Charlott Mirqestri - V Nejistotě

Aneta

Vyšel jsem schody a šel jsem rovnou chodbou do posledních dveří, kde byla Greshova pracovna. Za mnou se ozvalo šustění šatů. Otočil jsem se a všiml jsem si ženy, kterou jsem už párkrát viděl. Měla blonďaté vlasy po pás, oříškové oči a vždy na krku nějaký zlatý šperk. Mohlo jí být devatenáct let, nebo o pár let víc. Obrátil jsem se zpět ke dveřím a zaklepal na ně. Mezitím ke mně žena došla a čekala na vyzvání, které přišlo za chvíli. Otevřel jsem a nechal ji vejít první. Jemně se na mně pousmála a vešel jsem za ní. Gresh se díval do papíru a upíjel ze sklenice.

„Dokončil jsem výslech, ale nic jsem se nedozvěděl. Ten Alex je houževnatý a prostořeký." řekl jsem klidným hlasem. Gresh se pousmál a položil papíry i sklenici. „To se dalo čekat. Když ho ještě tehdy chytil můj otec, neprozradil nic. Jenom jméno a snažil se ze sebe dělat neviňátko." konstatoval Gresh klidně.

„Ptal jste se ho, kde je Charlotta? Kde mají svůj nový úkryt?" Zeptal se Gresh a podíval se mi do očí. „ Ne. Bylo to zbytečné. Nic mi neprozradil." Odpověděl jsem záporně a díval se Greshovi do očí.

„A co ten mladší?" Zeptala se žena, která spolu se mnou přišla do Greshovy pracovny. „Toho jsem nevyslechl, jelikož mne o to nikdo nepožádal." Odpověděl jsem jí. Podívala se na Greshe a lehce se pousmála. Gresh přikývl a žena se uculila. Nechápavě jsem se na ně podíval. „Aneta byla jedna z nich, ale pak si uvědomila, kde jí bude lépe. A když se naskytne možnost výslechu, vždy je zlomí a řeknou ji informace." Vysvětlil mi Gresh. „Toho mladšího je zbytečné vyslýchat. Pokud si vzpomínám, Alex neodmítne dobré víno," odmlčela se Aneta a pak se zlomyslně pousmála. „Mohu si vypůjčit víno a dvě sklenice?" Zeptala se Aneta a Gresh přikývl. „Vezmi si, co chceš." Řekl a Aneta udělala pukrle a odešla.

„Mohu se na něco zeptat?" Zeptal jsem se a Gresh přikývl. „Kde najdu posla Michaela, který mi zachránil život?" Zeptal jsem se a Gresh se zamyslel. „Teď se nachází na cestě do vaší domoviny." Odpověděl mi Gresh. „Proč?" Zeptal se mně Gresh zaujatě. „Chtěl jsem mu poděkovat za záchranu mého života." Odpověděl jsem mu.

„Michael je jeden ze zbojníků. " Řekl Gresh, když jsem odcházel. Zastavil jsem se a obrátil. „Co, prosím?" Řekl jsem udiveně. „Vím to od Anety. Je to mladší syn Conneilla. Někdy se mi zmíní o tom, když se někoho chystají přepadnout. Když jde o kupce, kterého nepotřebujeme, nechám je, ať ho přepadnou, ale když se ztratí něco, co patří mně." Odmlčel se. „ Nedělá problém mně sebrat někoho od nich a za dva dny je pověsit. Michaelovi se to vymstí v budoucnu, že mi lhal." Zodpověděl Gresh na mou otázku a na konci věty bylo poznat, že je lehce naštvaný. Zarazilo mě, jak si Charlottu přivlastňuje jako majetek.

Po tomhle jsem se uklonil a odešel z Greshovy pracovny. Potřeboval jsem si vyčistit hlavu, tak jsem odešel do stájí, kde jsem si osedlal svého koně a vyjel na projížďku.

Aneta

S flaškou vína a dvěma poháry jsem sešla schody do zatuchlého vězení. Docela rychle jsem našla celu, ve které byl Alex a odemkla jsem si klíčem, který jsem vzala ze stolečku vedle schodů. Opilí strážci podřimovali, takže nedávali vůbec pozor na vězně, kteří by mohli utéct.

„Vypadni. Nic ti neřeknu, stejně jako tomu hezounkovi." Přivítal mně Alex, ne moc přívětivě. „Ale Alexi, to se takhle chováš k hostovi, který nese víno? Copak tě rodiče nevychovali?" Popichovala jsem ho. Věděla jsem, na jaké téma mám začít výslech. Hned na tom nejbolestivějším. A to byla u Alexe rodina. Matka mu zemřela na chřipku, když byl ještě dítě a jeho otec byl jeden z těch, kteří ho zachraňovali a zemřeli při tom.

„Ty nemáš ani ponětí, jaké to je žít se starší sestrou a mimochodem Magdaléna ti posílá vzkaz. Máš se od ní držet dál." Řekl mi klidně. Musela jsem se tomu pousmát. Magdaléna má malá sestřička, která také mohla změnit strany. Neudělala to a to se jí vymstí. Nalila jsem do pohárů víno a jeden Alexovi podala. Alkohol. Jeden z jeho nepřátel. Když jsem pohár k němu postavila, vzal ho do ruky a vylil na zem.

Byla to jeho špatná odpověď. Ne.

Nevadí, chvíli počkám. Napila jsem se a olízla si horní ret.

„Nemám žízeň." Řekl si pro sebe a několikrát to zopakoval. Postavila jsem prázdný pohár a nalila do něj víno. Alex si vzal pohár a celý ho vypil. Byl v pasti a toho jsem hodlala využít.

Charlott

Už mne unavovalo to ticho a dráždily mně pochmurné myšlenky, tak jsem se rozhodla prolomit ticho. „Ambr, kde najdu vůdce?" Zeptala jsem se a ta pozvedla obě obočí. „Asi jsem se přeslechla, omlouvám se." Omluvila se Ambr. „Kde najdu Conneilla?" Zeptala jsem se ji znovu. „V jeskyni, ale podle toho, co jsem slyšela od Marka, plánuje spolu s dalšími záchranu Alexe a Jana." Odpověděla mi Ambr. „Co máš v plánu?" Zeptala se mně Ambr. „Chtěla bych pomoct s Alexovým a Janovým osvobozením." Odpověděla jsem jí.

Ambr se na mně udiveně podívala a zavrtěla hlavou. „Chceš si zahrát na špeha? Zbláznila ses? Co když tě někdo pozná, nebo hůř. Co když tě chytí a nebudou vědět, kdo jsi!" Mluvila docela hystericky Ambr a rozhodila rukama, pro stvrzení svých slov. „ Ale zeptat se můžu." Konstatovala jsem a pousmála se na ni. „Jsi troufalá." Pro tentokrát konstatovala Ambr a uchechtla se. „Máš ale pravdu. Zeptat se můžeš." Řekla mi a vedla mně k jeskyni.

Před vchodem do jeskyně stál hlídač. „Co chcete? Vůdce si nepřeje být rušen, ale jestli máte něco důležitého, mluvte." Řekl mladý hlídač, s tmavě hnědými vlasy. Ambr na mně kývla. Odkašlala jsem si a promluvila jsem.

„Slyšela jsem, že chytli Alexe s Janem. Chtěla bych pomoct s jejich osvobozením." Řekla jsem docela pevným hlasem. Hlídač se na mně nechápavě podíval, ale než stačil něco říct, příchozí za ním ho předběhl.

„Ale, slečna Charlott by chtěla pomoct s osvobozením. Chcete se snad převléknout za služku? Pokud předpokládám." Řekl Lambert, když vyšel z jeskyně. Měl svůj arogantní úsměv a prohlížel si mně. „Myslím, že jako služka neprojdete, jste až moc dobře vychovaná." Řekl a podíval se na Ambr, která si držela pevnou masku. „Mohla bych jít dělat hlídače do vězení." Řekla jsem a Lambert se spolu s hnědovlasým hlídačem zasmáli. „Lepší vtip jsem neslyšel. Běž se radši starat o Magdalénu. Jak jsem slyšel, prý jste teď kamarádky." Řekl Lambert, když se dosmál a poslal nás jednoduše pryč.

Lambert šel zpět a strážný se díval po okolí úkrytu. Vběhla jsem rychle do jeskyně. Věděla jsem, kde je jezero a běžela jsem tím směrem. Samozřejmě si toho hlídač všiml a chtěl mně zastavit. Pak jsem slyšela klení na Ambr a volání na Lamberta, aby mně zastavil. Lambert se rozběhl za mnou, a kdybych se neohlížela, tak bych nespadla a Lambert by mně nedoběhl.