Charlott Mirqestri - V Nejistotě

Věta

Alex

„Vím, že se chovám někdy až moc dospěle, ale ty a Michael se někdy chováte jako malé děcka. Když to tak řeknu na plnou hubu." Řekla mi už po několikáté Feris, která byla naštvaná. Nechápal jsem, proč nadává zrovna mi. Já se do Charlott nezamiloval. „Uklidni se, sestro, všechno se dá vyřešit s chladnou hlavou. Copak jde o tebe? Ne, tak se uklidni." Řekl jsem pevným hlasem Feris, která si dala ruku v bok a zamračeně se na mne dívala.

„Dobře," řekla po chvíli ticha. „Můžeš mi tedy říct, jak chcete dostat Michaela z vězení bez toho, aby si ji Gresh vzal? I přes zrušení smlouvy?" Zeptala se mně Feris svým běžným, klidným hlasem. Opřel jsem se zády o strom a založil ruce na hruď. „Podle toho co víme, bychom měli být o krok napřed, ale něco jako plán má ve svých rukou její bratr. Jestli se nevrátí, tak půjdeme tajnou chodbou do vězení a pokusíme se Michaela zachránit." Odpověděl jsem Feris, která nad tím protočila očima. „Dva stejně krkolomné plány, nemyslíš si? Nepřipomíná ti to náhodou jeden podobný plán?" Konstatovala s narážkou a zamračila se přitom.

Přes tvář mi přelétl stín ponuré minulosti. „Myslíš to, jak šli před osmi lety zachraňovat mně? Jak jsme přišli o otce a tvoje první náročná zkouška léčitelky? Tehdy sis uvědomila, že jsi víc, než potřebná a já měsíc nepromluvil ani slovo." Řekl jsem a podíval se na Feris, která se zavřenýma očima přikývla. „Nechci ztratit jediného sourozence. Slyšíš? Nechci o tebe přijít, protože jsi jediný, kvůli komu tu ještě jsem. A musíš myslet i na Ambru, má tě ráda, ani nevíš, jak to bylo pro ni těžké, nedávat najevo svůj strach o tebe." Odpověděla mi přímo do očí.

Přišel jsem k sestře a pevně ji objal. Objetí mi opětovala. „Volá jeho jméno z horečky, když spí?" Zeptal jsem se tichým hlasem starší sestry. Přikývla a vymanila se mi z objetí. „A když mi dnes řekla, co ji trápí, jen mi to potvrdilo mé domněnky," Odmlčela se Feris a založila si ruce na hruď. „Má strach, jestli je dobře, když ji někdo má rád víc, než jako přítelkyni, nebo špatně, vzhledem ke stavovskému rozdílu." Řekla Feris a ukončila tak tím naši debatu. Sebrala mi tak slova na jazyku.

„Omlouvám se, že vám narušuji vaši dojemnou rodinnou chvilku, ale měli bychom, Alexi, už vyjít." Ozval se za Feris, Adrian. Feris se na něj otočila a odcházela směrem ke vchodu do jeskyně. Všiml jsem si, jakým pohledem si ji Adrian prohlíží a tak jsem se na něj zamračil.

Společně s Adrianem jsme vyšli směrem k cestě, která byla odtud dost daleko. Chvíli jsme šli tiše, ale nedalo mi to. „Nelíbí se mi, jak ses na ni díval." Nadhodil jsem a čekal na Adrianovu odpověď. „A všiml sis, jak se dívala ona na mne? A co to zrovna tebe zajímá i kdyby ti do toho něco bylo, tak tě to zajímat nemusí." Odpověděl mi a ušklíbl se na mně. „Je mi do toho hodně. Protože jestli s ní spíš, mělo by to hodně vysvětlení. " Odpověděl jsem Adrianovi, který jen zvednul koutky. „V životě bych do tebe neřekl, že bys na tohle přišel sám, Alexi. Ale nemusíš se o sestru bát, mám v plánu se s ní oženit." Řekl mi a nadzvedl koutky. Kdybych nebyl člověk, který slyšel a viděl spoustu věcí, nejspíš by to se mnou otřáslo. „Bude lepší, když tuhle debatu ukončíme. Nemyslíš si, Adriane?" Řekl jsem a on s úšklebkem přikývl.

...

„Slyšíš to?" Řekl tišším hlasem Adrian a přikývl jsem. Na lesní cestě se ozývali koně a jezdci. Nejeli rychle, ale byla to poměrně velká skupina. Odhadoval jsem jeden tucet jezdců. Krčili jsme se v křoví a čekali, až se přiblíží. Při pohledu na jezdce vpředu jsem se lehce pousmál. „Vypadá to, že se nám mladý pán uráčil splatit svůj dluh." Konstatoval jsem tiše a společně s Adrianem jsme vylezli z křoví na cestu. Jak jsem správně odhadoval, Edmond se nejspíš se svými vojáky chtěl vrátit do své domoviny.

Společně s Adrianem jsme čekali uprostřed cesty v pláštích a kápích, nasazených na hlavách společně s šátky přes nos a ústa. Jezdec, který vedl oddíl, se zastavil deset kroků od nás. Po jezdcově pravé a levé straně se postavili další dva jezdci.

„Co chcete? Nic nevezeme. Pouze chceme projet tímto lesem." Řekl muž po Edmondově pravici a prohlížel si nás nedůvěřivým pohledem. Ruku měl na jílci meče a jeho druh z levé strany ho napodobil i se zbytkem vojáků. „Mladý pán Edmond Mirquestri od Trisvudského jezera s námi uzavřel dohodu. Něco za něco, pokud si vzpomínám." Řekl Adrian pevným hlasem k Edmondovi. „Náš ..."

„Ignáci, nemusíte říkat svou nacvičenou básníčku. Tohle jsou ti zbojníci, o kterých jsem před chvíli mluvil." Řekl Edmond pevným hlasem a přerušil tak vojáka po své pravici. Edmond seskočil z koně a bez obou vojáků k nám přišel. Měl na sobě brnění a na něm plášť. Adrian se postavil vedle mně a oba jsme si prohlédli Edmonda, kterému se jeho podlitina pěkně zahojila. „Tak mluv." Pobídl jej Adrian a založil si ruce na hrudi. „Michael se drží slušně. Nikdo za ním nechodí, dostává jídlo ráno a večer, patku chleba a malou sklenici vody." Začal Edmond a oba s Adrianem jsme přikývli. „Gresh je vzteky bez sebe a co jsem slyšel, tak si svou zlost vybíjí na Anetě. Do vězení se mu chodit nechce, na to má až moc velkou kocovinu a bolí ho hlava." Pokračoval dál Edmond.

„Gresh se včera rozhodl zrušit přebytečné hlídky po okolí. Proto teď jedeme domů podat zprávu, co se tu děje," odmlčel se a podíval se za sebe. „Gresh bude chtít v nejbližší době vyměnit Michaela za mou sestru. Slibte mi jednu věc," Odmlčel se znovu a podíval se na mně. „Za žádnou cenu mou sestru nevydávejte tomu bastardovi. Zdržte to, co nejdéle to půjde. Když si s oddílem pospíšíme, stihneme dojet domů za čtyři dny. Potom se pokusím dostat zpět, co nejdříve, a i když neradi, pomůžeme vám. Na zbytku se dohodneme potom." sdělil nám Edmond. Pokrčili jsme s Adrianem rameny. Edmond ještě chvíli váhal a pak se zeptal.

„Jak se má Charlott?" Váhavě jsme se na sebe s Adrianem podívali a nakonec jsme se pohledem domluvili, že bude lepší, když mu nebudeme lhát. „Má horečku, která ji zatím neopustila. Bylo toho na ni moc, ale jak jsem se dnes dozvěděl od Feris, promluvila si s ní o něčem a má domněnku, že to už možná bude lepší." Odpověděl jsem mu a Edmond přikývl. „Když to říkala Feris, tak to musí být pravda, je dobrá léčitelka, díky ní, se mi podlitina rychle zahojila. Vzkažte Charlott tuhle větu: „Vzdát se znamená prohrát všechno." Zapamatovali jste si tu větu?" Řekl nám. „Vzdát se znamená prohrát vše? Co to znamená?" Zeptal se za nás oba Adrian. „Však Charlott bude vědět." Řekl Edmond na rozloučenou a všichni tři jsme se rozešli. Společně s Adrianem jsme se vraceli do úkrytu a Edmond společně s ostatními odjížděl tryskem z lesa.

Vzdát se znamená prohrát vše. Zajímavá věta, pomyslel jsem si.

„Věříš mu?" Zeptal se mně Adrian a podíval se mi do očí. Jelikož jsme šli teď vedle sebe a Adrian byl vyšší o půl hlavy, musel jsem ji trochu zvednout, abych se mu podíval do očí. „Ano. Už jednou se mi vyplatilo věřit nepříteli. Edmond není ale náš přímý nepřítel. Takže ano, věřím mu." Odpověděl jsem mu a Adrian spokojeně přikývl. „Souhlasím s tebou. Není zkažený, jako většina šlechticů."