Souhvězdí Vlka

Smrtka ve vesnici 2/2

Díval jsem se před sebe a snažil se zjistit kde to jsem tentokrát. Mlha stoupala a udělala kolem mě clonu. Seděl jsem na zemi. Nikdo nemohl ven ani dovnitř. To jsem si alespoň myslel. O opaku mě přesvědčila bíla tlapa která se nečekaně vynořila. Postupně se mi před očima rýsoval celý vlk. Sněhobílý vlk s modrými odlesky které se třpytily na světlu, přišel ke mě a hlavu snížil, tak aby jeho oči byly ve stejné vížce jako ty moje. Neodolal jsem a dotkl se ho. Vlk zavřel oči, jasně zazářil a zmizel. Po zádech mi přejel mráz. Syknu při prudké bolesti celého těla. Bolest se stupňovala a začalo se mi svírat hrdlo. Doslova jsem cítil jak se moje kosti v těle tvarují a zvětšují či zmenšují. Další bolest za krkem. Pokračovala po celém těle.

Připadá mi že tu už klečím v bolestech asi tři hodiny. Moje tělo se napne v nové křeči. Máchnu skoro přeměněnou tlapou dopředu abych se udržel a nesesypal se. Tělo se měnilo postupně a bolestivě. Kost po kosti. Od těch největších po tu nejmenší, ale nejdřív šla páteř a hlava. Jako poslední jdou oči, jakmile se změní i ty, je skoro všechno hotovo, už jen končetiny. Bolestně zakňučím. Pohnu znovu skoro úplně proměněnou tlapkou. Hotovo. Konečně se odvážím otevřít oči. Střetnou se modrýma očima jiného vlka se stříbrnošedým kožichem.

,,Kde to jsem ...a ..a kdo jsi ty?" ,,Neboj se. Neublížím ti. Jak se cítíš?" ,,Normálně. Počkat, tebe jsem už viděl." ,,Ano. Víš kdo jsem. Ale teď to není podstatné. Musíš pokračovat ve své cestě.",,Hm a jak se na těhle nohách chodí?" zeptám se zvědavě. Rozesměje se. ,,No, nejdřív musíš vstát," odpoví mi se smíchem. Po několika marných pokusech stojím, sice vratce, ale stojím. Pak vykročím a švihnu sebou na zem. Nechápavě se na ni podívám. Má co dělat, aby se nerozesmála naplno. ,,Rine, jsi vlk, ti nechodí po dvou, ale po čtyřech," vydere ze sebe, jen co trochu zvládne smích. ,,To vím taky." zavrčím . ,,Tak proč chceš chodit po dvou?" zeptá se logicky. Zkusím to znovu. Musím uznat, že s větším úspěchem. Ujdu jeden metr, než sebou švihnu o zem. ,,Není to tak lehké, jak to vypadá," povzdechnu si a znovu vstanu.,,Za chvíli ti to ani nepřijde," usměje se. ,,Tobě se to řekne, ty už chodíš!" zavrčím. ,,Zadní noha," připomene mi, když se nemůžu nijak hnout a nechápavě se rozhlížím, co se stalo. Přitáhnu ji a znovu zkouším chůzi. Jde mi to čím dál tím líp. ,,Výborně. Jsi připravený. Hodně štěstí, Rine." Usmála se a zmizela. ,,Babi, počkej!" Snažil jsem se vyběhnout za ní a opravdu jsem běžel! Zem se mi ale pod nohama propadla a já spadl do černočerné tmy.

Je přestávka na oběd a já, Aki a Ady sedíme u velikánského stromu, jíme a povídáme si. ,,Viděl jsi učitelku jak se na tebe dívala když si se snažil otevřít všemožným způsobem skříňku? Ta koukala." Smáli se snad všemu co jsem tady dneska udělal. Nemůžu za to že jsem v životě neviděl ani nepotřeboval skříňku, nebo nechápal k čemu je ten hasící přístroj, kterým jsem omylem pokropil celou třídu, či nepřizabil učitelku na chemii s mým pokusem který se jaksik vymkl kontrole. Najednou se někdo postavil před nás. Všichni tři jsme zvedli hlavu a uviděli dost naštvaný výraz. Najednou mě ten kluk chytil pod krkem a silně zvedl na nohy. ,,Hej. Dlužíš mi prachy na čistírnu. Myslíš si že ten hasičák šel dolů lehce? Naval je a já si možná rozmyslím že tě nezadupu do země." Vyhrožoval mi a tři jeho "kamarádi" se jen šklebili. ,,Pusť mě. Hned." pohrozil jsem. Jen se uchechtl. ,,Ani - mě - nehne." Zašeptal mi u ucha. Byl blízko. Letmo jsem si všiml napjatého, trošku žarlivého výrazu Akia. Usmal jsem se. Tohle se mi líbi. Nečekal jsem na nic a chytl jsem toho blbce za ruku, otočil mu ji dozadu a zlomil mu ji v zápěstí. ,,Jdu si kopit pití." oznámím těm dvoum a pak si s klidem odkráčím.

,,Ten hajzl mi zlomil ruku," zaslechnu za sebou nevěřícný hlas.,,Dělejte si s ním, co uznáte za vhodné, je váš a pak si s ním pohraji já," zasyčí nenávistně. Otočím se právě včas, abych uskočil pěsti která směřovala do hlavy. Ruku, která se o to pokoušela s přehledem zlomím, zaháknu nohu útočníka zezadu a trhnu. Uslyším další křupnutí a bolestné zavití. Odhodím ho bokem a vrhnu se na dalšího v bojové pozici. Netrvá ani pět minut a celá tří člena banda je na hromadě se zlomeninami. Podívám se na šéfa, který stojí opodál s třesoucíma nohama a šedou barvou v obličeji. Pomalu k němu vykročím. Nevšímám si toho že se kolem nás a stromu udělal houf lidí. Začne ustupovat. Po třech čtyřech krocích se otočí a dá se na útěk. Tohle mě namíchne ještě víc. Stačí pár rychlých kroků a už mu kroutím ruku do zad. Téměř hned začne kvičet jako prase na zabijačce. Znechuceně se ušklíbnu. Zbabělec. ,,Řeknu ti to jen jednou, ve škole se mně vyhýbej obloukem. Jestli se dozvím, že jsi kohokoliv obíral o prachy nebo jen náznakem vyhrožoval, najdu si tě a nezůstane to jen u zlomených končetin, ale rovnou v rakvi je ti to jasné?" zeptám se s ledovým klidem. Rychle začne přikyvovat. Poplácám ho po tváři a jen tak pro efekt mu zlomím ještě druhou ruku. Pustím ho a lhostejně si jdu konečně koupit to pití. Nezajímá mě, co s nimi bude. Ostatní mi jen udělají cestu abych mohl projít a překvapeně se na ně dívají.

Ohlížím se kolem sebe a všimnu si že jsem zpátky ve vesnici. Monstrum se zase rozběhne a já zůstanu stát. Zašklebím se a vycením zuby. Tři. Dva. Jedna. Teď! Tělem mi projela ohromná síla až k nohám a pode mnou se objevil stříbrný znak. Zaměřil jsem se na bestii která se zmateně zastavila. Znak se zvětšoval a byl jasnější. Bestie i všichni kdo se dívali museli před tou ostrou září zavřít oči. Viděl jsem jak to světlo trhá to Monstrum na kousíčky. Zmizelo. Spolu s bestií a černou oblohou. Vysvitlo slunce a všichni pomalu začali vycházet ze svých skrýší. ,,Rine! Jsi v pořádku?" ,,Co?..J-Jo..J-Jo v poho.." zmateně jsem se podíval na ruce. Byl to sen? Nebo jsem byl opravdu vlk? ,,Sistine. Viděla si to?!" Přikívla.

,,Byl jsi úžasný. S mečem zacházíš ukázkově." pochválila mě. ,,Ne to jsem nemyslel. Byl jsem vlk. Neuvěřitelné." ,,Vlk? Ty? Nebyl jsi vlk, zabil jsi ji mečem." usmála se. ,,Co? Ale...Já.." Povzechl jsem si. Nebyl jsem vlk? Asi jsem z těch vlků zcvokl. ,,Výborně. Prošel jsi." ,,Počkat. Ta..Ta příšera byla test?" vyvalil jsem na ni oči. ,,Ano. Tady příšery nejsou." zasmála se. ,,Takže jsem málem umřel jen protože jste si mě chtěla vyzkoušet?!" ,,Ano. Pokud by ses zranil tak bych ještě uvažovala o tom že to půjde ale pokud by tě 'zabila' bylo by hledat strážce zbytečný. Bylo to jen malé kouzlo. Neříkej že ses bál." praštila mě se smíchem do ramene abych neměl takový výraz. Bože. Myslel jsem si že je to vážně opravdové. ,,A co ta holka kterou sežrala nebo ty Sistine. Málem si tam strachem umřela." snažil jsem se obhájit. ,,Byla jsem dobrá herečka že? Jo a ta holka to byl taky přelud. Bylo to epické co?" Chytl jsem se za hlavu. Tak tohle nezvládám.,, Tohle už nikdy nedělejte!" Všichni se zasmáli. ,,Nemyslel sis že to bude tak lehké že ne? A teď už běž duchové čekají."

,,Dej do toho všechno a hlavně dávej pozor!"mávala na mě ještě z dálky Sistine. Přišel jsem ke Sakuře, která by měla tak za týden vykvést. Měl jsem se tady setkat s Lukou. Náhle mě někdo zezadu nečekaně objal.,,Co ti tak trvalo, miláčku?" dal mi pusu na líco. ,,Promiň. Byl jsem testován jestli to zvládnu nebo chcípnu. Půjdeme?" zazubil jsem se.  

Omlouvám se za pravopisné chyby! XD

Dejte hvězdičku *

Napište koment :)

A kritiku nebo pochvalu ( samozřejmě pokud chcete )

  1310 slov  

:3 Děkuji za to že čtete můj příběh. :3