Souhvězdí Vlka

Nemocnice!!!

  Ne. To..nemůže být pravda...Neustále jsem to popíral. Zasáhla mě zlost.. Otočil jsem se, naštvaný jako nikdy na Atkinse. Byl pryč. Zbabělec utekl...Musím ho zachránit! Ještě žije! Musí žít! Odhodlal jsem se ke skoku, ale byl jsem zastaven... 

 Strážce to všechno zpovzdálí sledoval. Když byl Král shozen z útesu, věděl že je jeho poslední šance. Roztáhl křídla, kolem něj se objevila fialová zář a on se odrazil od země. Neuvěřitelnou rychlostí vrazil do vody. Jeho křídla nebyla sice umožněna k plavání, ale jeho rychlost stačila k tomu aby krále i sebe dostal do vzduchu. Ren v bezvědomí ležel Strážci na hřbetě. Krvácení nepřestávalo a proto Strážce zrychlil. 

 S úžasem jsem sledoval ladné přistání, bytosti kterou jsem mohl vidět leda tak v pohádkách. Zvíře se zastavilo a ukázalo mi, co má na zádech... Srdce mi poskočilo...Ren! Okamžitě jsem vyběhl ke zvířeti s zakrváceným hřbetem. Opatrně jsem Rena vzal do náruče. Byl překvapivě lehký... Pohled jsem stočil k fialově zářícímu vlkovi. Poklonil se a zmizel. Neměl jsem čas nad tím přemýšlet. Musel jsem se neprodleně dostat k učitelům a do nemocnice! 

 Roztřesu se po celém těle. To není možný, určitě je to nějaký omyl. Teď zavřu oči a všechno bude v pořádku. Už Rena sice nakládají na nosítka, ale já pořád stojím jako solný sloup a nejsem sto se pohnout. Pořád tomu nevěřím. Vždyť mě před hodinou s úsměvem provokoval a teď umírá? ,,Co se stalo, Aki?" dotkne se mého ramene Ady. Cuknu sebou a zmateně se na něj podívám. Sanitka s houkáním odjela aniž by na mě počkali. Podlomí se mi nohy a spadnu na kolena. ,,Aki!" vykřikne Ady zděšeně a přiklekne ke mně. ,,J-Já musím jít za ním." uvědomím si a začnu se sbírat ze země. Ady mi pomůže. ,,Co se mu stalo." zeptá se opatrně. Chce taky vědět jestli bude v pořádku, přeci jen je to náš kamarád. Po cestě k autu učitelky, která se nabídla, že mě vezme k Renovi, pokud uslyší pravdu, jsem jim řekl co se stalo. Samozřejmě, že jsem vynechal to s tým pohádkovým stvořením. Ady nemohl jet se mnou, kvůli tomu povinnému výletu. Mě naštěstí omluvila učitelka, jeho už ale nemohla...

Přijeli jsme k nemocnici, do které byl odvezen Ren. Jako bych si uvědomil, co se vlastně děje, jsem se rozběhl přímo k velké bílé budově. Celý udýchaný vlítnu do nemocniční haly a zastavím se až na recepci. ,,Dobrý den, hledám Rena Sanu." dostanu ze sebe nebezpečně rychle. Sestra se na mě nechápavě podívá. ,,Aki?" zaslechnu své jméno z vedlejší chodby.Rozhlednu se a uvidím paní Haruki, Renovu matku. Její uslzené oči mě definitivně odrovnají.Dopotácím se k ženě a ona mě hned obejme. Museli jí zavolat jinak by tu nebyla dřív než já... 

Posadíme se na židli. Nevím, co bych měl dělat.Pokud jí řeknu pravdu, bude mě nenávidět...ale pokud jí to neřeknu..,,J-jak je na tom?" Opatrně jsem vyzvídal. ,,Nevím... Řekli mi jen že ho vezou na sál." zhroutí se žena na židli. ,,Na sále?" zopakuji zoufale. Jestli ho hned museli operovat, tak to bude vážné... ,,Bojím se o něj...Nechci ho ztratit. Teď když jsem ho zase mohla vidět..." rozpláče se na novo. ,,Určitě bude v pořádku." konejším jí, ale hlas se mi přitom chvěje. Co když to není pravda? Rene...Prosím,...buď v pořádku... ,,Nemáte žízeň?" ,,Dala bych si jenom vodu." ,,Donesu vám ji." smutným úsměvem mi poděkovala. Musím se hlavně uklidnit. Ren je silný, určitě se z toho dostane. Určitě!Díky tomuhle přesvědčování sám sebe, se cítím ještě zoufaleji....

Čekáme dvě hodiny, než se konečně objeví nějaký doktor. Renova máma se postaví a popojde k dveřím sálu. Nikdo jí však nevěnuje pozornost. Co se děje? Na sál, kde by měl být Ren, vběhnou další dva doktoři. Společně sledujeme dveře, od místnosti ve, které bojuje o život její syn, jako by se měli v příští minutě rozplynout. Udělá se mi zle z pocitu příšerné bezmoci, který se mi usadil v žaludku. Další doktor, tenhle už o něco klidněji vyjde na chodbu a postaví se k Renově mámě. Jsou ode mě daleko, takže neslyším, o čem mluví, ale snad to nejsou zlé zprávy. Pozorně sleduji každou reakci jeho mámy a děsím se každé sebemenší slzičky. Mám podezření, že občas zapomínám i dýchat. Opravdu se o něj bojím, jestli to dopadne špatně, nedokážu si představit, co budu dělat. Moje ruce mám sepnuté na klíně a nekontrolovatelně se mi třesou.  Doktor konečně domluví a odejde, v tu chvíli jsem na nohách a nejistě dojdu k jeho mámě. ,,C-Co se stalo?" zeptám se zlomeným hlasem, když zahlédnu zoufalý výraz a slzy v jejich tvářích. 

,,Zastavilo se mu srdce." vzlykne žena. V tu ránu se mi udělá mdlo a v hrudníku příšerná tíseň. Neustojím to a v bezvědomí se skácím k zemi. 

Omlouvám se za pravopisné chyby! XD

Dejte hvězdičku *

Napište koment :)

A kritiku nebo pochvalu ( ♥samozřejmě pokud chcete ♥ )

  801 slov