Souhvězdí Vlka

Gomennasai

Svezl jsem se do lavice.  Musím se vzchopit. Prostě na něj zapomenu...Jo. To bude nejlepší... Vzal jsem si do ruky mobil. Mobil se rozsvítil. Na tapetě se mi objevila Renova fotka. Vzpomínám si že jsem si ho nenápadně vyfotil když spal. Mobil jsem hned dal displejem na lavici. Bylo mi teď jedno, že jsem si ho možná zničil. Čelo jsem zabořil do ruk a zavřel oči. Přes ně mě nikdo nemohl vidět. Nechal jsem pár slz ať mi stečou po tváři. 

Po zazvonění přišel učitel s tím že si musí něco vyřídit, takže jsme měli volnou hodinu. Seděl jsem a zíral před sebe. ,,Aki..." přisedl si na prázdnou židli vedle mě Ady. ,,Musíme ti něco říct, protože můj praštěný bratr to asi neudělá." Zvedl jsem na Rina pohled. Nic mi už nezkazí náladu, ať řekne cokoliv...,,Ren se nevrátil." Cože?! Teď jsem mu věnoval veškerou pozornost. ,,Ren se nevrátil?"  ,,Ne. Chtěl vědět co budeš dělat. Tak nám řekl ať ti řekneme že se vrátil. Jemu vážně nedocházelo co by ti způsobil..." ,,A vy jste mi to přesto řekli..." ,, Moc nás to mrzí..." Rin sklopil hlavu ,,Popravdě jsem taky chtěl vědět co bys dělal...Vím že to nebylo od něj zrovna hezké, ale zatím jsi mu ani jednou neodpověděl na jeho city. Je jasné že se bude snažit je zjistit..." 

Teď mě dostal. Má pravdu. Nikdy jsem mu neodpověděl, nesnažil jsem se to, protože mě pořád něčím vytáčel. ,,Asi máš pravdu. Možná mu trošku napovím... Díky. Jak ses sem vlastně dostal, Rine? " ,,Přesně vlastně nevím, ale asi za tím stojí Strážce Země. Docela by mě zajímalo co dělají Luka a Mone..." usmál se. ,,Am...Kdo?" ,,Kamarádi co mi pomáhají v hledání Strážců." ,,Takže ty jsi mě vyměnil?" ,,Samozřejmě že ne! A vůbec, ty máš co říkat." uraženě se otočili. ,,Díky kluci." poděkoval jsem s úsměvem. Díky nim jsem se probral. 

Vstal jsem, když zazvonilo. ,,Aki kam jdeš?" zastavil mě Ady. ,,Na střechu. Kvůli tomu úkolu z angličtiny jsem se moc neprospal." zívl jsem. ,,Fajn, ale další hodinu probíráme ten výlet, tak ať nezaspíš..." upozornil mě. No jo. Náš třídní si usmyslel že nás vezme na výlet do hor. Nikomu se nechce lézt po horách, bohužel je to povinné. ,,Jo neboj..." ,,Jaký výlet?...." 

Vyšel jsem ze třídy a myslel že mě odvezou. Stála tam ta holka z rána. ,,Aki!" Už jsem chtěl zmizet na opačnou stranu, bohužel mě doběhla a pověsila se na mě, zase. ,,Promiň, Miho. Musím se sejít s....se svým přítelem. Jo už na mě čeká, takže čau!" vytrhl jsem se jí a utekl. Schoval jsem se na schodech které vedly na střechu. Kdyby mě náhodou sledovala. Naštěstí ne a tak jsem mohl vyjít.   

 Každý schod mi připomněl jeho. Jeho tělo. Vlasy. Oči. Úsměv. Jeho vlastnosti dobré i špatné. Je to blbec co si ze všeho děla srandu, neváží si toho co má, ale na druhou stranu všechny ochraňuje a pomáhá každému kdo potřebuje. Taky ta jeho drzost,  jak mi krade polibky v momentě kdy to nečekám. Jeho polibky mi chybí... Jeho způsoby jak mě získat. I když jsem starší s ním si připadám, že je to spíš naopak. 

Otevřel jsem dveře a byl zaslepen zeleným světlem. Co to sakra...Dveře se zavřely a já nevěřil svým očím. Opravdu tam seděl ten kluk kterému jsem už dávno podlehl?  ,,...R-Rene?...." Otočil se. Byl to on. Opravdu to byl on!

Otočil jsem se. Sakra. Já ten výraz nechci vidět! Přesto jsem se mu podíval do očí. Byly zmatené. Jako by nečekal že tu budu. Polkl jsem a vstal. ,,Am...Chci se ti omluvit.... Já...Já jsem vlastně vůbec neodešel... Chtěl jsem vědět co ke mně cítíš...Prosím odpusť mi." Doufal jsem v to ale věřil jsem že se to nestane. Tohle nebylo vůbec hezké. Jeho výraz mi zase nic neřekl. Rozešel se ke mě. Nezbývalo mi nic než jen čekat na ránu, kterou si zasloužím. Nic. Žádná bolest nepřicházela. 

Místo ní přišlo něco jiného. Něco o čem jsem mohl jen snít, on mě sám od sebe políbil. Chvíli jsem setrval a čekal jestli se nakonec neodtáhne, ale on ne. Přitáhl jsem si ho k sobě a ruce obmotal kolem pasu. Nesouhlasně jsem zavrčel, když se odtál aby se mohl nadechnout. ,,Takže bych ti chyběl?" provokativně jsem se zašklebil. ,,Moc si zase nemysli. Tohle nic neznamená, jasný?!" nafoukl tváře a odstoupil. ,,A už to nikdy nedělej, rozumíš!" ,,Gomenne. Slibuji." Povzdechl si a objal mě. ,,Baka..." zašeptal...

,,Baví tě to?"  utrousil jsem s povzdechem. Seděli jsme na zemi a objímali se. Spíš on objímal mě, já to totiž po pěti minutách vzdal. ,,Jo." odpověděl a víc se přitulil. ,,Mě ale ne. Pust mě." ,,Aki..." protáhl mé jméno a zašeptal mi ho do ucha, které následně olízl. ,,Přestaň! Ať tě to ani nenapadne. Ne teď ani tady!" ,,Takže doma jo?" Bože co jsem to zase řekl? ,,Ne. Ne tady. Ne doma. Ne nikde!" vstal jsem a vydal se do třídy. ,,Aki. No tak...Fajn...Stejně mi jednou podlehneš." zazubil se a ruce strčil za hlavu. ,,Až naprší a uschne!" naštvaně jsem prošel chodbou. ,,Hele už prší..." usmál se. Já mám dneska vážně smůlu....

Omlouvám se za pravopisné chyby! XD

Dejte hvězdičku *

Napište koment :)

A kritiku nebo pochvalu ( ♥samozřejmě pokud chcete ♥ )

  860 slov  :3