Souhvězdí Vlka

30_30 Příšera

Stál jsem u stromu a snažil se ty dva nezabít. Hádali se. Už zase. Dobře, už jsem si na to zvykl. Ale tentokrát bych je nejradši rozčtvrtil! Proč?! Nejenom že se dohadují, kterou cestou je to kratší, oni se zase ztratili! Jak jsem na to přišel? Jednoduše. Když chodíte v kruhu tři hodiny, tak si toho lehce všimnete. Opřel jsem se. Tohle bude vážně na dlouho. Přestal jsem pozorovat jejich hádku a zaměřil se na okolí.  Zdálo se mi to nebo v každé části tohohle světa, je jinak zbarvená příroda? V Rubínovém údolí se sem tam objevila červená, v lese před Diamantovým Vodopádem byla modrá a teď je tu víc zelené. Otočil jsem hlavou a zarazil se. Nejsou to náhodou střechy domů? ,,Není tamhle to ta vesnice, Mone?" ukázal jsem na místo a přerušil jejich hádku. Celý se rozzářil a s hlasitým ,,Ano!" vyběhl. Nezbývalo nám než ho následovat.  

Vesnička nebyla nijak velká, ale vůbec ne malá. Řekl bych tak akorát. Dřevěné domečky byly různě rozmístěny a hezky udržovány. ,,A koho jsi chtěl viď..." byli pryč. Rozhlížel jsem se ale ani Mone, ani Luka. ,,Kde jsou?" zamumlal jsem a vydal se k jedné z nich. Bylo nějak moc ticho na tak velkou vesnici. Zaklepal jsem na dveře. Nic. Nikdo neotvíral. Zaklepal jsem znovu, tentokrát hlasitěji. Nic. Obešel jsem dům a zadíval se do okna. Měli tam uklizeno, takže žádná přepadovka.  Nikdo tam nebyl. Obešel jsem dalších pět domů, vypadaly úplně stejně. Nikde nikdo. Najednou do mě někdo narazil. ,,O-Omlo-uvám s-se." špitl dívčí hlas. Malá bělovlasá holčička, které mohlo být tak 6, se nervozně dívala do země. ,,To nic. Promiň, kde jsou všichni?" Zvedla na mě své oči ale nedívala se do mých. Byly bíle a snažily se marně najít ty mé. Byla slepá. ,,Šli se podívat na Příšeru." odpověděla prostě. ,,Příšeru? Kudy šli?" Ukázala prstem za sebe. ,,Tam." ,,Zavedla bys mě?" s úsměvem se otočila a vyrazila. Jako by viděla kam jde. ,,Vy jste ji přišel zabít?" ,,Zabít? Proč? Je nebezpečná?" Dívenka zavrtěla hlavou. ,,Ne, ale mnoho lidí ji chtějí zabít. My jim ji, ale nedáme." ochranářsky se zamračila. ,,Takže je hodná?" S úsměvem přikývla. ,,Ona ochraňuje nás a my ji...jsme tady." zastavila se. 

Před námi byla celá vesnice. Jakoby něco sledovali. Nic jsem odsud neviděl. ,,Musím blíž." Když se mi to povedlo strnul jsem na místě. Ležela tam velká bíla tygřice. Oči měla bolestně přivřené a sem tam cenila zuby. Až teď jsem si všiml zeleného světla vycházejícího jednomu chlapci z ruk. Snažil se asi zacelit krvácející ránu. Bez přemýšlení jsem přiběhl k němu. ,,Co se stalo?!" Chlapec sotva popadal dech. ,,U-Ublížil j-ji jeden z Králových lidí. N-Nezvládli jsme ji o-ochránit." ,,Můžu ji pomoct....když mě necháte." po chvíli většina přikývla.  

Natáhl jsem ruku nad ránu a zavřel oči. Tělem mi proudila síla. Nevěděl jsem, že až tak veliká. Musím se soustředit. Myslel jsem na to jak ji vyléčit. Nic. Jak jsem to sakra udělal? Víc jsem přivřel oči. Nic. Něco mi bránilo. 

Postava schovaná ve stínu za stromem se pro sebe usmála. ,, Našel jsem tě." zašeptal a zmizel.

Soustředil jsem se na magii uvnitř sebe. Nasměroval jsem ji do rukou. Zelené světlo pohltilo ránu a sní zmizelo. Tygřice už neměla žádné bolesti. ,,Jak jsi to udělal? Ty umíš taky léčit? A jak to že ještě stojíš?" ptali se mě všichni na různé podobné otázky. ,,Příšero!" vykřikla bělovlasá dívenka, která mě doprovázela. Z košíku který nesla vytáhla přívěsek. ,,Přinesla jsem ti můj řetízek pro štěstí." nasadila ho tygřici a objala ji. ,,Děkujeme." ,,T-To nic nebylo.." snažil jsem se ale i tak mi všichni moc děkovali. Dokonce i sama Příšera. 

,,Rine! Tady jsi všude jsem tě hledal!" obejme mě zadýchaný Luka. ,,To spíš já hledal vás." objetí jsem mu oplatil. ,,Kde je Mone?" ,,Mone?" ozvala se dívenka a pustila tygřici. ,,Ty ho znáš? Tsukishi Mone." ,,Ano! To je můj kamarád." hrdě mi oznámila. ,,Mone tě chtěl navštívit. Jen se někde zasekl...." ,,Nezasekl!" naštvaně vykřikl a přistoupil k dívce. ,,Přinesl jsem ti květinu. Hádej jakou?"    

,,Jasmín." usmála se a dala mu pusu na líčko. ,,Děkuji Mone." Mrzelo mě že ji nemohla vidět a Moneho taky. ,,Jasmin jdeme." Vesničané odcházeli. Naposledy jsme se rozloučili a chtěli vyrazit. ,,Takže kudy?" Moc jsem nevěřil že mi normálně bez rozepře odpoví tak se na to připravoval. ,,Tudy." Odpověděl Luka prostě. Zastavil jsem se. Mone? Žádná odezva? Nic? Ani stížnost? Vážně? ,,Rine pohni nebo tě tu necháme." ,,Můžete mi sakra říct, když víte kudy jít, proč jsme chodili v kruhu tři hodiny?!!" ,,Pohni."  ,,Hej! Chci odpověď!" 

Omlouvám se za pravopisné chyby! XD

Dejte hvězdičku *

Napište koment :)

A kritiku nebo pochvalu ( samozřejmě pokud chcete )