Charlott Mirqestri - V Nejistotě

Vojsko

Michael

„A že byste pro mne vzali koně navíc, vás asi nenapadlo." Podotkl jsem už tak dost otráveně. Alex, který seděl na koni, se na mně podíval a kývl rameny. „Měli jsme jiné starosti. A nepřekvapí tě, když řeknu o koho." Odpověděl mi s vážným hlasem, že se mi tomu nechtělo věřit. Prohrábl jsem si vlasy, které byly stejně durch mokré, jako oblečení, které jsem měl na sobě. Hned po výměně začalo pršet jako z konve a přestalo, teprve před chvíli.

Byl jsem pořád mimo z celé té pitomé výměny, kdy si ten zmetek Gresh přihrál celý triumf. Dostal co chtěl, jako vždycky. Ale to se brzy změní, jestli mi Aneta nelhala.

„Jsi podrážděný víc, než kdy jindy, na to že jsi unikl šibenici." Podotkl otec, jako by se právě nic nestalo. „A kdo by kurva nebyl, když ten zkurvenej Gresh dostal do svých spárů Charlott? Byl jsem sice malý, když otec Greshe nechal mou matku nejdřív znásilnit a potom ji zapíchly, jako by byla nějaký otrok a ne šlechtična. Nechali vypálit náš dům a nás pronásledovali. Zachránili jsme se jen díky Greshovým odpůrcům. Nepodal jsi stížnost u dvora krále Falknera, za roznášení nepravostí." Odmlčel jsem se a zaťal zuby i ruce v pěst. „Od šestnácti jsem si hrál na špicla a dělal mu poslíčka, kamkoliv chtěl a neměl jsem na výběr. Myslíš, že mně bavilo dělat posla po celém Malém Laquetu? Jediné, co mi bylo na těchto cestách částečnou útěchou, byly coury z hostinců. A teď mi Gresh sebral Charlott, která mu již nenáleží. Jedinou dívku, do, které jsem se byl schopen zamilovat." Dokončil jsem naštvaně, rozhodil rukama a zařval jsem zuřivě. Nevím, co bylo horší, jestli frustrace, nebo zoufalství, co mně pohltilo. Alex chtěl něco říct, ale nestihl to, jelikož se ozvalo ržání koní a dusot.

„Jestli to jsou Greshovi lidi, tak jsme..." Začal Adrian, ale jakmile si všiml jezdce jedoucího vpředu ozbrojeného průvodu, roztáhly se mu koutky do veselého úšklebku. Podíval jsem se na Alexe, který na mě souhlasně přikývl. Otec s Dilenem se na nás chvíli nechápavě dívali, ale potom, jak se před námi zastavili, jim došlo, odkud jsou a kdo je vede.

Edmond seděl na koni v čele průvodu a prohlížel si nás. Nevypadal moc nadšeně, když si dal dva a dva dohromady. Po jeho boku se objevili dva jezdci, kteří si nás nedůvěřivě prohlíželi. Popravdě ani jsem se nedivil.

„Vidíte, pane, nedodrželi dohodu a radši vyměnili tam toho za vaši sestru. Princeznu." Řekl jeden z nich a ukázal na mně prstem. Než jsem stačil něco říct, předběhl mně Alex. „My jsme se dohodli na tom, že se pokusíme výměně vyhnout, ale to se nepovedlo, jak vidíte." Sesedl z koně a Adrian jej napodobil. Edmond zatím mlčel a naslouchal tomu, co mu říkali dva jezdci. Zavrtěl hlavou a podíval se na otce a pak na mně. Párkrát nechápavě zamrkal, pak ale zvednutím pravé ruky oba muže umlčel.

„Vy jste Conneill, pokud se nemýlím," Začal Edmond pevným hlasem. Otec přikývl a lehce se v sedle uklonil. „Na rozkaz krále Hirvela, máme Greshe Daveya předvést, pokud se však bude bránit a nebude chtít vydat mou sestru, smíme přepadnout zámek a zbytek si umíte domyslet."

Podíval jsem se na Alexe a vítězně jsem se ušklíbl. Konečně ten zmetek za vše zaplatí.

„To je moc pěkné, ale nevidím důvod, proč byste to měl říkat mně, nebo mně žádat o nějakou podporu, jelikož jak vidím, máte docela velkou jednotku vojáků." Řekl otec nevěřícně a založil si ruce na hrudi. Edmond se pousmál a mávl rukou. Z kolony vojáků vystoupili dva chlapci s úšklebkem ve tváři. „Neměli jste se vrátit rovnou do úkrytu?" Řekl zaskočeně Dilen směrem k Markovi a Janovi. „Za to pak poděkujte vaší spiklenkyni ze zámku. Poslala nám tyhle chlapce, aby mi přinesli tohle." Jezdec po jeho pravici vytáhl z kapsy otevřený dopis a podal jej Edmondovi. „Musím říct, že to nebylo moc pěkné počtení, ale zajímavé, Connielli Litfranse. Myslím si, že až si to král přečte, Greshův seznam problémů se zdvojnásobí, ne-li ztrojnásobí." Dokončil a schoval dopis do kapsy pláště.

„Pořád se nechcete přidat, pane Litfransi?" Zeptal se muž po Edmondově levici. Otec se podíval na Dilena a vyměnili spolu pár tichých vět. Pak se podíval na mně a bylo vidět, že bojuje sám se sebou. „Před chvíli jsi říkal, že nesnášíš svou roli posla... Tak buď tak hodný a naposled si na něj zahraj a řekni v úkrytu, že na hradě se schyluje k bouři." Řekl ke mně otec a pousmál se. Uklonil jsem se a přitom řekl: „Mile rád." Pak jsem nasedl na Alexova koně a chystal se vyrazit, kdyby mi cestu nezatarasili dva kluci. „Ne." Řekl jsem rázně, ale ti dva mi chytli uzdu každý z jedné strany a nechtěli ji pustit. „Posel nosí jen vzkazy a ne malé kluky, kteří si teď připadají důležití." Řekl jsem až moc přísně, což mi nebylo podobné.

„To vám Aneta nedala na cestu koně?" Pokračoval jsem dál a oni přikývli. „Ale máme ho pak někomu předat, ať se dostane do zámku dřív, než se Gresh pustí do obcházky stájí." Řekl Marek. Zamračeně jsem se podíval na Alexe, který se uchechtl. Pak jsem se obrátil na Jana a kývl na něj. Přišel blíž, abych si jej vysadil před sebe do sedla. „Marek jde s vámi."

„Přiveď je k městu a nezapomeň nám přinést zbraně." Zavolal na mne otec, jakmile jsem se rozjel a ztratil se v lese.

Jestli jsem si myslel, že tenhle den je otočený jen na jedné straně mince, tak právě teď se šťastná strana mince obrátila a přála nám.