In the land of monsters [TWD-CZ]

Epilog

Dny plynuly a zima se blížila ke konci. Vše se stalo tak strašně rychle, až jsem nechápala že uběhl půl rok od války se Šeptáči. Alfa byla mrtvá a Beta taky. O vše se postaral Negan, měl svůj plán jak se s nimi vypořádat. Jediný, kdo vše věděl byla Carol a mě v tu chvíli došlo, proč se ho tak furt zastávala.
Pár dní po tom, co jsme zlikvidovali hordu došel Negan s hlavou Alfy, chtěl se vrátit k nám a žít jako rovnocenný vedle nás. Mě osobně to nevadilo, dokonce jsme se skamarádili a pomáhal mě a Jamesovi se stavěním menší nemocnice, ale spousta lidí mu nedokázala odpustit, proto se jednoho dne sbalil a odešel putovat světem. Prosila jsem Maggie aby mu dala šanci a vzala ho k sobě na Hilltop. Odmítla. 

James zůstal se mnou v Alexandrii a po dlouhém přemlouvání se částečně vrátil k učení. Učil děti základní znalosti od čtení, psaní, historii až po to umět se bránit a bojovat s mrtváky. Já si konečně splnila sen a díky Siddiqovi se naučila vše potřebné o lékařství. Ze dvou rodinných domu jsme udělali menší nemocnici, kde jsem trávila dne a noci dokud vše nebylo pořádně zařízené. Trvalo nám to celou zimu, která byla dost mrazivá. Taky bylo potřeba zlepšil opevnění okolo Alexandrie, navrhovala jsem aby se dokola vykopal velký příkop a před ním udělat ostré kůly, tak že když přijde chodec, místo toho aby se dobýval na opevnění tak se napíchne na kůl a opevnění zůstane neporušené. Nápad prošel a mělo se začít začátkem jara. Spousta práce a málo lidí.
Další návrh byl rozšířit zdi Alexandrie a přijmout lidi z Hilltopu, tak abychom byli všichni pospolu a mohli se v případě útoku lépe bránit. Maggie nápad okamžitě zavrhla.

**

Daryl se chvíli zdržoval v Hilltopu společně s Connie, která stála po jeho boku. Byl pro ní oporou po tom, co horda smrtelně zranila Kelly. Nedokázala dále být v Alexandrii, což jsem plně chápala a vyjádřila jsem jí svou podporu. Chtěla jít pryč i kdyby to znamenalo opustit Daryla, ten se jednoho dne přišel rozloučit.

"Daryle, slib mi, že se ještě uvidíme"
"Slibuju" 
Pevně jsem ho objala a snažila se zadržet slzy. "Vždycky zůstaneš v mém srdci a děkuju za to, že si mě chránil"  
"Jsem rád, že jsem tě tenkrát nezastřelil. Děkuju za vše" zasmál se a pohladil mě po tváři. 
"Už víš, kam půjdete?"
"Jo. Chci najít Michonne a pak Ricka"
"Pokud ho někdo má najít, tak určitě ty. Až je oba najdeš, tak je přiveď zpátky domů"
Kývl a podal si ruku s Jamesem.
"Dávej na ni pozor"
"Spolehni se. Opatrujte se" řekl James s úsměvem.
Objala jsem i Connie a popřála hodně štěstí.
James mě objal kolem ramen a společně jsme čekali až se ztratí za zdmi Alexandrie.
"Budou v pořádku. Daryl je ten nejlepší bojovník jakýho jsem, kdy poznal. Ten nás všechny přežije"

**

V domě jsme moc času netrávili, já měla plné ruce práce s vybavením nemocnice a James mi pomáhal.
"Zatopím. Je tu zima"
"Dobře. Nachystám něco na jídlo"
James šel založit oheň do kamen a já se odebrala do kuchyně. Bundu jsem si nechala na sobě, v domě byla stejná zima jako venku.
Po obědě a večeři v jednom jsem se odebrala do sprchy. James uklidil nádobí a šel nasekat další dřevo.
Dříve mi zimní období nijak nevadilo, vše jsme měli po ruce. Byla mi zima, více jsem se oblékla. Měla jsem hlad, šla jsem do ledničky pro jídlo. Teď bylo vše složitější. Co člověk nesehnal přes rok, to v zimě neměl. Jídla ubývalo a zima pomalu polevovala. 
"Za chvilku tu bude teplo. Dám si taky sprchu a půjdu si lehnout, jsem úplně vyřízený" došel James. 
"Děti ti dali zabrat?" zeptala jsem se, když si James po sprše lehl vedle mě.
"Až moc. Bojová technika je baví ze všeho nejvíce, dokonce chtěli cvičit déle než museli a přestav si, že Judith přeprala Hershella, byl dost uražený"
"Má geny po tátovi" zavzpomínala jsem na Ricka.
"Rád bych ho poznal. Zní jako fajn chlap"
"Poznáš. Dřív nebo později se vrátí"
"Lepší kdyby to bylo dříve, jinak mě z těch děcek klepne" zasmál se.
"No jo, stárneš" zasmála jsem se.
"Takže stárnu, jo?" otočil se na mě a začal lechtat.
"Jamesi přestaň! Odvolávám, co jsem řekla" smích mě tak ovládl, až mi začaly slzet oči.
"Možná zas, tak unavený nejsem"
Naklonil se na mě a s úsměvem políbil. Rukou jsem vklouzla pod tričko a vychutnávala si příval vášně.
"Si šťastná?" zeptal se mě s vážným výrazem.
"Mám vše, co jsem vždycky chtěla, takže ano. Jsem šťastná"
Usmál se a znovu políbil. Já v tu chvíli věděla, že spolu zvládneme všechno, co si pro nás budoucnost přichystá. Společně, bok po boku.