Charlott Mirqestri - V Nejistotě

Veverka

Edmond

S velkou bolestí hlavy jsem chtěl otevřít oči, ale raději jsem je hned zavřel. Svítilo ostré slunce. Promnul jsem si obličej a zase je otevřel, ale o něco opatrněji. Posadil jsem se a porozhlédl po místnosti, ve které jsem byl. Byla to malá komora s oknem, posteli, malou skříňkou, dvěma židlemi a stolem, který byl těsně u zdi. Na jedné z židlí seděla starší žena a pozorovala mně.

„Kde to jsem?" Zeptal jsem se ochraptělým hlasem. „Na panství Greshe Daviyho." Odpověděla stařena. Prohlédl jsem si ji lépe. Bylo poznat, že skvělá léta má už dávno za sebou. V obličeji měla vrásky, vlasy v šátku, ale podle šedých pramenů, které ji vykukovaly, nevypadala až tak staře. „Přepadli vás zbojníci a vaši sestru unesli. Když Vás tu přivezl posel, mysleli jsme, že už nežijete." Konstatovala stařena. „Přežili i vojáci, kteří jeli jako doprovod?" Zeptal jsem se. Při vzpomínce na tu krvavou lázeň, možná nepřežilo ani deset, když si spočítám, kolik jich na nás bylo, a že jejich bojeschopnost byla veliká. „Můžu vás uklidnit, jsou dva mrtví, ale zbytek se pomalu zotavuje. Zbojníci málokdy někoho zabijí, teda pokud jim nedáte na výběr." Řekla stařena, vstala z židle a odešla z komory.

Docela mě uklidnilo, že jsou mrtví jenom dva vojáci, ale zajímaly by mně zranění. Jestli jsou vážné, nebo pokud mají rány od meče, tak hrozí infekce.

Když jsem svěsil nohy z postele, projela mi v rameni bolest a zasyčel jsem. Prohmatal jsem rameno a zjistil jsem, že mám rameno a část ruky obvázanou.

Charlott

Seděla jsem u stolu a jedla chléb se solí. Mohlo být okolo jedné hodiny, odhadovala bych podle slunce.

„Nad čím přemýšlíš?" Zeptala se mně Feris, která svazovala bylinky k sobě, aby je pověsila na háčky k usušení. „Nad tím, kolik je hodin." Odpověděla jsem jí. Dívala jsem se z okna a poslouchala šum stromů. „ O čas si dělat starost nemusíš. Den trvá stejně dlouho, jako vždy." Odpověděla mi klidně a pousmála se na mně. Pousmání jsem ji opětovala a snědla poslední kus chleba.

Otevřely se dveře, ve kterých byl Alex. „Vezmi si plášť a jdeme." Řekl mi klidně. Feris mi donesla plášť. Vstala jsem a oblekla si plášť, který mi končil někde nad koleny. „Bude se ti v něm dobře pohybovat." Řekl mi Alex, když jsem si prohlížela délku střihu.

Společně s Alexem jsme vyšli z chatky ven, kde nás už čekal Michael s lukem v ruce a se šípy v pouzdře na zádech. „ Půjdeme do lesa, v tuto dobu už tam nikdo není, jen zvířata." Řekl k nám Michael. „Takže budu střílet na zvěř." Konstatovala jsem. „ Nejdřív se musíš umět strefit do stromu, pak můžeš střílet na zvěř." Řekl ke mně Michael přísně.

Před východem z úkrytu mi zavázaly oči a pomocí slov se mě snažili vést. Jelikož nejsem bez chyby, cestou jsem párkrát spadla, zakopla, nebo do něčeho narazila, takže jsem slyšela potlačování smíchu od Alexe a Michaela.

„Myslíte si, že bych utekla?" Zeptala jsem se a Alex jen kývl rameny. „Neznáme tě moc dobře a ženy tvého postavení dokážou být falešné." Odpověděl mi Michael, když jsme šli k nějakému malému kopečku. „Myslíš, ty přelíčené, neupřímně se usmívající dívky?" Zeptala jsem se Michaela, který přikývl. „Nemusí být nalíčené, ale o tom se s tebou nebudu bavit." Řekl a podal mi luk a z pouzdra na šípy vytáhl šíp.

Vzala jsem do rukou luk a potom jsem vzala šíp, napřáhla jsem se a snažila si vyhlédnout strom, do kterého bych se trefila. Jeden jsem si vyhlídla. Nadechla jsem se a s výdechem šíp vystřelila. Rukou, kterou jsem držela luk, mi projela bolest. Mířila jsem správně a tak se šíp zabodl do kmene stromu. Alex mi zatleskal. „Pěkná střela," pochválil mě Michael a odmlčel se. „Zkus vystřelit na ten vzdálenější." Řekl a ukázal mi, který strom myslel. Podal mi šíp. Zamířila jsem a chvilku se rozmýšlela, jestli ten šíp tak daleko vystřelím. Nadechla jsem se a vystřelila. Jelikož se mi třásla ruka, kterou jsem držela luk, svůj cíl jsem minula. Michael mi podal další šíp, abych vystřelila. Chvilku jsem váhala a pak jsem si všimla veverky, která seděla na větevi stromu. Na poslední chvíli jsem změnila míření a zamířila na zrzavou veverku. Trvalo jen chvilku, než se jí šíp zabodl do jejího malého tělíčka a veverka spadla na zem.

„Kdybych nevěděl o tom, že jsi Charlott, princezna, myslel bych si, že jsi dcera lovce. Zabít veverku je těžké, i když sedí k tobě zády." Začal mluvit Alex a přišel ke mně. Pousmála jsem se na Alexe a všimla si, jak Michael těká pohledem z luku na mě. „S lukem umíš, ale s mečem ti to moc nejde." Konstatoval mrzutě Michael a podala jsem mu luk. „Charlott, najdi si klacek." Řekl mi Alex a sám si jeden šel hledat. Michael se opřel o jeden ze stromů a sledoval mě a Alexe.

Když jsem si našla svůj klacek a Alex také, postavili jsme se naproti sobě do bojové pozice. Zaútočila jsem jako první, rychlým a pevným výpadem. Alex se mu vyhnul tím, že couvl. Párkrát jsme na sebe zaútočili, ale pak jsem už nemohla. Bolelo mě v boku.

„Vzala sis mou radu k srdci, jak vidím." Řekl klidně Michael, přikývla jsem a dala ruce v bok. „Vrátíme se. Za chvíli bude tma a nevzali jsme pochodně s ohněm." Řekl Michael a já jsem přikývla.

Edmond

„Pane Mirquestri, jsem rád, že jste se už docela zotavil." Řekl pevným hlasem pan Davey. Vypadal normálně, ale pod svou maskou byl tyran. Mohlo mu být tak čtyřiadvacet let. Byl z něj cítit odér chmele. „Také jsem rád, že jsem už docela zotaven, ale to mi dělá starost nejméně." Odpověděl jsem a potlačil založení si rukou na hruď. „Věřte mi, že mi také dělá starost, co se stalo s vaší sestrou. Nechal jsem do lesa poslat vojáky, kteří by ji měli najít." Řekl a pokynul mi, abych se posadil naproti něj v jeho pracovně. Zajímalo by mě, jaké vojáky myslel. Když mě k němu vedla ta starší paní, viděl jsem asi jenom dva. Ti zbylí jsou nejspíš v krčmě, nebo v nevěstinci. „Je mi vaší sestry líto. Zdejší zbojníci se chovají hodně špatně. Loupí, přeprodávají a podobně a teď si dovolí unést mou snoubenku. Až ji najdou vojáci, nechám pár zbojníků pověsit." Řekl naštvaně a udeřil rukou do stolu.

„Budete se chtít také zapojit do hledání vaši sestry?" Zeptal se klidně a prohlédl si můj obličej. „Samozřejmě, je to má sestra." Odpověděl jsem a Gresh se pousmál.

Tenhle člověk se mi vážně nelíbil. Pod maskou docela klidného člověka, se skrýval tyran. Charlott, ať jsi kdekoliv, je ti tam nejspíš lépe, než abys byla teď tady.