Charlott Mirqestri - V Nejistotě

Příchod Zajatců

Charlott

Byla už noc, když jsem se probudila. Neměla jsem žádnou noční můru. Zdál se mi sen, ve kterém jsem se procházela po louce a za ruku držela malou holčičku. Měla zelené oči, podobné rysy v obličeji stejně jako já, až na nos, který byl místo bambulky nahoru a do špičky. Měla havranové vlasy, rozpuštěné na zádech. Byla velmi pěkná. Probudila jsem se v momentě, kdy se v dálce blížil jezdec. Jak vypadal, toho jsem si nevšimla. Nebo jsem si ho spíše nevybavovala.

Porozhlédla jsem se po chatce. Feris seděla u stolu a popíjela jeden ze svých lektvarů. Magdaléna tu už nebyla, takže jsme byly s Feris samy v chatce. Posadila jsem se na posteli a promnula si oči. Na stole byla svíčka a Feris se dívala do malého plamínku. „Děje se něco?" Zeptala jsem se Feris. Celý den byla napjatá, jako by čekala, že se něco stane. „Ano. Obleč se. Mám pocit, že se věci daly do pohybu." Odpověděla mi Feris klidným hlasem a pousmála se na mně. Vylezla jsem z postele a vytáhla z truhly černou košili a kalhoty a převlékla jsem se.

„ Už se bratru vede lépe po tom, co ho Lambert vyslýchal?" Zeptala jsem se Feris. „Modřiny se léčí dobře a podlitina u oka je o něco lepší, ale musím pravidelně měnit obklady." Odpověděla mi Feris a upila z hrnku. Byla jsem ráda, že mi Feris řekla, jak na tom Edmond je. Dostala jsem zákaz za ním chodit a pomáhat Feris, když jej šla ošetřit. Lambert vyslýchal Edmonda, protože chtěl zjistit, co se stalo s Alexem a Janem.

Feris se zvedla z židle, kývla na mně a sfoukla svíčku. „Pojď ven." Řekla mi a vyšla z chatky. Následovala jsem ji ven a šla za ní. „Půjdeme k jeskyni." Řekla mi a já jsem ji následovala. „Děje se něco?" Zeptala jsem se Feris a ona přikývla. „Celý den čekám na nějaký zlom. Něco je špatně, ale ne tady. Na zámku se něco muselo stát a teď mám takový divný pocit." Odpověděla mi klidným hlasem. Bylo to divné, co mi řekla, ale věřila jsem jí. Za tu dobu, co jsem tu pobyla, jsem si všimla, že je Feris zvláštní.

Přišly jsme před vchod do jeskyně, který hlídal starší muž. „Děje se něco?" Zeptal se muž ospale. „Pošlete pár mužů do lesa. Stačí dva." Řekla jako odpověď Feris muži do očí. „Proč?" Zeptal se muž a zkřížil ruce na hruď. Feris se zhluboka se nadechla a řekla. „Něco se děje." Vysvětlila muži. „Všichni muži a špehové jsou zde. Vlastně až na..." Muž si konečně uvědomil, proč za ním Feris přišla.

„Běž podat zprávu Dilenovi, ať vyšle dva muže do lesa. Náš přítel pacholek se tu nejspíš ukáže." Zavolal starší muž na chodbu, na kolemjdoucího. Ten přikývl a už si to mířil jinou chodbou.

S Feris jsme odešly zpět do chatky a sedly jsme si ke stolu. Obě jsme byly potichu. Pozorovala jsem Feris, jak přemýšlí a když se mi zavíraly víčka, zatřepala jsem hlavou. Chtěla jsem být při vědomí.

Asi po deseti minutách, se ozvalo na dveřích zaklepání. „Dále." Řekla Feris klidným hlasem a osoba vešla. „Měla jsi pravdu, Feris. Někdo sem jde, ale pacholek to není." Začal Dilen pevným hlasem. Jelikož byla Feris zády k Dilenovi, vstala z židle a obrátila se k němu čelem. „A kdo teda?" Zeptala se klidným hlasem. „Alex a Jan." Odpověděl jí do očí. Při těch slovech mi spadl kámen ze srdce. Po týdnu se dostali Alex a Jan z vězení. Hned se mi v hlavě vytvořila otázka. Jak? „Jsou nějak zraněni?" Zeptala se Feris a už se dívala na košík s léčivy. „To nevím, ale bude lepší, když to zhodnotíš sama." Řekl klidným hlasem Dilen. „Vezmu si sebou Charlott. Docela se mému řemeslu přiučila." Oznámila Dilenovi Feris. Dilen si povzdechl, ale po chvíli souhlasil a odešel.

Unaveně jsem si promnula oči. Feris si vzala košík s potřebnými věcmi a kývla na mně. Zvedla jsem se z židle a odešla společně s Feris do jeskyně.