Souhvězdí Vlka

Tři

Na obrázku Isako◕ω◕

Reakce, které jsem viděl byly různé. Někdo se usmíval a někdo na mě koukal, jako bych spadl z Marsu. Což je trochu pravda. ,, Takže zvládl?" naklonil jsem se k Lukovi. Přikývl. Na tváři se mi objevil úsměv. Byl to skvělý pocit.

Každý před tím než odešel mi poděkoval. Zamával jsem poslední rodině. ,,Běž se rozloučit. Počkám tady. A ať ti to netrvá věčně." ,,Dobře." vydal jsem se tedy dovnitř. Takového místa. Zajímalo by mě k čemu ho používali. Zamířil jsem ke dveřím. Málem jsem se srazil s jednou dívkou která tam pomáhala do uklízet a mířila domu. Omluvil jsem se a vešel. Spatřil jsem Moneho jak si balí věci a brečícího Isaka. Zarazil jsem se. 

,,Proč nemůžu jít taky?" stěžoval si při breku. ,,Jsi ještě moc malý." přehodil si věci přes rameno a naposledy ho objal. ,,Kam jdeš?" naklonil jsem hlavu na stranu.,,No přece s vámi. Pochybuji, že ten černovlasý mezek ví kde najít Strážce a někdo tě musí chránit." vysvětlil jednoduše, na nic nečekal a vyrazil ven. Hádám že ho asi nezastavím, co? Podíval jsem se na smějícího se Isaka. Počkat. Nebrečel před chvíli? ,,Isako?" ,,Jsem rád že můj bráška půjde zachraňovat svět! Stejně se tady nudil." usmál se ,,Jsi úžasný mladší bratr." ,,Děkuju." zazubil se a objal mě ,, Dej na brášku pozor." ,,Spolehni se." ,,Rine?! Co to děláš mému bratříčkovi?!" Se strachem jsem se otočil a zmizel, nechci aby mě zabil.

,,Hej. Co tu chceš?" ,,Já jdu s vámi, makovice." odsekl Mone a uraženě pokračoval v cestě. ,,Počkat. To tedy nejdeš. Nemíním vytahovat z průšvihu další jelito, stačí mi jedno." ,,Hele! Já nejsem jelito!" ,, Jsi. Ale hezké jelito." pošle mi vzdušnou pusu. Zavrčím. Jen počkej. Však ty uvidíš.

Probudím se jako první v jeho náručí. Sotva otevřu oči, zjistím, že jsem jen ve spodním prádlem a Ren jakby smet. Proboha snad jsem se s ním nevyspal, prolétne mi hlavou a posadím se. Ne to by Ren neudělal. Nechápu, na co jsem myslel. Podívám se na Rena a zjistím, že mě pozoruje.,, Dobré ráno, miláčku." našpulí pusu. ,, Víš že máš zvláštní výraz v obličeji. Takový dost šokovaný," pousměje se Ren. ,, Idiote! Vypadni ode mě." zavrčím a přetáhnu si peřinu přes hlavu. ,,Ale noták. Promiň. Dělám si srandu." zabručí nevině Ren a já se cítím hůř než předtím. 

,, Jdu se obléknout." oznámím mu naštvaně aby za mnou nelezl a hrabu se z postele. Ren mně popadne za pas a hodí zpátky, pak si horní polovinou lehne na mě. ,,Ještě je brzo,"snaží se mi domluvit. ,,Cože? Vždyť je už odpoledne!" zaječím. ,, Neboj, nikdo si toho nevšiml " snaží se mě uklidnit. ,,Jsi dement, to bych radši chodil s mumii než s tebou," odseknu co nejjedovatěji. ,,Ty máš, ale podivný vkus. Jedno mi věřit můžeš, mám tě rád víc než jako kamaráda." Odpoví mi poměrně klidně. Zoufale zavřu oči. Tak moc rád bych tomu uvěřil, ale mám sílu na pozdější zklamání? Ucítím jeho rty na mých. Nebráním se jim, ale ani je nepovzbuzuji. Nechci zažít tu bolest, až bude odcházet. Jako by to vycítil, vezme mě do náruče a chlácholí mě.

Vymámím se mu z náručí a zapadnu do koupelny, kde se snažím nasoukat do oblečení. Netrvá dlouho a obejmou mě jeho paže.,, Nemůžeš mě nechat..." prudce se otočím a zmlknu, když se mu podívám do ztrápených safírových očí. Chvíli bojuji sám se sebou a pak se k němu přitisknu a obejmu ho kolem pasu. Proč všechno musí být tak složité. Nevyznám se sám v sobě, ale to mi nevadí, dokud je Ren se mnou, zvládnu všechno.,, Kde jsou Ady a ostatní?" zeptám se tiše. ,,Ady je dole a děla oběd a ti dva říkali že někam odpoledne jedou." odpoví mi. ,,Takže tu nejsme sami?" podívám se na něho.,, Bohužel." usměje se nádherně a políbí mě. 

Ozve se zaklepání. ,,Rene, Aki, koukejte sebou hnout. Nebudete se flákat. Pojďte mi pomoct s obědem." ozve se Ady a já si povzdechnu. Odtáhnu se od Rena a zamířím ke dveřím,, Dej na sebe pozor nezdá se být dobře naladěný" oznámím mu a otevřu. ,, Dik, ty si dej taky pozor," usměje se na mě. ,, Vy dva! Slyšeli jste? Za minutu ať jste dole," zaječí Ady. Ren zaskřípe zuby a plácnutím vystrčí z pokoje. ,, Hej!" ohradím se dotčeně.,, Nedokázal jsem odolat, máš úžasný zadeček," usměje se nevinně a já naberu růžový nádech. Rychle slezu dolů. Chvíli po mě přijde Ren a doobléká si tričko, pokukuji po něm tak aby to nezpozoroval. Stejně mě párkrát málem chytne pohledem.

,, Tak, co máte dneska v plánu?" Ady ke mně vzhlédne a pak se s úsměvem vrátí k talíři. ,,Asi bych měl zajít do té knihovny. Ady, ty víš kde je půjdeš taky?" Aki mě probodne pohledem a otevře pusu, aby se na něco zeptal. Hned ji zavře a začne se rýpat v talíři. ,,Jo půjdu. Takže půjdeme všichni tři. Jen nevím kam Rin v tu dobu šel." ,,Nějak to najdeme." ,,Jak daleko myslíš že už je?" špitne Aki skoro neslyšně. ,,Nevím. Možná už jich pár našel. Každopádně se těším domů. Chci vidět babičku a sestru." usměji se a odnesu talíř.

,,Co se děje Aki?" zeptá se starostlivě Ady. ,,Nechci aby odešel, ale to je moc sobecké. Nenávidím ho, protože ho miluji a až tohle skončí už se s ním nikdy neuvidím." stísněně jsem mu řekl své pocity.

,,No... teď bych to neřešil," Zvedl jsem šokovaně hlavu. ,,dokud je tu není se čeho bát, a až přijde ta chvíle potom můžeš." zazubil se. Povzdechl jsem si. Teď bych chtěl být pro změnu Ady, který nic jiného než je teď, neřeší. ,,Asi máš pravdu." svěsil jsem hlavu a on zmizel i s mým talířem v kuchyni.

,,Jdu si pro něco, ještě chvilku vydržte." ,, Fajn ale pohni." Vyšplhal jsem schody, vešel jsem do pokoje kde jsem si zapomněl ten "mobil". ,,Můžeme!" Zamířili jsme tedy do knihovny. 

 Rene?

Strnule jsem se zastavil. Otočil se a zalapal po dechu. Uprostřed cesty stálo asi 1.roční bílé štěně s očima barvy Galaxie.

Jsi to ty že?

Počkat. Ona i m-mluví?!

Samozřejmě! A přestaň tam stát jak tvrdý Y a pohni!

Štěně, co jsem našel předtím ve vozu se rozběhlo za Adym a Akim. S otevřenou pusou jsem ji v chůzi sledoval. ,,Ady, Aki vy ji nevidíte?" ,,Koho?" ,,Takže ne."

Jak ji! Já mám jméno víš?

A jaké to jméno je?

Galaxy.

To mě mohlo napadnout. Co tady děláš?

No jelikož Rin nenašel ohnivého Strážce, tím pádem se nemůžeme setkat a já se nudila tak jsem ti přišla pomoct.

Oh. Děkuji. A mimochodem ty asi nebudeš vědět proč si byla v tom vozu, že?

Ne promiň.

,,Rene! Dělej nebo tě tu necháme!"  

Omlouvám se za pravopisné chyby! XD

Dejte hvězdičku *

Napište koment :)

A kritiku nebo pochvalu ( samozřejmě pokud chcete )

   1130 slov