Charlott Mirqestri - V Nejistotě

Ošetření

Charlott

Probudil mně zvuk klíčů a odemykání mříže. Párkrát jsem zamrkala a pomalu se zvedla. Zívla jsem a prohrábla si mastné vlasy. Při doteku vlasů jsem protočila očima.

„Mohla být sranda, ale otec rozhodl jinak." Řekl Lambert klidným hlasem. Všimla jsem si, jak se opírá o stěnu jeskyně a dívá se na mně. Trochu jsem se lekla, ale pohled k mřížím mně uklidnil. Otevřené dveře do mé cely držel nějaký kluk s hnědými vlasy a vypadal docela unuděně. „Nebo jsi nebyl opatrný v tom, co říkáš a kdo to může slyšet." Odpověděla jsem Lambertovi ostře při vycházení z cely. Hnědovlásek se tomu pousmál a všimla jsem si, jak se pohrdavě dívá na Lamberta. Ten pokoření už nedokázal snést a tak odešel z této části jeskyně dřív, než my.

„To jsem ho až tak urazila?" Zeptala jsem se kluka. „Nemá rád, když mu někdo kazí den. A tvoje odpověď mu srazila hřebínek." Odpověděl kluk a zavrtěl nad tím hlavou. „Netykej mi, když jsem ti to nedovolila." Řekla jsem mu a přísně jsem se na něj podívala. „Omlouvám se Vaše výsosti." Odpověděl mi a zasmál se. Protočila jsem nad tím očima a procházela úzkou chodbou. „Jak se jmenuješ?" Zeptala jsem se. „Vy mi tykat můžete a já vám ne?" Zeptal se mně hnědovlásek. „Tak dobře, můžeš mi tykat." Odpověděla jsme mu. „Dobře. Já jsem Adrian." Představil se mi hnědovlásek. „Já jsem Charlott, ale to tu ví každý, až je mi to nepříjemné." Představila jsem se Adrianovi. „Tady se jen tak nikdo neztratí." Konstatoval a zasmál se tomu. Přikývla jsem.

„Začínal jsem si myslet, že si to s tebou Conneill rozmyslel." Řekl Alex před jeskyní a měl zase zpět svou dobrou náladu. „To víš, Lambert chtěl být u toho, jak propouštím tady Charlott. Tak jsme se trochu zdrželi. Nedivím se tvému kamarádovi, že má pro ni slabost." Řekl na pozdrav Adrian, Alexovi. Lehký úsměv na tváři mi zmizel a podívala jsem se na oba nechápavě. Alexovi obličej na chvíli zkameněl a pak se zamračil na Adriana. „Charlott, běž napřed." Řekl mi klidným hlasem Alex a zpříma se mi díval do očí. Přikývla jsem a obešla ho.

Byla jsem ještě zaražená nad tím kouskem věty. „Nedivím se tvému kamarádovi, že má pro ni slabost." Adrian mohl myslet jenom jednoho člověka, ale tomu se mi nechtělo věřit. Mohl to být jen tak prohozený vtip. Ale co Alexova reakce, přece včera ráno mluvil o něčem důležitém. Přece říkal, že ve vězení jim něco důležitého prozradil, kvůli čemu můžou Michaela vydírat. Zastavila jsem se v chůzi a podepřela se jednou rukou v bok. Všechno do sebe zapadalo, i to, jak včera změnil téma. Mírně se mi zatočila hlava.

„Je ti, Charlott, dobře?" Zeptal se mě Marek podpírající mně z pravé strany a z levé strany mně podpíral Jan. Nevšimla jsem si toho, dokud se jeden z kluků neozval. „Pomozte mi tam k tomu stromu, nějak se mi udělalo špatně." Řekla jsem jim sípavým hlasem. U stromu jsem si sedla do trávy a oba kluci zůstali u mě stát. Měla jsem pocit, jako by mi hlavou projela velká bolest. Sáhla jsem si na čelo a zjistila jsem, že je orosené potem. „Jste taková pobledlá a popelavá, je vám dobře?" Zeptal se mně Jan a podíval se na Marka, který si mně nejistě prohlížel. „Ne, jen bylo na mně toho teď trochu moc, a tak se mi udělalo špatně." Odpověděla jsem Janovi a snažila jsem se na něj pousmát a nedat na sobě znát obavy. Kluci se na sebe podívali a vypadalo to, jako by mlčky spolu mluvili.

„Charlott, co se stalo, je ti dobře?" Zeptal se mně přicházející Alex. „Je mi dobře, jen bylo toho na mně moc." Odpověděla jsem mu a přerývaně jsem dýchala. „Vážně? Tak to ses asi neviděla. Odnesu tě do chatky." Řekl Alex a nečekal na mou odpověď. Vzal mně do náruče a podíval se na Marka a Jana, kteří přešlapovali na místě. „Marku ty běž podat zprávu, že Charlott není dobře a ty Jane, běž pro Ambr. Říkala, že by se chtěla něco od Feris přiučit. Rychle!" Rozdal chlapcům rozkazy a ti se rozutekli. „Vážně mi nic není." Řekla jsem Alexovi, který mně už nesl do chatky. „Jsi celá studená, máš pěkně orosené čelo a máš popelavou barvu. Ta odřenina na čele tomu nepomáhá, je možná hluboká. Jednoduše ti nemůže být dobře." Řekl Alex a přísně se mi podíval do očí. Nezbývalo mi nic jiného, než s ním souhlasit a přiznat si, že mi opravdu není dobře.

„Vůbec se mi to nelíbí. Jednu chvíli tě nehlídáme a takhle to dopadne. Dala bych ruku do ohně, že ti nedali nic na přikrytí, natož aby ses napila vody. Za chvíli by mněl být hotov odvar." Mluvila ke mně Feris, která mi ošetřila zranění na čele. „Tady je ta meduňka s rozmarýnem." Řekla Ambr a podala Feris odvar v misce. „Dobře, na Charlott vypíj to. Udělá se ti lépe a ještě se trochu prospíš." Řekla mi Feris a přidržela mi u úst misku. Odpila jsem část odvaru a snažila si nevšímat chuti, která mi nepřipadala zrovna moc lákavá.

Ambr si všimla mé nechuti k lektvaru, položila mi ruku na tvář a podívala se mi do očí. „Vypíj to, přece nechceš, aby se z toho vyklubala horečka. Starostmi se netrap, my víme, že jsi utéct nechtěla, na to tě známe až moc dobře." Řekla mi konejšivým hlasem Ambr a pousmála se na mně. Docela mně to dojalo, tak jsem přikývla. Chtěla jsem jí odpovědět, když v tom mi Ambr přiložila misku k ústům. Snažila jsem se vypít všechnu tekutinu, ale v tom mně zastavila Feris. „To stačí. Tahle dávka by ji měla pomoct dost." Řekla Ambře a ta odnesla misku se zbytkem na stůl. „Bude dobré, když se teď ničím nebudeš trápit a to ti teď říkám jako léčitelka. Prospi se a nech si zdát bezstarostný sen. Budu u tebe." Řekla mi Feris a pohladila mně po oroseném čele. Dívala se na mě starostlivě a potom si prohlížela odřeninu. „Bylo by dobré přiložit obklad, ale nejdřív potřebujeme, aby se na odřenině udělal strup. Charlott, máš štěstí, že sis neodřela čelo hlouběji. Zajímalo by mně, do které stěny jeskyně jsi narazila." Řekla Ambr uznale a snažila se situaci zlehčit vtipnou připomínkou a lehce se pousmála. „Na léčitelku máš smysl pro humor." Konstatovala jsem chraptivě se zbytkem svých sil. Feris se na Ambru přísně podívala. „To ji ale přejde, až bude ošetřovat napůl mrtvého. V té chvíli si každý léčitel uvědomí, jak nebezpečné a zároveň důležité je naše řemeslo." Řekla Feris chladně a sklopila hlavu. V tu chvíli Ambr zmizel lehký úsměv a zmateně si prohrábla vlasy.

Zachumlala jsem se v dekách a položila si opatrně hlavu na paži. Odvar na mně začal působit, takže mi nic jiného nezbývalo. Musím se dát co nejdřív do pořádku. Mám v plánu si promluvit s Alexem o tom, co to mělo znamenat. Ale jak řekla Feris s Ambrou, teď se nesmím trápit starostmi. A taky jsem to chtěla dodržet.