Charlott Mirqestri - V Nejistotě

Epilog

Messala Tarsot

Malý Laquet: království Arkamet- hlavní město Arkt; zámek.

Messala Tarsot byla žena, která si nikdy neztěžovala na cestování a jeho nepohodlí, v podobě tvrdé země na spaní a střízlivé večeře. Ale tentokrát byla vyloženě naštvaná ze společnosti, která ji doprovázela a to z vojáků, nebo spíš na jedince. Těch jedinců se dokázala zabavit ostrými slovy a ostřím dýky na jejich hrdle.

Když se jí to stalo podruhé, vtrhla do stanu toho mladičkého velitele. „Ještě jeden z vašich vojáků se u mne o něco pokusí a je mi jedno, že je to králův voják. Vykonám trest, který uznám za vhodný." Ti tři muži se na ni nechápavě podívali a vypadali, jako by si vymýšlela. „Nebo snad to mají od vás příkazem, mladý pane? Vy byste je nechal, aby se vrhli na vaši sestru?" Musela mu chvíli domlouvat, ale nakonec se ten mladík postaral o pořádek.

Na zbojníky si ovšem nemohla ani slovem stěžovat, protože je jasně Conneill spravil o tom, kdo je a na čí příkaz sem jela. Možná si k ní nic nedovolili, protože jich bylo bez Conneilla pouze pět a Conneill byl pro ně autorita. Dokonce jí Dilen požádal, aby si s nimi zacvičila a předvedla, v čem by se od ní mohli přiučit. Když ji viděli bojovat vojáci, už se k ní nepřiblížili, a když pokračovali v cestě, snažili se nezůstávat moc vzadu, kde uzavírala společně s Adrianem průvod. „Mohla jste jim ukázat dřív, jak dobře to umíte se zbraněmi. Teď se musí cítit trapně." Prohodil k ní a Messala se usmála. „A ukázat pejskům, že žena, která má za předky elfy, to umí s párátky lépe? Ochudila bych se o jejich obličeje, s otevřenými pusami." Odpověděla mu krátce a zasnila se nad tou vzpomínkou.

Stejně tak teď, když byla po koupeli a převlékla se do čistých tmavých kožených kalhot a tmavě zelené bavlněné košile. Na opasku se jí houpaly kromě dvou osamělých mečů, dvě zbylé dýky, které měla předtím zastrčené v botě a meč, který měla připevněný na sedle. Kromě zbraní tam měla připevněný váček s penězi, ke kterým se měla přidat i odměna za chycení Greshe. Toho hňupa chytla, když si ji vybral za lehkou kořist. Stačila jedna rána do žaludku a potom ještě jedna do obličeje. Zlomila mu nos a ten mu nikdo nechtěl ošetřit, na příkaz mladého pána.

Dopletla si jeden srdcovitý cop, když někdo zaklepal na dveře jejího pokoje. „Stručně." Zavolala ke dveřím a prohlédla si zbraně na opasku, které měly na rukojeti pracné zdobení s drahokamy. Vůbec ji netížilo, že kdysi měly jiného majitele, až na dva meče, které byly bez zdobení, a měla je stále u sebe. „Král Hirvel si Vás přeje vidět v audienčním salónku, paní Tarsot." Řekl sluha, lehce třesoucím se hlasem.

Vůbec ji nepřekvapilo, že v audienčním salónku je celá rodina Mirqestriu. Žena, která měla hluboké vrásky a kruhy pod očima, se stále dívala na dveře. Messala věděla, koho vyhlíží, a že ženina dcera je už nejspíš někde na palubě jedné z lodí, spolu s přáteli. Jako poslední vešel do salónku písař, jakožto zapisovatel a posadil se po králově pravici. Messala stála v koutě místnosti a občas přešlápla z jedné nohy na druhou. Přitom si ji prohlíželi mladší synové, které musela žena tiše napomenout.

„Takže, hrabě Gresh bude popraven a Messala Tarsot bude vyplacena za dopadení," začal král Hirvel, ale přestal, když se otevřely dveře do salónku, ve kterých stál Conneill a za ním Dilen s Adrianem.

Messala se pousmála a podívala se na hodiny, které visely nad dveřmi. „Jdete nějak pozdě." Řekla k nim popichovačně, když se k ní připojili.

Všichni tři byli upravení a v čistém oblečení. Conneill ji odbyl pousmáním. V salónku nastalo ticho. Král spolu s písařem a pán s paní Mirqesri si prohlíželi Conneilla, jako by právě ožil z mrtvých. Což byla tak trochu pravda.

„Mladý pane Miqestri, vy jste se rodičům nezmínil o tom, že Conneill Litfranse se postaral o bezpečí vaši dcery?" Zeptala se teď pro změnu rýpavě Edmonda a založila si ruce na hrudi.

„Edmonde, kde je Charlotta a co to má znamenat?" Ptala se jej matka a mladík zvedl ruce v obranném gestu, jako by se chtěl tak ukrýt před otázkami.

„To vyřešíme později vévodkyně. Pane Litfrani, můžete mi vysvětlit, proč nejste mrtvý, když." 

„Omlouvám se, Vaše Veličenstvo, že vám skáču do řeči, ale myslím, že by se měl vyřešit útěk Charlott Mirqestri." Řekl Conneill a všichni na něj upřeli oči.

Král si povzdechl, ale nakonec přikývl a Conneill spustil stručný výklad.

„Takže nám chcete říct, že Charlott Mirqestri utekla spolu s vaším mladším synem." Shrnul vévoda Mirqestri a Conneill přikývl.

Messala sledovala, jak se vévoda mračí a jen stěží potlačuje vztek.

„Messalo Tarsot, vy jste jedna z nejlepších Očí, za kolik byste je chytila a dovedla je zpět sem?" Vložil se do toho král a podíval se Messale do očí.

Messala zavrtěla hlavou a vydala se ke dveřím. „Messalo Tarsot, opovažte se odtud odejít a vydám vás Vermským vojákům." Začal jí vyhrožovat král, když sáhla na kliku.

Otočila se k němu, podívala se zpříma do očí. „Já lidi nechytám, Vaše veličenstvo, od toho máme slepce  spolu s očima, kteří nepřešli stou hranici. Můžu vám doporučit jednu adeptku, u které byste musel přehlédnout její věk." Odpověděla mu klidně a nechala ruce podél těla, což bylo docela pro ostatní dráždivé.

„Na svou dceru nikdy nenechám poslat žádného vraha." Řekl vévoda pevným hlasem.

Messala zde nechtěla čekat během toho, co se bude vévoda s králem hádat. „Až se domluvíte, najdete mně v pokoji, kde budu čekat na vyplacení, Vaše Veličenstvo." Řekla a uklonila se.

Hirvel ji pokynul, že smí odejít.

...

Blížil se čas večeře, když jí někdo zaklepal na dveře komnaty. Zvedla se z křesla a odložila dýku, kterou brousila.

„Kdo tam?" Zavolala ke dveřím a vstala z křesla.

Do jejího pokoje vešel Dilen s váčkem v jedné ruce a v druhé s dopisem.

„Tady je to vyplacení," řekl ji a předal váček, který byl plný peněz a těžký. „A tady to předej „Tisíceokovi." Dořekl a předal ji dopis s pečetí, kterou už dlouho neviděla.

„Dohodli se, nebo to bude hradit Conneill sám?" Zeptala se a potěžkala váček v ruce. „Sám, její rodiče jsou proti a pošlou tam své zvědy." Odpověděl ji hořce.

Messala nad tím protočila očima a odešla si sbalit věci. „Conneill je jeden z Tisíce Očí a vykonával dobrou práci. Myslím si, že Tisíceok si jeho práce cenil, takže cena nebude tak vysoká." Mluvila, zatím co hodila do brašny vyplacení a dýky v pochvách. Obrátila se k Dilenovi, který ji zamyšleně pozoroval.

„Je dobře, že Adrian vyrostl ve lži o tom, že jsem zemřela. Poslední, co jsem chtěla před těmi roky, bylo to, že zahodím svou dráhu v Tisíce Očí. Věř mi ale, že jsem na tebe a ani na Adriana nezapomněla." Řekla mu po chvíli, oblékla si plášť a přehodila brašnu přes rameno.

„Ten vévoda neví o tom dopisu, který jsem ti dal. Conneill nabídl vévodovi, jako jednoho ze špehů Adriana."

Messala se otočila na podpatku a němě se dívala na Dilena, pak se ale zazubila a řekla: „Tak ať se mé adeptce neplete do cesty. Laima nemá ráda překážky."

Pak co nejrychleji opustila pokoj a svižnou chůzí zmizela do stájí, kde si vzala svého koně. Kdyby se zdržela déle, nejspíš by se objevily i vzpomínky, které dusila v sobě až moc dlouho. Vzpomínky, které si nechtěla připomenout, ale zapomenout na ně nemohla.

Byly to jizvy, které ji zůstaly a které nechtěla, aby kromě ji, někdo viděl. Nechtěla, aby ji kdokoliv viděl takhle slabou, protože byla vším zlým, na co si člověk vzpomněl. Zlodějkou- Vyděračem- Vražedkyní.

A tou chtěla zůstat v očích všech. Byla žena, která si zasloužila titul Elj Ras, neboli Elfí Zmije.