In the land of monsters [TWD-CZ]

22.

„Myslíš, že je to dobrý nápad?"

„Nevím, zkusit to můžeme"

Chata byla pro nás něco jako zlatý důl. Jídlo tak na dva dny, vody taky dost a vzadu byla studna s vodou. Ve skříni bylo pár kousků oblečení, asi sem někdo jezdit na víkendy.

Celou dobu mé myšlenky bloudili k té Alexandrii. Snažila jsem se k tom mluvit s Darylem, ale nechtělo se mu do toho.

„Můžeme je sledovat. Splyneme s přírodou a pokud usoudíme, že jsou hodní tak se jich zeptáme zda nás přijmou"

„Hm"

Vytáhla jsem ze skříně tričko s dlouhým rukávem a rifle, které byli o něco větší a šla ke studni.

„Zkusím jestli je ve studni voda, pochybuju že tu mají sprchu"

Sprcháč jsem při mé smůle nenašla, nevadí. Po úporném boji se studnou se mi podařilo nabrat půl kýble vody, sice studené ale lepší než nic. Shodila jsem ze sebe špinavé oblečení a oplachovala  tělo od potu a špíny, v tuto chvíli mi bylo ukradené jestli mě někdo pozoruje nebo ne, potřebovala jsem to jako sůl. Po dlouhé době jsem se zase cítila jako člověk.

Nikdy bych si nemyslela, jak budu ráda za studenou vodu a čisté oblečení, které ani není mé velikosti. Chybí mi náš starý svět, když bylo vše víceméně v pořádku. Chybí mi hudba, internet, alhokol, má jediná kamarádka Ashley a taky moje máma, chybí mi James a dokonce i škola. Měla jsem si víc vážit všeho, co jsem měla a užívat si života naplno.

Ještě chvíli jsem seděla na verandě a uvažovala nad věcma, které už neovlivním.

Ale něco mi došlo, chci bojovat a chci přežít.

Vevnitř bylo krásně teplo, Daryl udržoval oheň v malém krbu.

„Měla by ses najíst"
„Napadlo mě, že to tu prohledám, nemáme žádné zásoby"

Kývl a odešel taktéž na verandu. Chata byla obrácená naruby, kromě pár léků a lovecké pušky schované ve skříni z oblečením tu nic nebylo. V malé poličce ležely nůžky, vzala jsem se a přešla  k zrcadlu, moje vlasy byli slepené a trčeli do všech stran. Nikdy jsem neměla krátké vlasy a taky to byl nezvyk, ale praktičtější, mohla jsem otáčet hlavou aniž by mi neposlušné prameny padaly do očí. Moje hlava byla najednou.... lehčí.

„Naučíš mě vše co umíš?"

Zeptala jsem se Daryla. Podíval se na mě, spíš na mé vlasy. Nikdy jsem nikoho nestříhala, ale mě to bylo jedno. Rozmýšlela jsem se dlouho zda si je ostříhat nebo ne.

„Ostříhala ses"
„Jo"
„Zítra vyrazíme dále" Otočil se zády a dělal že spí.

Můj spánek opět stál za prd. Sbalila jsem věci, které by se mohly hodit a s dekou kolem sebe vyšla na verandu. Slunce vstoupalo na obzor a já si užívala první dnešní paprsky.

„Jdeme?" Celá natěšená se vydala vstříc novému dni. To jsem ovšem netušila, co se stane.