Souhvězdí Vlka

Černá smrt

,,Neznáte někoho kdo umí vyléčit černou smrt?" ,,Černá smrt?" ,,To už se rozšířil i sem?" vytřeštil oči Luka ,,Jo. Moje vesnice je postihnuta celá. Jenom já a pár lidí to zatím nechytli." ,,Skoušeli jste magii?" ,,Chtěli jsme, ale naši léčitelé to chytli jako první a já to neumím. Takže ne." sklopil hlavu ,,Už nevím co mm dělat." Bylo mi ho líto. Chtěl jsem mu pomoct. Ale jak? ,,Mohl bych se na ně podívat?" ,,Cože?! Ani náhodou. Ještě to chytneš i ty, v žádném případě ti to nedovolím. A navíc už nemáme čas na další zastávky."oznámil mi naštvaně Luka ale mi ho neposlouchali. ,,Jo...Pokud si si jistý." Kývl jsem v souhlas a i v Lukovém protestu jsem ho následoval.

Po necelé hodině chůze jsme stáli před malou vesničkou kterou tvořilo několik dřevěných domků se střechami pokrytými jehličím a neobvykle zbarvenými květy. Kolem každého domku byla ohrádka, obrostlá mechem a kapradím a tvořili nádherné spirály. Chaloupky stály na zelenající trávě, která by všude kolem, a sem tam z ní vyrůstaly sedmikrásky.Kolem celé vesnice rostly smrky a duby a uprostřed stál jakýsi vysoký dutý dřevěný sloup, do kterého vedly schůdky a končily až úplně nahoře, kde se nacházela malá terasa obestlaná senem a slámou. Nejspíš sloužila jako nějaké pozorovací místo.,,Páni. Je tu hezky." ,,Jo to je." Rozhlížel jsem se a díval se na tu bezchybnou práci. Jediné co tu chybělo byli obyvatelé. Bylo tu ticho. ,,Kde jsou všichni?" ,,Pojďte za mnou." Přistoupili jsme k od pohledu většímu domku ,,Tady. Vezměte si tohle. Moc to nepomůže ale aspoň něco." podal nám roušky kterými jsme si zakryli dolní část obličeje a vešli dovnitř.  

Na chvilku jsem přestal dýchat. Celý jsem se roztřásl jen při pohledu na ně.  Muži, ženy i děti svíjících se na zemi v bolestech a utrpení. Jejich vlasy černaly, bílá pokožka která hned černala, oči kalně bílé bez jakéhokoliv náznaku života. Prostě černající těla která se snažila přežít tuto noční můru. Mone se rozešel po cestičce na druhou stranu. Po obou stranách leželi a prosili nás o pomoc. Luka si mě za bok přitáhl k sobě jinak bych to asi nedal. Bylo toho na mě moc. Bylo strašné je vidět v tomhle stavu a nemohl jsem pro ně nic udělat. Dostali jsme se na druhou stranu místnosti a vešli do další. ,,Ahoj tak našli jste něco?" vyzvídal Mone s nadějí. Jeden muž zavrtěl hlavou. ,,Ne. Ať děláme cokoliv nezabírá to. A Isamu na tebe čeká." ,,Uvidíme se  za chvíli zatím tu počkejte."řekl a odběhl spět opačnou stranou.

 ,,Promiňte vypadáte jako někdo kdo magii rozumí, mohl byste nám prosím pomoct?" zeptal se Luky jedna dospělá žena s bílým pláštěm. Luka s povzdechem souhlasil ,,Miláčku, neloudej se tady moc, ano?" pošeptal mi do ucha a já trochu zrudl. ,,J-Jo." otočil jsem se a vyběhl pryč, ani nevím kam, hlavně aby na mě ostatní nepoznali zčervenání. Zastavil jsem se před obrazy které něco zakrývali. Na nich bylo něco zajímavého. Jeden jsem srovnal abych zjistil co je na něm nakreslené. Nasucho jsem polkl. Byl tam Luka. Teda aspoň to tak vypadalo. Postava od krve, v pozadí oheň a mrtvoly. Přiblížil jsem se ještě blíž. Za podobou Luky byl stejně vysoký vlk s rudýma očima které mě probodávaly krvelačným pohledem. Podíval jsem se na další. Zase vlk. Tentokrát jich bylo ale víc, tři a dívka s bílými vlasy. Babička. Ale ti vlci? Každý měl jinou barvu. Vedle babičky stál rezavý vlk s oříškovýma očima, na druhé straně ležel vlk šedivé barvy s zelenýma očima a ten poslední byl o hodně dál od ostatních, měl takový ublížený výraz a ty oči, jedno krvavě rudé a to druhé ledově modré, vynikly v jeho uhlově černém kožíšku s bílými špičky uší. ,,Líbí se ti?" ozval se hlas za mnou. Šokovaně jsem se ihned otočil. Spatřil jsem starce v malířské zástěře. Kde se tady vzal? ,,Promiňte vy jste tohle nakreslil?" ukázal jsem na pár obrazů. 

,,Tyhle? Ano. Ale je to už hodně hodně dávno." řekl s úsměvem ,,Takže znáte tu dívku?" ,,Dívku? Ah..Ty myslíš Lunu? Samozřejmě, kdo by ji neznal. Pročpak se ptáš, mladíku?" ,,Je to moje babička." poznamenal jsem sklesle. Přece jenom jsem s ní moc nebyl a proto ji ani pořádně neznal. ,,Tak to musíš být hrdý. Ten obraz je strašně starý, divím se že ho vidíš." Zmateně jsem odtrhl pohled od obrazu a hledal toho starce. Byl pryč. Otočil jsem se spět. Ale místo krásně pomalovaných obrazů jsem našel staré rámy ve kterých bylo potrhané, vybledlé plátno s děrami jako v nějakém sýru. Byla to jen moje představivost?

Procházel jsem uličkou spět a uslyšel zakašlání. Zatavil se a otočil se tím směrem. Odhrnul závěs a objevil hnědovlasého chlapce sedícího na posteli. Příšerně kašlal a klepal se zimou. ,,Jsi v pořádku?" Přišel jsem blíž. Chlapec se na mě otočil. ,,K-Kdo ..J-Jsi..?" stěží mluvil. Všiml jsem si jeho rukou. Konečky začaly pomalu černat. Musel dostat Černou smrt. Chudák. ,,Jak se jmenuješ ?" zeptal jsem se ho  úsměvem. ,,..I-Isa-mu..." ,,Isamu? Neznáš náhodou Mone Tsukushiho ?" ,,A-Ano je t-to můj bratr." Zamyslel jsem se. Isamu se náhle začal dusit. Zpanikařil jsem. Ve škole při první pomoci jsem nikdy nedával pozor! Sakra! Chtěl jsem ho nějak uklidnit. Já vím, ale nic jiného mě nenapadlo. Ale stalo se něco jiného. Jakmile jsem se ho dotkl,  oslepilo mě mechově zelené světlo. Musel jsem zavřít oči. Když jsem je otevřel nechápal jsem co se stalo. 

,,Isako!!!..Rine?" zastavil se Mone ve dveřích a nechápavě na nás civěl. Za ním se objevil Luka a další lidé. Neměl jsem slov. Byl jsem totálně zmatený. Co se to právě stalo? ,,Jak?!!" jeden muž vykřikl a ukázal na Isaka. Všichni jsme se na něj podívali. Myslím že jsem přestal na chvíli dýchat. Jeho ruce měli normální barvu. Žádné známky Černé smrti neměl. Byl úplně zdravý. ,,I-Isak-ko, j-jak-k se c-cít-tíš?" koktal jeho starší bráška. ,,Normálně." řekl jednoduše a vylezl z postele. ,, Měl bys ještě ležet!" pokáral ho Mone a obráti se na mě spolu s ostatními. ,,Co jsi udělal? Jak si ho vyléčil?" ptal se mě. Bohužel jsem byl pořád mimo.

!_! Mám pro vás (některé ) špatnou zprávu. Díly bud vydávat co druhý týden. Prosím nezabíjejte mě !_!  

  * opatrně pokládá povídku a zdrhá* 

Omlouvám se za pravopisné chyby! XD

Dejte hvězdičku *

Napište koment :)

A kritiku nebo pochvalu ( samozřejmě pokud chcete )

  1040 slov