* posadí se k tobě *
Kluk jménem Rin, je čerstvý středoškolák a nevěří na magii, lásku ani nic podobného. Tři dny po zahájení školy, se Rin se svým starým kamarádem, ocitne v knihovně. Zatím co jeho kámoš hledá knihu, jeho zaujme jiná. Zvědavost mu...
Sešel jsem ke břehu a začal jsem si rozepínat košili. Teď, když se tak dívám, mám ji vlastně celou tu dobu co jsem tady, na sobě. Měl bych ji aspoň smočit ve vodě. Košile skončila na jedné stromové větvi co byla nejblíž. Při rozepínání pásku jsem ucítil nepříjemný pocit že tu někdo je. Otočil jsem se abych se podíval. Nikdo. Pokrčil jsem rameny, nemám náladu tady prohledávat každičký kámen a tak jsem to neřešil. Kalhoty jsem přidal k košili. Do nosu mě uhodila ta samá vůně moře. Než jsem však stačil zareagovat, někdo mě strčil a já se zřítil s plesknutím do studené vody. Okamžitě jsem se na hladině snažil popadnout dech. Byla neskutečně studená! Nechápu to. Předtím byla vlažná. Cvakal jsem zimou zuby a zároveň hledal pachatele. Nikoho jsem neviděl. Smích. Ozval se zase. Tentokrát to nebyla představa. Musel mě někdo strčit a ta ledová voda se taky nemohla sama zchladit. Někdo na tom má svůj podíl. S klepáním jsem stál na místě a po chvíli jakoby se nic nestalo voda se oteplila. Tohle bylo divné.
Nestihl jsem ho ujistit že to mám v plánu ale nevadí. Zvedl jsem se a zamířil za Monem, kdyby se vzbudil zase by si stěžoval že jsme ho tam nechali. Dorazil jsem na místo kde měl spát, ale... Byl pryč....
Po té co se vydal Luka za Rinem, Mone zůstal sám ležet na zemi a s chrápáním nic nevnímal. Vzduchem se nesla slaná vůně moře až k němu. Nijak ji nevěnoval pozornost. Před jeho spícím tělem se objevil bílý vlk s nádhernými černými křídly. Srst nebyla jenom bíla, ale sem tam modrá. Na ocase byla černá hvězda a křídla uzpůsobená k plavání nikoliv k létání, přesto vypadala že zvíře klidně vynese až ke hvězdám. Vlčice se usmála a zmizela. Ne. Byla tady, ale nikdo ji nemohl vidět. Byla neviditelná. Spícího chlapce obešla a upřela pohled na vodu ta bez problémů proplula vzduchem až k ní, kde Moneho zvedla a odnesla na hladinu jezera. Jak se dalo čekat on si toho nevšiml. Vlčice se zasmála a tím ho probudila. Ozval se křik který museli slyšet všichni.
Uslyšel jsem křik a snažil se co nejrychleji nasadit alespoň kalhoty. Když jsem přiběhl, Luka Moneho uklidňoval. ,,Co se stalo?" ,,Když jsem se vzbudil, ležel jsem na vodě!" ,,Dobře tak se uklidni. Nemusel si tak řvát, třeba jsi byl náměsíčný a šel sis zaplavat." ,,Ne, nebyl! Bylo to zvláštní, mám pocit že jsem cítil moře a slyšel smích..." zamyslel se.,,Ty taky?!" Překvapeně přikývl. ,,Tohle je divný, copak je tohle normální." Mám takový pocit že to má co dělat se Strážcem. Zase vůně moře! ,,Luko!" Mone vykřikl a ukázal nad Luka. Voda se v ten moment snesla přímo na něj. Byl mokrý jako zmoklá slepice. Naštvaně otevřel oči. Ozval se smích. ,,Zase. Kdo to proboha je!" stěžoval si mrzutě Mone. ,,Ukaž se!" rozkázal podrážděně Luka.
,,Proč bych měla?"zasmál se hlas znova.
,,Protože už toho máme dost! Koukej vylézt!" Mone už byl taky rozdrážděný. Já se ale nepřidal. Věděl jsem kdo to je. Strážce. Najednou mě lehce rozbolely oči a já je musel na chvilku zavřít. Když jsem je otevřel zatajil se mi dech. Po druhé jsem měl možnost uvidět jednoo z nejmocnějších tvorů tohohle světa. Někdo by si ji mohl splést se Strážcem Větru ale já na první pohled věděl o koho se jedná. Seděla majestátně vedle Luky a spokojeně se usmívala. Byla zábava sledovat ty dva jak mluví do prázdna zatím co ona byla na druhé straně. Musel jsem se taky usmát. Docela se mi i ulevilo že nemusíme s ní bojovat jako s Ohnivým. Po chvíli si všimla že si ji prohlížím a tak se postavila. Byla o malinko menší než Strážce Ohně, ale i tak vyšší než já. Skenovala mě pohledem a snažila se mě přečíst. ,,Jmenuji se Rin a přišli jsme tě požádat o pomoc." tím jsem si upoutal veškerou pozornost všech tří.
,,Pomoc? Proč se nezeptáš někoho jiného?"
To už ji viděli i ti dva. ,,Potřebujeme tě abychom zastavili Pana Zla."
,,Vlezli jste na mé území, používali mou vodu a zabili pár mých ryb...A vy po mě chcete pomoc?" mluvila už vážně
,,Za to se omlouváme,.." podíval jsem se na ně a oni přikývli a omluvili se taky.,,..už není tolik času.." ujal se slova Luka ,, Každou chvilkou se temnota šíří dál, potřebujeme pomoc." Přeměřila si Luku a zamračila se.
,,Že to říkáš zrovna ty. Jako bys nebyl stejný.."
Tohle mě trochu zarazilo. ,,Už je to minulost...Takže pomůžeš nám?"
,,Minulost nelze změnit, ale dá se z ní poučit."
Po krátkém promyslení své odpovědi nám ji zdělila ,,Dobře...Pomůžu vám ale jenom protože to může být zábava." zazubila se.
Modré světlo zazářilo a z ní se stal přívěsek podobný tomu druhému. Přidělal jsem si ho k druhému na krku. ,,No to šlo dobře.." Mone si povzdechl a na hladině jezera bylo něco napsané. " Labyrint Květin" když jsem to přečetl nahlas voda se dala do původního stavu. ,, Super!" zajásal Mone ,,Super?" nechápal jsem ,,Blízko Labyrintu je město kde žije někdo koho chci už dlouho navštívit." zčervenal. Že by láska?
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Tady je 'Královna Vody' :3
Omlouvám se za pravopisné chyby! XD
Dejte hvězdičku *
Napište koment :)
A kritiku nebo pochvalu ( ♥samozřejmě pokud chcete ♥ )
