Charlott Mirqestri - V Nejistotě

Matčina Návštěva

Probudila jsem se s divným pocitem, ale kdybych měla popsat ten pocit, nedovedla bych to. Bylo už ráno a Hanah mi rozetřela závěsy, nachystala na dnešní den lehké žluté šaty s dlouhými rukávy. „Dobré ráno slečno, jak jste se vyspala?" zeptala se mně Hanah, když si všimla, že jsem se probudila.

Prohlédla jsem si její neupřímný úměv a hned po ránu jsem se zamračila. Něco ví. Vstala jsem z postele a odešla do koupelny, kde jsem měla nachystanou koupel.

Po koupeli, převlíkaní se do šatů a česaní vlasů, uběhla dost dlouhá doba. Podívala jsem se na hodiny a měla jsem pravdu.

„Charlott, zdá se mi to, nebo jste napjatá?" zeptala se Hanah, která mi přinesla na stůl snídani.

„Něco se děje? " neodpověděla jsem ji na otázku a rovnou jsem se zeptala. „Co se děje Hanah, nikdy jsi nebyla ke mně neupřímná..." Zarazila se a sklonila hlavu.

Takže, ano. Odpověděla jsem si v duchu. Hanah zvedla hlavu a prohlédla si můj obličej, ze kterého pochopila, že čekám na vysvětlení.

„Víte, včera večer sem na panství dorazil posel s dopisem od vašeho budoucího muže. Váš otec posla přijal a obdržel od něj psaní. Vaše matka mi řekla, že se za vámi zastaví v jedenáct hodin, což je," nestačila to ani doříct a už se ozvalo klepání na dveře mého pokoje. Pohledem jsem ujistila Hanah, že ji to nemám za zlé.

„Charlott, otevři ty dveře konečně, nebo je otevřu sama." Řekla výhružně má „milovaná" matka za dveřmi. Hanah chtěla jít dveře otevřít, ale zastavila jsem ji tím, že jsem se zvedla a chytila ji za ruku.

„Je to paní domu, Charlott. Platí mně za mou službu, nemůžu ji odporovat." Řekla ke mě tichým hlasem Hanah. Pustila jsem ji. Má pravdu, kdyby to neudělala, dostala by se nejspíš do potíží.

„Ještě že tu jsi ty, Hano, že mi otevřeš. Protože má nevychovaná dcera by nikdy nic takového neudělala." Řekla matka k Hanah, která měla sklopenou hlavu a čekala spíše kárání. „Můžeš mě tu, prosím, nechat s mou dcerou Charlott o samotě." Poručila ji matka.

Hanah se uklonila a opustila místnost. Zůstala jsem v místnosti jen s matkou.

„Chceš se, matko, ke mně posadit, po dobu, co tu budeš?" zeptala jsem se ji klidným hlasem, ale věděla jsem, že to pro ni je jako samozřejmost. Sedla si naproti mně a podívala se mi do očí.

„Mám pro tebe zprávu od tvého budoucího manžela. Přeje si, aby ses v nejbližší době ukázala na jeho hradě a seznámila se s ním. Měla bys být ráda za to, že má vůbec chuť se s tebou seznámit." Dodala a narovnala se. Čekala na mou odpověď, ale jen jsem upila z hrnku čaje. „Proto za dva dny odjíždíš na jeho panství." Řekla to jako by nic, ale pro mně to nic nebylo.

Pro mě to bylo mučení slyšet. Kdo by se chtěl seznamovat s někým a už si zvykat na to, že ho bude nenávidět. „Abych měla jistotu, že se nepokusíš utéct ze sídla, bude před tvou komnatou hlídat stráž." Řekla a odešla. Věděla, že jí neodpovím a budu mlčet.

I svobodu mi vzali před svatbou.

„ Nedokážu ti ani v nejmenším říct, jestli mám matku proklínat, nebo proklínat samu sebe za to, že jsem ji neřekla, co si o tom myslím přímo do obličeje." Řekla jsem tichým hlasem k Edmondovi, který se za mnou zastavil před večeří, na kterou jsem měla přijít. Matka se spletla, nehraji divadelní hru podle jejího scénáře.

„Mělas ji vidět, jak dramaticky nám říkala, že za chvíli odjedeš na sídlo svého budoucího muže. Otec jen nad tím protočil očima, ale Felix s Petrem se s matkou pohádali, až je musela poslat z jídelny pryč. Kdybys tam byla, byla bys na ně pyšná."

„Řekl jsi jim doufám, že nemá žádnou cenu se s matkou hádat. Někdy mi připadá, že to tu vede ona místo otce, který jen kýve hlavou." Řekla jsem pevným hlasem a dala jsem si nohu přes nohu.

„Ještě vydrž, sestřičko." Řekl tichým hlasem, že to nešlo skoro slyšet a myslela jsem, že si to domýšlím.

Ještě chvilku jsme si povídali a pak odešel, protože začínala večeře.

Hanah jsem poprosila o to, jestli by mi připravila koupel a potom mi donesla trochu jídla. Uposlechla mou prosbu a než jsem se nadála, byla koupel připravená a mohla jsem si ji vychutnat.

Vypustit vše z hlavy.