Souhvězdí Vlka

Konec? Já říkám začátek...

..... O ROK POZDĚJI .....

V návrat Králů, už většina přestala doufat. Ovšem ne všichni. Našli se tací, ve kterých stále plál plamínek naděje. Mezi ně patřili i Luka a Aki. Černovlásek stále navštěvoval hrob svého milého... Červenovlásek stále chodil na místo prvního setkání. Také byl přinucen Adym, aby opět začal chodit do školy. Věděl, že mu nedá pokoj, dokud neposlechne. Tito dva chlapci, žili v naději.... bohužel i tato naděje netrvá věčně....

Otevřu uslzené oči. Moc jsem toho nenaspal. Ostatně jako pořád. Nejraději bych se na všechno vykašlal. Zachumlám se do deky a zavřu oči. Polekaně sebou trhnu, když někdo začne bouchat  do dveří. Ady. Zacpu si uši. Otravný zvuk ne a ne přestat. Zakleji a vyhrabu se naštvaně z postele. ,,Zbláznil ses? Vzbudíš celý barák!" ,,Tak koukej dojít do té školy!" ,,Nikam nejdu." mrzutě kopnu do dveří ve snaze je zavřít. 

,,To tedy jdeš." vešel dřív než se zavřely. ,,Nenechám svého kamaráda, aby se flákal. Chápu, že mi nechceš říct, proč jsi tělo bez duše, ale takhle to dál nejde." zabránil mi vejít do ložnice. ,,Nemám zájem." ,,A kdy ho budeš mít?!" Měl jsem chuť na něj zařvat ,,Až tu bude ON!" ale bylo by to zbytečné. Proto jsem podlezl jeho ruku a rozplácl se na posteli. ,,Aki! No tak! Vždyť se stejně nudíš!" On vážně nedá pokoj... ,,Faj! Ale jen dneska..." upozorním ho. Zítra mě ven, už nikdo nedostane. ,,Dobře... Tak jen dneska." 

Že já se nechal přemluvit... Otráveně hlavou praštím do lavice. Prý,že se doma nudím... a tady snad ne?! Je to tu horší... Učitelky neustále otravují a musel jsem jít k třídnímu do kabinetu a vysvětlit mu mou absenci. Něco jsem si vymyslel... ,,Slyšela jsi to?!" ,,Co?" ,,Prý k nám přijde nový student!" ,,Vážně?!" zaposlouchal jsem se do rozhovoru a v duchu nadával. Dalšího idiota ve třídě nepotřebuji. ,,Viděla jsi ho?" ,,Jo. Je sexy! Má bílé vlasy a modré oči." Přestal jsem dýchat. Ne... To není možné... 

Prudce se zvednu a vyjdu ze třídy. Slepě se rychlým krokem hrnu k ředitelně. Absolutně ignoruji ostatní. Je tu nějak moc lidí, takže musím kličkovat. Omylem vrazím do někoho. ,,Promiň." donutí mě to se na něj podívat, ale moje mysl byla někde jinde, takže jsem nezaregistroval kdo to byl. Bělovlasý kluk s úsměvem řekl ,,To nic." a zmizel v davu. Razil jsem si cestu dál... až jsem zůstal stát. V ředitelně, ani nikde poblíž bělovlásek nebyl. Asi odešel. Zklamaně se vydám zpět, protože zazvoní. ,,Kam jsi tak letěl?"  ,,Ale nikam..." odbyl jsem ho a lehl si na lavici. 

,,Vstávej ospalče." plácl mě Ady. ,,Jo... vždyť už jdu..." seberu tašku a vydám se za nimi. ,,To je divné..." zamračí se, když vycházíme ven. ,,Co?" ,,Dneska mělo pršet." Protočím očima. ,,Buď rád, že ne. Nemám deštník." usměji se. Celou cestu domů se smějeme a děláme blbosti. Musím říct, že tohle mi chybělo. Dlouho jsem se nezasmál. ,,Tak se mějte, vy dvě hrdličky." ,,Ha ha.. moc vtipný. Hele nechceš jít s námi? Ten film se ti bude líbit." ,,Ne. Já už něco mám." ,,Ty? Byl jsi rok zavřený v pokoji..." ,,Nemysli si, že jsem nebyl venku..." ,,Jo. Možná tak nakoupit, co?" ,,Ne jen to. Mějte se!" rychle se vytratím. Další otázky, to je to poslední co potřebuji. Rozhodl jsem se zůstat venku. Bez cíle bloudím ulicemi... ani nevím jak... prostě jsem se ocitl zase tady. Na tom místě. Je noc. Tak jako ten den. Kouknu na hodinky. Za dvě minuty zmizel. Zmizel, ale ne z mého srdce..

,,Luko! Kam zase jdeš?" ,,Jen se projít." ,,Chodíš tam každý den. Co si dát dneska pauzu. Zajdeme někam... třeba potkáš někoho.." usmál se Rick. Je dobrý bojovník a za ten rok se mi stal dobrým kamarádem.. no... i když by někdo mohl říct, že vypadá spíš jako můj otec, než kamarád. ,,Ne, Ricku. Nemám náladu." ,,To říkáš pokaždé...No tak. Jen dneska... Pití je na mě." S hlasitým povzdechem jsem souhlasil. Má pravdu.