Charlott Mirqestri - V Nejistotě

Šťastné Shledání

Nepotkaly jsme žádné stráže, což nám usnadnilo útěk. Ani jsme nepotkaly žádné služebnictvo. V téhle části bylo pusto, to se však nedalo říct o části zámku, kde mě vedla Aneta.

Aneta se zastavila v chodbě před dveřmi a otočila se ke mně. „Doufám, že tě Alex naučil pár fint s dýkou, jinak se odtud živé nedostaneme. Drž se u mne." Řekla přísně a já jsem přikývla. Aneta otevřela dveře a tasila meč.

Moc daleko ale nedošla, jelikož hned jak vešla, ocitlo se jí u krku ostří meče. Chtěla jsem se obrátit a utíkat zpět, ale neudělala jsem to, protože když promluvil majitel meče, částečně mi spadl kámen ze srdce. „Ale podívejme se, na jakou krysu tu člověk nenarazí." Řekl Lambert posměšně a přitlačil Anetě ostří na krk. „Podívejme se, koho vedeš. Hm, výjimečně jsi splnila své slovo." Pokračoval Lambert, když si mně všiml. Ostří však stále tlačil Anetě na hrdlo a všimla jsem si, jak skoro nedýchá. Postavila jsem se na špičky, abych se mohla podívat, jak to vypadá na chodbě. Ale hned jsem se zase postavila na chodidla a tiskla jsem si k ústům ruku. Někteří Greshovi vojáci leželi na zemi omráčení, ale jiní si tiskli na rukou, nebo na nohách sečné rány. Zbojníci, kteří tam byli, svazovali strážím ruce a odebírali jim zbraně.

Ještě chvíli Lambert tiskl Anetě ostří na krk, ale po chvíli dal meč do pochvy a otočil se k nám zády. „Dejte mi někdo kus provazu. Máme tu jednu nepotrestanou zrádkyni." Zavolal k nejbližšímu zbojníkovi, s holou hlavou, kterému mohlo být kolem třiceti. Holohlavec se na Anetu ušklíbl a hodil Lambertovy požadovaný provaz.

„Nerada ti kazím, Lamberte, náladu, ale Michael ti nejspíš říkal o dohodě, kterou s ním mám." Řekla mu Aneta, když ji chtěl začít svazovat ruce. „Se mnou ale..." nestačil to doříct, jelikož jsem se postavila před Anetu a dýkou mu mířila na krk. Chystala jsem se mu něco říct, ale Lambert mi to překazil. Vytrhl mi dýku z ruky, hodil ji na zem a odkopl ji dozadu. Stočil mi ruce za záda a otočil mně k sobě zády. Sykla jsem bolestí a dupla mu na nohu v kozačce, ale bez úspěchu. Aneta se mezitím dala na útěk. „Ty tam chyť tu couru." Rozkázal Lambert zbojníkovi s holou hlavou a ten ho poslechl.

„Pusť mně, Lamberte, prosím." Zavrčela jsem na něj a dál jsem se pokoušela dostat z jeho pevného sevření. Lambert se jen uchechtl a naklonil se k mému uchu, až mi to nebylo příjemné. „Ne. Už nejste, princezno, pod naší ochranou, takže vám žádné prosby nepomůžou." Řekl klidně a začal mi svazovat ruce.

Vzdala jsem se. Nemělo to smysl, protože jsem byla slabá, a i když jsem se to snažilo přehlížet, trochu mi třeštila hlava. Když mi svázal ruce, odváděl mně chodbou pryč. Držel mně pevně za paži a občas mě pár slovy popoháněl, ať přidám.

Odvedl mně na nádvoří, kde byli vojáci. Ti vojáci, ale nebyly Greshovi. Tyhle vojáky bych poznala kdekoliv, protože měli pláště, které měly na zádech vyšitou černou holubici v letu, nad malými vlnkami, které symbolizovaly jezero. Tihle vojáci byli z mého domova. A když jsem se podívala k bráně, po tváři se mi začali kutálet slzy štěstí.

Na nádvoří jsme se zastavili a Lambert mi začal rozvazovat provaz, a jen tak mimochodem ironicky prohodil: „Nevím jak ty, ale já se bavil dobře." „To tedy byla sranda." Odpověděla jsem mu obratem a loktem jsem ho strčila do boku. Na oplátku mi dal lehký pohlavek, ale než jsem mu to stačila nějak oplatit, někdo mně zezadu k sobě otočil a sevřel v objetí.

„Rád tě vidím, Charlott." Řekl opatrně Michael, když mně pustil z objetí, ale ruce měl stále omotané kolem mého pasu. Díval se na mně s něhou a úlevou dohromady. Dívali jsme si do očí, a kdyby nebylo Lamberta, který si odkašlal, nejspíš bychom se oba ztratili ve svých očích.

„Je mi líto, že vás musím vyrušit z vaší romantické chvilky, ale měli bychom se dohodnout na dalších krocích." Řekl Lambert a s Michaelem jsme se na něj naštvaně podívali. „A navíc, tam máš Charlott bratra, který se na tebe dívá s otevřenou pusou dokořán a kdoví co si teď o vás dvou myslí." Řekl za Michaelovými zády Adrian s Alexem, který si tiskl zranění na paži. Povzdechla jsem si a ustoupila od Michaela.

Podívala jsem se na Edmonda, který měl vážně pusu otevřenou dokořán a prohlížel si mně od hlavy k patě. Pousmála jsem se na něj a kývla. Pousmání i přikývnutí na pozdrav mi opětoval. Pohledem jsem se zastavila na Ignáci a Haroldovi, kteří dělali bratrovi osobní strážce. Naproti nim byl Conneill s Dilenem. I když mi předtím Edmond opětoval pousmání, teď měl stejně, jako ostatní muži v hloučku, pevnou masku.

Nasucho jsem polkla a chytilaMichaela za ruku, když si prohlížel hlouček u brány. Tohle není dobré znamení, pomyslela jsem si a podívala se na horuna tmavé nebe, kde byly hvězdy a pomalu se k zemi začaly snášet kapky deště.