Souhvězdí Vlka

Rande?

Ahojky! "." 

Další díl je tady! Snad se vám bude líbit...Pěkné čtení :3

Vyšli jsme z Akiho bytu a vydali se domů. Musel jsem se napřed setkat s mámou. Bůhví, jestli jí Liam něco řekl. Jakmile jsem otevřel, byl jsem v sevřen v náruči své matky. ,,Jak ti je?! Nebolí tě něco?! Není ti zima?! Nemáš hlad?!" přeháněla. ,,Mami jsem v pořádku. Nic mě nebolí, ale hlad bych trochu měl..." usmál jsem se. ,,Najíme se venku." rozhodl Aki. Máma si ho přeměřila pohledem. ,,Chystáte se někam?" podezřívavě se zamračila. ,,No...jo...um...." nevěděl jsem co říct. ,,Máme rande." oznámil jí Aki s klidem. Tázavě jsem na něj pohlédl a matka překvapeně zamrkala. ,,Do večera ať jsi doma." pohrozila mi a s úsměvem spokojené matky, odešla do kuchyně. ,,Jdi se převléct a vyrazíme. Počkám venku." usmál se, dal mi pusu a odešel dřív, než jsem se ho zeptal. Ví někdo co je to rande? Je to druh jídla? Nebo snad jméno nějakého domu? 

Hodil jsem na sebe nějaké hezké oblečení a už vycházel ze dveří. ,,Že ti to ale trva..." Díval se na mě s pootevřenou pusou, po chvilce polk a odvrátil zrak. Zdálo se mi to nebo zčervenal? ,,Vypadám blbě?" Zakroutil hlavou nesouhlas a víc zrudl. Musel jsem se pro sebe usmát. ,,Jo a co je to rande?" ,,Nic..." popadl mě za ruku a táhl pryč. Ať jsem se snažil sebevíc, neprozradil mi to. Ani kam mě to táhne. Vlastně...říkal něco o kinu. Další věc co neznám...Vlezli jsme do budovy a zastavili se před obrázky filmů. ,,Co chceš vidět?" Nechal mě si vybrat a dokonce i zaplatil. Potom mu to stejně vrátím.... Takže kino je vlastně obří pokoj s obří telkou a popcornem. Usadili jsme se na sedačky. Jediná věc co mi tak vadila..... nebyli jsme sami...

Film začal a já litoval, že jsem ho sem zatáhl. Nebyl by to Ren, kdyby si nevybral horor. Schoulil jsem se do klubíčka nebo alespoň tak, ať to nemusím vidět. ,,Zlato, děje se něco?" Zavrtěl jsem hlavou. Ještě abych mu řekl něco, čeho pak může využít...nikdy. ,,Ne nic...jen mi je zima." plácl jsem první, co mě napadlo. ,,Pojď sem. Zahřeji tě." přitáhl si mě k sobě. ,,Ne to je v pohodě...!" snažil jsem se od něj odsunout. Neúspěšně. Nemá cenu se snažit. Proto jsem se opřel o jeho rameno a propletl si s ním prsty. Ani nevím kdy jsem usl...

,,Miláčku. Miláčku! Jsem velmi rád, že se ti na mně dobře spinká, ale film už skončil." pošeptal mi do ouška a věnoval mi pusu na čelo. Zamručel jsem a víc se na něj natiskl. ,,No tak, Aki. Vyhodí nás..." Přisál jsem se na jeho ústa a obkročmo se na něj posadil. Držel jsem si ho za zátylek, aby mi neutekl a vášnivě ho líbal.  Možná jsme tu sami nebyli, nijak jsem tomu však pozornost nevěnoval. Byl jsem okouzlen ním. Zapojil i jazyk. Po chvíli se, ale odtrhl. Opět jsem nesouhlasně zasténal. ,,Musíme jít." zazubil se.

,,Líbil se ti film?" ,,Jo. Bylo to super!" zajásal jsem. S úsměvem mě chytil za ruku. ,,Půjdeme se najíst? Mám docela hlad..." Přikývl jsem a nechal se odtáhnout do vybrané restaurace. Ve chvíli, kdy jsme usedli, naproti sobě, na židli, přišla milá paní s jídelním lístkem. ,,Co si dáš?" zvědavě se nakloním k Akimu. ,,Hmm.." nerozhodně si četl názvy jídel...po půl hodině si konečně vybral. Oznámil to ženě a pohledem vyhledal mé oči upřené na něm. ,,Copak?"  nejistě se usmál. Opřel jsem se o opěradlo židle a založil ruce. ,,Nic." odvrátil jsem pohled. ,,No tak. Co se děje?" naléhavě se naklonil ke mně. ,,Nic." zopakoval jsem. Nebyl jsem uražený. Jen chci vědět co udělá...

Překvapilo mě to, v tom kině. Nikdy nic takového neudělal...Ale já si nestěžuji... Na stole se objevilo jídlo a my se do něj mlčky pustili.,,Mňam. Takové u nás nenajdeš..." zasmál jsem se. ,,Kolik jich chybí?" zničeho nic se zeptal s vážným výrazem. Ztuhl jsem. Co mu mám říct? ,,Amm.....čtyři. Je čes." zasmál jsem se. Ulevilo se mu a na tváři se mu objevil milý úsměv. To mně ještě víc zasáhlo. Nechci ho vidět plakat. Taky záleží jestli pro mně bude brečet...

Slunce zapadlo a na nebi se objevily hvězdy. Procházeli jsme ulicí ruku v ruce. Zastavil jsem se. ,,Co se děje?" otočil se na mně. Díval jsem se na druhou stranu a pak na místo kde jsme stali. Jemu to zřejmě nedocházelo. A pak že si všechno pamatuje... Usmál jsem se a čekal kdy se mu rozsvítí. Najednou se jeho výraz měnil na překvapený. ,,Tohle je to místo, viď?" smutně se usmál. ,,Jop. Místo kde začal náš příběh..." pohlédl jsem na druhou stranu. Místo našeho setkání. Vlastně vděčíme Adymu. Kdyby mě tehdy nedovedl sebou v domnění, že jsem Rin, nikdy bych ho nenašel. Pamatuji si, že jsem ho chtěl jen jako hračku, něco čím bych se zabavil... Nejen, že je starší, byla to s ním dřina...

,,Nikdy bych si nemyslel, že se zamiluji do takového blázna jako si ty." zacukaly mu koutky. ,,Hele! Jsem blázen jedině do tebe." uraženě jsem vyběhl na cestu. ,,Rene! Pozor!" Výkřik. Světla. Troubení. A dopad na tvrdou zem. ,,Jsi normální?! Chceš se zabit?! Nebo skončit zase v nemocnici?!" vynadal mi. Ležel jsem na zemi a pozoroval jeho naštvaný obličej. Zahlédl jsem dokonce i slzy. ,,Děkuji." omluvně jsem se usmál. ,,Děkuji, že jsi mi zase zachránil život." ,,Baka!" Slezl ze mně a opřel se o zábradlí. Odlepil jsem se ze země a přiblížil se k němu. Stíral si slzy a křečovitě svíral zábradlí. 

Přistoupil jsem k němu a zezadu ho objal. ,,Omlouvám se. Nechtěl jsem tě vyděsit.." Vyprostil se z mého sevření a otočil se na mně. ,,Miluji tě. Nechci tě ztratit. Nechci aby tě měl někdo jiný. Aby se tě dotýkal, nebo se jen na tebe podíval. Nesnáším se, za svou sobeckost....ale nemůžu bez tebe být. Rene. Buď prosím mým přítelem a zůstaň se mnou navždy!"  Odhodlaně čekal na mou reakci. Přesto jsem věděl že se uvnitř nejistě třese. Ani neví jak mě to potěšilo. Jak jsem šťastný že mu na mně záleží. ,,Víš chtěl jsem ti tohle taky říct, ale ty jsi mně předběhl." ,,Nic jsem neřekl." usmál se a zmenšil naši vzdálenost. ,,Dobře. Am... Upozorňuji tě, že jsem nikomu nikdy nic takového neřekl, takže..." ,,Rene." dotkl se mé tváře. ,,Ze začátku jsem tohle nechápal. Tyto pocity. Bavilo mě tě škádlit. Když jsi mi řekl, že jsi starší, chtěl jsem to vzdát, ale nešlo to. Čas strávený s tebou mi ukázal mnoho tvých tváří....Chtěl jsem vidět tvůj úsměv, nebo jen slyšet tvůj hlas. To stačilo k tomu, abych byl šťastný...Zamiloval jsem se do tebe, aniž bych to tušil. Teď to vím. A ani pokud bys mně nechtěl....nevzdám se tě. Neopustím tě. A pokud se to jednou stane....vrátím se. To ti slibuji." Přitáhl jsem si ho k sobě a naše obličeje dělil pouhý centimetr. 

,,Takže....budeš můj přítel?"

Omlouvám se za pravopisné chyby! XD

Dejte hvězdičku *

Napište koment :)

A kritiku nebo pochvalu ( ♥samozřejmě pokud chcete ♥ )

  1150 slov