Souhvězdí Vlka

Léčitel

Z tranzu mě dostala Luková ruka. Nechápavě jsem po něm šlehl zmatený pohled. ,, Jak jsi to teda udělal?" ,,Nevím. Isamu se začal najednou dusit a ..a j-já nevěděl co dělat. Když jsem se ho dotkl... najednou světlo .... a bylo to." koktal jsem. ,, Z ničeho nic?" řekl Mone, když kontroloval svého bratra. ,, Možná se už probudily tvoje síly." pronesl Luka zamyšleně, sotva jsem to slyšel. ,, Možná, ale není to trochu brzo?" ,,Síly?! O čem to sakra mluvíte!" ,, O tom že se probudila tvoje magie. Upřímně jsem byl zvědavý co ovládáš. Tohle se ale může hodit." Zasmál se Luka. Naštvaně jsem po něm vystartoval pohledem. ,, Takže dokáže léčit?!" zeptal se někdo vzadu. ,, Může všechny vyléčit!" ,,Uzdrav mého bratra!" ,,A mého otce!" řvali jeden přes druhého. ,,Uklidněte se!" přeřval je Luka a překvapivě ztichli. ,, Nemyslíte že kdyby věděl jak na to, tak by už byli zdraví?" ,,Právě zjistil že ovládá magii. Nechte ho to vstřebat." ozval se Mone. ,, Am.... Ne že bych ..." ,,Vidíte? Potřebuje chvilku aby se vzpamatoval." Mone vyháněl všechny z pokoje a třiskl dveřmi. ,,Nemusel jsi ze mě udělat natvrdlého." naštvaně jsem sklopil hlavu. 

,,Jsi rostomilý když se zlobíš." špitl mi do ucha Luka. Zčervenal jsem a ohnal se po něm rukou ve snaze mu dát pohlavek. Zastavil mě naštěstí (pro Luku) Isamu ,,D-Děkuju ti moc!" objal mě a já jen strnule a překvapeně stál. Usmál jsem se. ,,Nemáš za co. Popravdě to bylo náhodou." On mě ale nehodlal pouštět. Všiml jsem si Lukového výrazu. Vyplázl jsem na něj jazyk a pevněji sevřel Isama. Chtěl jsem ho naštvat. Místo toho jsem ale naštval Mona. Ten přímo zuřil vzteky. Rychle jsem ho pustil a nevině jsem se usmál. Propálil mě očima. Cítil jsem to. ,, Posliš Luko, když jsem to udělal jednou, zvládl bych to léčení dvakrát?" ,,No... Teoreticky ano, ale nevíme jestli to nebylo opravdu jen náhodou, nebo jestli jsi připravený." ,,Co se stane pokud nejsem?" zeptal jsem se trochu s obavami ,,Tvé tělo by to nevydrželo a ty bys u... Domysli si to. Každopádně s tím nesouhlasím." složil si ruce na hrudi. ,,CO?! Proč! Já to zvládnu!" protestoval jsem. Pokud můžu chci jim pomoct. ,,Ani náhodou." ,,Notak... Luko...Prosíííím!" ,,...Fajn! Ale pokud uvidím že něco není v pořádku okamžitě přestaneš.Jasný?" Přikývl jsem a objal ho. Políbil ho a chtěl odstoupit ale Luka mě k sobě přitáhl a taky spojil naše rty. Zapojil i jazyk, po chvíli jsem spolupracoval. ,,Hej! Nechte si to na večer jsou tu malé děti!" ,,To myslíš i sebe?" ušklíbl se Luka hned jak se nadechl. ,,To teda nemyslím! Já nejsem malý!" prskal Mone a Isamu se mu smál, a já vlastně taky.

Poslouchal jsem od Luky co bych přibližně měl dělat. Mone byl ještě pořád uražený. Isamu mi seděl na klíně naprosto zaujatý mým přívěškem u kalhot. Dala mi ho máma. Zaujatě jsem pozoroval Luku jak se mě něco snaží naučit, ale nevnímal jsem. Naskytla se mi příležitost si ho nerušeně prohlédnout. Vlasy měl černé to ano ale až teď jsem si všiml sem tam červeného pramínku, pleť měl bílou bez jediného škrábance nebo jizvy. Oči měl zelené to ano ale z jistého úhlu se mu tam připletla žlutá nebo dokonce modrá.

 No za poslední dny se toho stalo hodně. S mámou jsme si žily poklidný život, měl jsem a mám skvělého kámoše Adyho, ve škole mi daly holky konečně pokoj, po tom co jsem jim udělal se ani nedivím a co se týče kluku, sem tam jsem se popral nebo s nimi někam zašel, no prostě normální život. Jenom že nástup na střední všechno zničil a udělal mi ze života peklo. Do rvaček jsem byl zatáhnutý i když jsem jen procházel, učitelé mě pořád komandovali a holky mi to jednu chvíli oplácely. Ještě jsem jednoho dne viděl na ulici vlka, můj spolusedící je ten kretén Liam, měl jsem sen kde jsem byl pohřbený, s Adym jsme šli do nějaké asi začarované knihovny či co, kde jsem našel dost uhozenou knihu s uhozeným varováním, které jsme ovšem ignoroval a skončil v polo rozpadlém magickém světě které pomalu umírá díky Pánu Zla kterého mám mimochodem porazit tím že najdu nějakých 10 strážců kteří mi propůjčí své síly a zachráníme tenhle podivný svět já se vrátim domů a budeme dělat že se nic nestalo!Všichni spokojený?! Praštil jsem se silně do hlavy protože jsem cítil že přicházím o rozum a stává se ze mě psychopat.

,,Jsi v pořádku miláčku? Před chvílí jsem si myslel že ses zbláznil. Je toho na tebe moc?" ,,Co? Ne v pohodě jen jsem přemýšlel." Teď když mi tak řekl jsem si vzpomněl. Vždyť jsem se s Lukou vyspal!! Za 1 jsme se znali jen chvilku a 2. Neřekl jsem si náhodou že se nikdy nezamiluji a ani s nikým nevyspím? Pokud si vzpomínám.....Ano! Bože! Ne že se mi to nelíbilo to ne ale řekl bych že to bylo moc brzo. přece jenom ve filmech se s tou osobou nejdřív seznámíš lépe ji poznáš začnete spolu chodit a až si budete jistí tak potom se spolu vyspíte. No myslím že bychom mohli začít znova. Později se ho na to zeptám. ,,......Chápeš?" upřel na mě zrak a já se probral. ,,Jo. Jo Naprosto. Am.....Mohl bys to zopakovat?" usmál jsem se. ,, Rine. Alespoň bys tentokrát mohl poslouchat a nemyslet na kraviny." ,, Já nemyslím na kraviny! A tohle zvládnu. Stačí se jen soustředit ne?" Přikývl. ,, Fajn. Isaku jdi přemluvit tvého bratra aby s tím konečně přestal a my jdeme na to!"  Vyskočil jsem a vešli jsme do místnosti kde leželi nemocní.

Všichni se na mě podívali a já zavřel oči. Soustředil jsem se na jednu věc a když jsem cítil hřejivou sílu přesměroval jsem ji do ruk. Opět zelené světlo.  Otevřel jsem oči. Zvládl jsem to?

Omlouvám se za pravopisné chyby! XD

Dejte hvězdičku *

Napište koment :)

A kritiku nebo pochvalu ( samozřejmě pokud chcete )

  975 slov

Tento díl je trochu kratší.