve stehně. Šeptači jsem podřezala krk a nechala do vykrvácet.

"Vem ji do Hilltopu, získám vám čas"
"Mio.."
"Ne! Běž, potřebuje doktora dost jí to krvácí"
Daryl podepřel Connie a otočil se na mě. "Běž už!" Odlákala jsem mrtváky na druhou stanu než šli oni.

Aby toho nebylo málo, začalo ještě pršet. Obloha se zatáhla a za chvíli se ztratilo i slunce. Kousek odsud bylo pár neobydlených chatek, k mojí smůle byly na území Alfy. Mrtváci se přibližovali a já vcházela do zakázané oblasti.