In the land of monsters [TWD-CZ]

79.

James

"Není tu. Chybí vám šest lidí a je tu šest těl. Mia tu není"
Daryl si dal šátek přes nos a vstoupil dovnitř. Prohledal všechna těla a podle oblečení usoudil že se jedná o čtyři muže a dvě ženy.
"Takhle je nepoznám, nevím kdo je kdo" pronesl.
"Co teď?"
Daryl vytáhl vysílačku a naladil správný kanál. 
"Daryl volá Alexandrii, přepínám"
"Slyším tě Daryle, stalo se něco? Přepínám"
"Taro prosím tě, potřebuju více lidí. Máme stopu k nalezení Mii, ale je nás málo, přepínám"
"Jasně, pomůžu ráda. Vezmu sebou ještě Aarona, více lidí bohužel nepůjde, přepínám"
"Dobře, lepší než nic. Vezměte i spoustu nábojů..." Daryl vysvětlil Taře kde jsme, nadšená nebyla ale slíbila že pomůže. Potřebovali jsme pročesat co největší oblast a na to nás bylo málo. Čekali jsme u stodol a mezitím se snažili najít nějaké stopy, což se nakonec i podařilo. 
"Mia tu určitě byla" našel jsem na okraji trávy pohozenou šedo-bílou gumičku do vlasů.
"Jak víš, že je její?" zeptal se Daryl.
Protože jí měla ten den, kdy jsme se milovali na benzince. Pamatoval jsem si každý detail z toho dne a byl jsem si jistý, že je její.
"Její oblíbená. Nosívala ji furt u sebe"
Daryl to dál nekomentoval a rozhlídl se kolem místa nálezu.
"Tráva je tu udusaná, někdo tady určitě byl a běžel tímto směrem"
Ukázal na kopec, který na levé straně vedl do lesa. "Jsou tu dva druhy stop, tady jsou jedny. Ta osoba byla sama a utíkala a tady jich je více a překrývají se. Šli za sebou a nepospíchali" Ukázal opačným směrem.
"Budeme sledovat tu první stopu, to může být Mia"
"Počkáme na Taru a Aarona, pak se rozdělíme a pokryjeme větší část"
"Ty si tu čekej, já jdu napřed"
Prošel jsem kolem Daryla a zamířil do lesa. Kelly na mě volala, ale neohlédl jsem se.
"Počkej, nemůžeš tady pobíhat sám ještě k tomu zraněný. Daryl řekl Taře, že jim jdem naproti"
Holky vzaly koně a Daryl mi pomohl se stopováním. Osoba se co chvíli opřela o strom a podle ušlapaného místa netušila, kam jít. S Darylem jsme chodili z jednoho kraje ke druhýmu a vysvětloval mi, co hledat při stopování. Všímal si nejmenších detailů a my se stále více blížili k hlavní cestě.
"Hej! Daryle!" zavolala Tara. Seznámili jsme se a domlouvali plán. Netrpělivě jsem přešlapoval na místě a čekal až se domluví. Odstoupil jsem od nich a snažil se najít známky toho, kam Mia mohla utíkat. Z přemýšlení mě vytrhl pohyb v dálce. Vzal jsem Darylovi z kapsy dalekohled a zamířil s ním na místo pohybu. Něco nebo někdo tam byl a zmateně utíkal. Nechal jsem zbytek skupiny na místě a rozběhl se za osobou. Když to nebude Mia, tak možná někdo z Šeptáčů co by nám mohl prozradit více.

"Jamesi!"
Volala na mě Tara, nevěnoval jsem jí pozornost a běžel dál. Kotník mě začínal pekelně bolet a rameno dostávalo taky zabrat. Osoba spatřila, že se k ní někdo blíží a vydala se na útěk.
Zrychlil jsem a snažil se na ni zavolat, z hrdla mi vinou vyschlého krku nevyšla ani hláska. Přiběhl jsem blíž a uviděl postavu s maskou na hlavě. V dálce mě dobíhala skupinka, někdo z nich namířil a odjistil zbraň.
"Ne! Nestřílej"
Poznal jsem ji podle oblečení, i když byla celá od krve přesně v takovém oblečení se přišla rozloučit na ošetřovnu.
"Mio?"
Zastavila se.
"Klid Mio, to jsem já James. Neublížím ti, vždyť mě znáš"
Podívala se na mě, ale maska jí sklouzla přes oči tak že neviděla nic. Ruce měla svázané za zády a zprudka dýchala. Aspoň že neutíkala dál.
"Mio, si v bezpečí. Jdu k tobě blíž a sundám ti to z hlavy abys viděla. Souhlasíš?"
Přistupoval jsem opatrně a stále na ni mluvil. Ostatním jsem naznačil, ať zůstanou vzadu a čekají.
"Jsem u tebe. Teď ti sundám masku"
Byla vyděšená a netušila, zda jsem to skutečně já, ale když jsem na ni mluvil tak se postupně uklidňovala. Sundal jsem masku, přesně jak jsem slíbil a spatřil její tvář. Byla špinavá, obličej pokrytý modřinami a vlasy ostříhané na krátko. Když mě její oči spatřili ulevilo se jí, sledovala mě s očima plných slz.
"Uvolním ti ruky"
Obešel jsem jí s přeřezal provaz, který se jí zařezal do kůže, krev jí stékala po dlaních. Na zádech měla přišitý vzkaz. Vrátil jsem se před ni, aby mě viděla a čekal až si protáhne ztuhlá ramena.
"Mio?"
Znovu se na mě podívala a objala mě. Konečně se uvolnila a začala z posledních sil brečet. Spadla na kolena a já jí silně objal, nechala se přitáhnout do náruče a já čekal dokud se neuklidní.
"Už ti nikdo neublíží. Si v bezpečí. Strašně jsem se o tebe bál"
Nic neříkala, slzy mi smáčely celou mikinu, tu jsem si vysvlékl a oblékl Mii která se třásla zimou. Vzkaz jsem utrhl a podal Darylovi, který mi podával vodu, kývl jsem na poděkování a posunul láhev Mii, kterou vypila na jeden zátah.
"Půjdeme domů, Mio. Neboj, už ti nic nehrozí"