Vešli jsme do třídy kde nás propálil učitelův pohled.,, Pane Haruki nemohl jste se s panem Okamurou sejít laskavě po mé hodině?" Ušklíbl jsem se. ,,Pane učiteli, ale Rin je ale tady." ozvalo se odněkud. Typoval bych Adyho. Učitel se rozhlédl po třídě a opravdu uviděl Rina sedět ve své lavici. Zmateně se vrátil ke mě. Aki si šel už dávno bez jeho souhlasu sednout. ,,Tak kdo jste potom vy?" Musel jsem se držet, jinak bych se vážně naštval. To jsou všichni hluší nebo co?! Rin a Ady z toho všeho měli svátek. ,,Jak už jsem NĚKOLIKRÁT řekl, jsem Ren Sano." zdůraznil jsem pro jistotu i své jméno. ,,Ren...nepamatuji si, že by v mé třídě nějaký byl....No každopádně se posaď." Konečně jsem si mohl sednout. Sice k holce, která po mě házela svádivé pohledy, ale to mi bylo ukradené. Opřel jsem si hlavu o ruku a oči zabodl do Akiho.
,,Tak. Doufám že se těšíte na výlet. Bude sice tří denní ale i tak prožijeme spoustu srandy. Tohle nezapomeňte vyplnit a dáte mi to zítra při odjezdu."podal jedné spolužačce papíry které ochotně rozdala. ,,Vezměte si ještě baterku. To jsem tam nedopsal. Budeme dělat i noční aktivitu." Teď jsem se zhrozil co tou noční aktivitou myslel. Možná bychom s Akim taky nějakou mohli udělat. Silně pochybuji že bude souhlasit.
,,Pane učiteli? Po kolika jsou pokoje?" ,,Jsou po třech. Samozřejmě v žádném nebudou kluk a holka spolu. Žádné omamné látky a budete dodržovat stanovená pravidla. Zbytek si řekneme zítra. Oh..a sraz je před školou v 8:00. Kdo přijde pozdě má neomluvené hodiny!" Třídou se ozvalo nesouhlasné zaúpění. Těším se až si prohlédnu hory. U nás jich moc nenajdete. Jenom na jednom místě. Dračí hory. Už podle názvu poznáte koho tam najdete. Málo lidí se odváže byť tam jen vstoupit. Říká se že draci jsou nemilosrdní zabijáci. Tohle ale musím popřít. Byl jsem tam a jsou to milí tvorové. Dokonce mě svezli. Nic není krásnější než vidět západ slunce na křídlech draka.
Hodiny utíkaly rychle a přestávky ještě rychleji. Všichni čtyři jsme si povídali o všem možném. Rin nám vyprávěl o svém dobrodružství, Ady se pyšnil svými vtipy a já jsem samozřejmě nezapomněl provokovat Akiho. Dostala se řeč i na to že jsme Králové. Což oba překvapilo. O jedné z přestávek se k nám přiřítila ta nána z rána, já ji ovšem dal jasně vědět že Aki je můj. Protestoval, ale věděl jsem že to nemyslí upřímně. Poslední hodina mě bavila ze všeho nejvíce. Jelikož naše učitelka na češtinu je nemocná, přišla k nám suplovat starší paní. Pořád nám vypráví pohádky a říká nám 'koťátka'. Tohle bylo nehorázně ponižující.
Když přišla s tím, že si zahrajeme a předvedeme jednu z pohádek, konkrétně 'O veliké řepě'... hádejte kdo byla řepa...Nevím jestli to bylo kvůli jeho vlasům nebo prostě jen tak, každopádně, ano. Byl to Aki. Z Adyho se stal dědeček a Rin vyfasoval pejska. Na mě naštěstí ni nezbylo. Řeknu vám tak moc jsem se nezasmál, ani nepamatuji...
,,Nesnáším ji!" postěžoval si Aki. ,,Jako řepa ti to slušelo..." pochválil jsem ho provokativně. ,,No to určitě...a vůbec proč nevybrala tebe? Byla by z tebe hezká babička..." provokaci mi vrátil. ,,Rine, ty se asi vracíš, že?" zajímal se Ady. ,,Jo...Ale neboj ještě se uvidíme." plácl ho po rameni. ,,Jo, máš pravdu..." Zastavili jsme před Akiho bytem. ,,Tak se uvidíme zítra, čus!" zvedl ruku a už se otáčel že odejde. Chytl jsem ho za ni a přitáhl si ho do polibku. Ady dělal že nic nevidí a Rin jen protočil očima. Odtáhl jsem se a do ouška mu zašeptal ,,Dobou noc, miláčku." Aki zčervenal a radši už odešel. Nepraštil mně. Že by se mu to začínalo líbit? ,,Ehm....Jdeme?" odkašlal si Rin. ,,Jop."
Po cestě nás opustil i Ady a zůstali jsme sami. ,,Takže? Co chceš dělat?" otočil jsem na něj pohled. ,,Přesvědčím Strážce, potom se vrátím a budu hledat další. " Otevřel dveře a zul se. ,,Jsme doma, mami!" Zamířili jsme do obýváku kde nás už čekala máma. A nějaký chlap jí dělal společnost. Po tom co jsme oba vešli do obýváku, změřil si nás zvídavým pohledem. Na to se hned usmál. ,,Kluci, tohle je Itan Atkins, slavný návrhář." ,,Ale zase tak slavný nejsem..." zasmál se rozpačitě. Už teď se mi nelíbí... ,,Tohle jsou mí synové Rin a Ren. Kluci jděte do svého pokoje, musíme tady s panem Atkinsem ještě něco dořešit..." ,,Ne to nebude třeba. Stejně už budu muset jít...Ještě vám napíšu paní Sakuro." usmál se. Když procházel věnoval mi lstivý úsměv. Zamračil jsem se. Vážně mi na něm něco nesedí...
,,No nebyl to milý muž..." Super. Oblbnul mámu. ,,Mami, kde jsi k němu přišla?" ,,Rene. Tohle není hezké a potkali jsme se před domem na ulici. Viděla jsem ho tu párkrát tak jsem ho pozvala na čaj. Ukázalo se že je to moc milý muž co se vyzná v módě." Byl před našim domem?! Proč by chodil zrovna k nám. Tohle se mi nezdá...,,Dávej si na něj pozor...nelíbí se mi..." to poslední jsem si řekl spíš pro sebe. ,,Mami kde je Strážce? Vždyť tu byl..." ozve se z kuchyně. ,,Ano, ale potom zmizel..." ,, To snad..." ,,Já ho mám." dodal jsem nezaujatě a ukázal řetízek na mém krku. ,,Ty?! Jak...Já myslel že..." ,,Mně se ptej. Nevím proč. Ukázal se na školní střeše. Trochu jsem se vyptával no a pak záblesk a BUM. Byl na mém krku." máchal jsem rukama. ,,Myslíš že bys mi ho mohl dát?" ,,Jo. Klidně. Pokud to půjde..."
Ať jsme se snažili jak jsme chtěli, nešlo to. Po hodině, kdy jsem málem přišel o krk jsme to vzdali. ,,Možná bys ho mohl zavolat..." ,,A jak?" ,,To nevím, nikdy jsem to nezkoušel..." ,,Super." postěžoval jsem si. Uvažuj. Jak bych mohl tak za volat Strážce. Hm...Nadechl jsem se jak nejvíc to šlo a zařval. ,,Hej! Ukaž se! Potřebujeme abys Rina vrátil zpátky! Hej! Slyšíš! H..!" Rin mě praštil. ,,Au! Coje?!" ,,Jak co je?! Vždyť řveš na celé kolo! Sousedi si budou stěžovat!" rozčiloval se. Máma se smíchem dusila. Važně mě nic jiného nenapadlo.
,,Určitě si ho tím řevem vyděsil k smrti!" Světlo ozářilo místnost a v pokoji se objevil Strážce. ,,Hele! Jsem dobrý! A prý že jsem ho vyděsil..." Strážce přišel blíž a posadil se před naštvaného Rina. ,,Ještě než tě vezmu zpátky, musím ti něco říct. Jelikož procházím světy byl jsem každý den někde jinde. To že jste mě zachytili v Labyrintu byla náhoda, proto až se vrátíš, nikdo z vesničanů ani tví kamarádi si mě nebudou vůbec pamatovat. Jelikož jsem uznal Rena zůstanu s ním. A teď ta podstatná část..." všichni jsme bedlivě naslouchali tomu co doteď říkal. Budu mít svého Strážce...To by u nás bylo něco. Pokračoval...
,, Bohužel tě mohu vrátit do Atrie jenom jednou. Takže pokud by ses sem dostal, už bych tě nemohl vrátit zpět. Má moc, jako u ostatních, pro nás jsou neomezené ale pro jiné jsou jednorázové. Pokud bychom se pokusili o to podruhé, dotyčný by zemřel. Takže se tě ještě jednou zeptám...Opravdu se chceš vrátit?" Všichni jsme se podívali na Rina.
S polknutím jsem přikývl. ,,Můžu se pro jistotu rozloučit?" Strážce ač nerad souhlasil. Rin objal mámu. ,,Mám tě rád, mami. Ještě se uvidíme, slibuji." ,,Já tebe taky." políbil jsem ji na tvář a přistoupil k Renovi. ,,Dej za mně těm dvěma pusu." Usmál se ,,To víš že ne..." odpálkoval mě. ,,Tak je aspoň pozdravuj.." dodám a obejmu ho. Trošku ho to rozhodí. ,,Měj se, bráško." ,,Ty taky, bráško." Plácli jsme si. ,,Můžeme." odvážně jsem se napřímil. Strážce se poklonil a pokoj zalilo světlo. ,,Hodně štěstí, Králi."
Omlouvám se za pravopisné chyby! XD
Dejte hvězdičku *
Napište koment :)
A kritiku nebo pochvalu ( ♥samozřejmě pokud chcete ♥ )
1274 slov
ČTEŠ
Souhvězdí Vlka
Fantasy* posadí se k tobě * Kluk jménem Rin, je čerstvý středoškolák a nevěří na magii, lásku ani nic podobného. Tři dny po zahájení školy, se Rin se svým starým kamarádem, ocitne v knihovně. Zatím co jeho kámoš hledá knihu, jeho zaujme jiná. Zvědavost mu...
