* posadí se k tobě *
Kluk jménem Rin, je čerstvý středoškolák a nevěří na magii, lásku ani nic podobného. Tři dny po zahájení školy, se Rin se svým starým kamarádem, ocitne v knihovně. Zatím co jeho kámoš hledá knihu, jeho zaujme jiná. Zvědavost mu...
,,Tak!" Nadšeně jsem se zastavil před školou. Hmm...Problém nebyl v tom, že bych něco zapomněl, dokonce jsem si vzal dvě baterky, byl v tom že kromě mně tu nikdo nebyl. Zmateně jsem se podrbal a rozhlížel se. Nechápu to. Všechno je v pohodě, tak co mají za problém?! Čirou náhodou jsem omrkl čas. No vždyť jsem tu přesně! Je 9:00. Počkat...KOLIK?! To snad... Ah!
A tak vlastně začal můj první den suprového výletu. Hezké že? No totální propadák. Naštěstí jsem nebyl jediný koho zapomněli. Dokonce prý byli za rohem... Nebýt mého miláčka...nevím nevím. Každopádně jsem se připojil k ostatním účastníkům výletu.,,Ty jsi vážně hlava dubová. Hlavně, že jsem ti třikrát psal...",,Jo...promiň." Aki se nakonec uvolněně opřel o sedačku a dál to neřešil. Tohle se stane každému... ale že zrovna mně.Koukl jsem za sebe na spícího Adyho, který si určitě ani nevšiml že tu nejsem. Vedle něj seděla fialovlasá dívka, která moc kamarádů nemá. Pokud vím, je to kvůli jejímu vzhledu a stylu oblékání. Nevím kdo to řekl, ale je to hezká holka, co se jenom bojí někoho oslovit. Viděl jsem ten výraz, který házela po Adym.
Hrála nějakou střílecí hru, poznal jsem to podle jejího přístupu pětiletého dítěte: vyplázlý jazyk a vydávání tichých zvuků a proto si mně nevšímala. Otočil jsem se zpět a zjistil že Aki usnul. S úšklebkem jsem si zapojil a nasadil sluchátka s hudbou. Tyhle mi půjčil Ady a já se do poslouchání tak vžil, že to není možné. Cukl jsem, když mi něco přistálo na rameni. Pro sebe jsem se usmál a pohladil Akiho po tváři. Nakonec jsem se otočil k oknu a pozoroval krajinu.
,,Tak jo! Jsou tu všichni?! Dobře. Nejdřív si zanesete věci a potom začneme!" řval učitel sotva jsme vylezli z té nabarvené plechovky. ,,Je tu hezky." hlesl potichu Aki. Měl pravdu. Kdo by řekl že je tu tak krásně. Byli jsme na kopci ze kterého bylo vidět jezero a hory. Moc domů jste tu nenašli ale mě to nevadí. Třiceti členná třída se přesunula k budově kde jsme měli být ubytováni. Řeknu vám horší barabiznu jsem neviděl. Divím se že ještě stojí...
,,Beru si tu u okna!" zavřískal Ady a řítil se do jednoho pokoje. ,,My máme i balkon?" udivil jsem se a otevřel dveře. Opřel se o zábradlí a žasl nad tím výhledem. ,,Nespadni!" ozvalo se. Jeden z kluků se pokoušel přelézt z jednoho balkónu do druhého. Větší volovina je nenapadla? ,,Páni! Už vím kde se ti schovám." ušklíbl se Aki a postavil se za mně. ,,Uvědomuješ si, že jsi se teď prozradil?" otočil jsem se, rukou jsem si ho přitáhl a naklonil se tak aby se naše obličeje skoro dotýkali. ,,Hej! Za deset minut máme být venku!" vyrušil nás někdo od dveří a zmizel. Asi si času pro sebe moc neužijeme.
Sedl jsem si na schody které vedly do budovy. Ren a Ady stáli přede mnou. Hlavně že učitel tu ještě není... V momentě se ozvalo ,,Takže! Program našeho pobytu zde... Dneska si zahrajeme nějaké hry, zítra by jsme se měli vydat na nějaký ten výšlap a poslední den to bude překvapení." usmál se. Mezitím nám učitelka rozdala papírky s čísly. ,,Na papírku je číslo, najděte si svoji dvojici se kterou budete po zbytek výletu. Žádné vyměňování!" pohrozila. Všichni se rozprchli hledat, všiml jsem si že Ady je s Mitsuki. Se má...Nuceně jsem se zvedl a zamířil do davu.
,,Co máš za číslo!" naléhala holka a já ji ukázal své. S povzdechem hledala dál. ,,Máš 3?" Zavrtěl jsem zápornou odpověď. Všiml jsem si Rena mluvit s jednou holkou. on už dvojici našel? Achjo. Proč jsem vlastně z toho smutný? Může mi to být jedno s kým je. Přesto jsem doufal že bude se mnou...Á! Vzpamatuj se! Možná jsem si připustil že jsem do něho zamilovaný ale to neznamená že bude můj! ,,Co máš za číslo, miláčku?" Nevěnoval jsem mu pozornost. ,,17!" zakřičel jsem naštvaně a konečně se na něj podíval. Ren se usmíval a v ruce držel lísek se stejným číslem... ,,Ale...Vždyť už dvojici máš?" ,,Kdepak...No tak trochu jsem ji uplatil a vyměnil si s ní lístek." ,,Cože?! Pokud to zjistí..." ,,Neboj se." přerušil mně. Ulevilo se mi. Vážně jsem s ním chtěl být ve skupině.
,,Super. Všichni dvojice máte a proto začneme!" Po tom co nám vysvětlili pravidla první hry musel jsem se pro sebe usmát. Nedaleko byla řeka ke které jsme přišli. Hra 'Vypít obsah celé flašky a potom ji LŽIČKOU s vodou naplnit' je složitější než se na první pohled zdá...Ren vypil polovinu flašky, při tom se málem udusil a dvakrát polil, a na mě zbyl zbytek. Pro vodu jsem musel já, protože on to po cestě vždycky vylil. Byla to sranda. Někteří, třeba Ady, skončili v řece nebo spadli na zadek při cestě zpět.
Po pěti minutách nás zastavil učitel. Ukázalo se že jsme měli naplněno víc než ostatní. Takže výherce byl jasný. Na řadu byli další hry u kterých jsme se smáli. Samozřejmě byly pauzy na svačinu nebo jen deseti minutové. Ady se více sblížil s Mitsuki než bylo u něj obvyklé a u nás se to nijak nezlepšilo. Sem tam když se nikdo nedíval mě políbil nebo provokativně mě osahával za což dostal pěknou ránu. Po obědě jsme se vydali prozkoumávat okolí, učitelka nám ukázala obchod, kde si můžeme něco případně koupit. Následoval další hra. Než jsme si to uvědomili začalo se stmívat. Učitel nás už nechal ať se na zítřek pořádně připravíme.
Prošel jsem chodbou a zastavil se u automatu. Nechtělo se mi v noci chodit do toho předraženého obchodu tak proč si nekoupit energy drink. Vybral jsem si Colu a svezl se na lavičku vedle. Bylo ticho na rozdíl od vrchu kde každý co pět minut chodí k někomu. Neustálé bouchání dveří mi leze krkem. Napil jsem se. Byla dobrá a hlavně studená. Mají tu obrovská skleněná okna. Přišel jsem k jednomu a ruku položil na sklo. Venku byla tma ale hvězdy byly nádherné. Ťapal jsem po sklu a obdivně se usmíval.
Nevím proč ale teď když jsem sám musím přemýšlet o takových bolestivých věcech...Proč jsem nemohl mít normální rodinu? Rodinu kterou bych mohl milovat.,, To jsem chtěl tak moc?" Zavřel jsem oči. Pár slz mi steklo po tváři ale mě to bylo jedno. Vždycky jsem byl sám. Proč by to teď mělo být jiné? Pravda je že to nesnáším. Chci být s nimi, ale nejde to. Nedokážu to. Opřel jsem čelo o chladivé sklo a nevšiml si příchozího....
Obrázek Mitsuki :D
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Omlouvám se za pravopisné chyby! XD
Dejte hvězdičku *
Napište koment :)
A kritiku nebo pochvalu ( ♥ samozřejmě pokud chcete ♥ )
