Charlott Mirqestri - V Nejistotě

Chlácholení

Charlott

Od začátku dne mi nebylo vůbec do řeči. Neměla jsem absolutní náladu vyjadřovat se k dnešní výměně. Vybrala jsem si správně, nebo aspoň tak jsem se snažila přesvědčovat celý včerejšek. Dnes tomu tak bylo taktéž. Smiřovala jsem se se všemi možnostmi, jak výměna proběhne, ale zároveň jsem si přála, aby k výměně nedošlo a stalo se něco, co nikdo nečeká a dopadne vše dobře. Ty naivko, víš moc dobře, že se nic takového nestane.

„Je bledá, jako stěna, měla by něco sníst." prohodila Ambr, která tu byla od rána a dělala mi společnost. Měla přitom blbé kecy, kterým se nešlo nesmát. „Už jsem měla patku chleba s marmeládou. To stačí ne? Navíc, si mám obléct ty korzetové šaty, o kterých jsem si myslela, že jsou dávno na popel." Řekla jsem ji a uchechtla se tomu. Nešlo mi do hlavy, že ty šaty pořád existují a Feris s Ambr mě do nich chtěli za chvíli převléct. „Hele podívejme se, nějak ses rozmluvila." Okomentoval to Alex a vypil druhého panáka slivovice. „Měli byste ji už obléknout, blíží se setmění, tak ať to máme rychle za sebou." Řekl Alex a vstal ze židle. Ambr mi nalila jednoho zdravotního panáka. Neochotně jsem se na alkohol ve sklenici dívala a přemýšlela, jestli to má smysl vypít. Podívala jsem se na Feris, která už šaty nachystala, kývla jsem na ni a ona přikývla. Vypila jsem panáka najednou a zakašlala.

„Tak jsi hodná holka. Jo a než odejdu a nechám vás. Tady máš ode mě malý dárek, Charlott." Řekl Alex a podal mi dýku v pochvě. „Nikdo nesmí mít zbraň." Protestovala jsem a podala mu dýku zpět. Nechtěla jsem, aby se tato část dohody porušila jen kvůli mne. „Ty ozbrojená být můžeš, o tom tam nic nestojí. Feris, najdi nějaké dobré místo, kde dýku najdou jen stěží." Řekl a mrknul na mně. Povzdechla jsme si a přijala ji zpět. „Když myslíš." Odpověděla jsem mu a Alex odešel.

Ambr mi začala zaplétat vlasy do srdcovitého copu. Zavřela jsem oči a začala: „Když jsem byla malá, zajímalo mně, proč se princezny nezachránily před draky sami a čekaly na své prince na bílém koni," Utřela jsem si slzu a pokračovala. „Teď už to vím. Bály se udělat cokoliv, jelikož nechtěly zkazit všechnu tu slávu určenou princům, nebo je nějak zahanbit. Uměly byste si představit, kdyby se místo toho říkaly pohádky a legendy o urozených dámách v nablýskané zbroji, které se postavily monstrům?" Dokončila jsem na konci s ironií. Feris nad tím chvilku uvažovala a napila se z hrnku.

„Byly by to zajímavé příběhy, ale jak to má souviset s výměnou?" Zeptala se a já kývla jen rameny. „Že Gresh je ten, kdo v nejbližší době zazpívá naposled." Odpověděla jsem ji a samolibě jsem se pro sebe zasmála. Ambr vybuchla smíchy a jen stěží zavázala konec copu. Chtěla jsem si tímhle dodat odvahu. Ale byla bych schopna někoho zabít? Proříznout někomu hrdlo ve spánku a pak zmizet v neznámém labyrintu zámku, bez povšimnutí?

Ne, určitě ne.