-part 44-

7K 524 11
                                    

Dnes jen krátká kapitolka na rozjezd! Jistě vám nemusím říkat, že s novou Andy nás toho ještě spousty čeá, snad nezklamu :D Jinak, objevil se tu komentáře ohledně působení Louise a Nialla, jistá osůbka si myslí, že se tu objevují jen zřídka a mělo by je být víc vidět, co myslíte vy? Mě to rozhodně nevadí, však já jim tu nějakou roli najdu, záleží na vás! :) 

-ZAYN'S POV- 

"...nepokoušej se to na mě hodit, já za nic nemůžu!" Slyšel jsem Harryho křik až do předsíně Andiyna bytu. Ano, bylo naivní si myslet, že se vrátí zrovna tam, ale někde jsem ji začít hledat musel.  

"Nechal jsi ji jen tak odejít!" Poznal jsem Liama a bojoval s nutkáním uchýlit se k násilí a jednu mu natáhnout. "Co se to tu děje?!" Zastavil jsem se na hranici Andyina a našeho bytu. Ups, jak tak koukám, někdo už Liamovi fasádu zpravil. Proběhlo mi hlavou při pohledu na Limovu oteklou, namodralou tvář. "Zayne!" Zahládl jsem v Harryho tváři úlevu. "Mohl bys laskavě Liamovi vysvětlit, že před ním Andy neschováváme?" Požádal mě a odpovědí mu bylo mé přikývnutí. "Má pravdu, už ji před tebou neschováváme." Potvrdil jsem. "Děkuji!" Vydechl Harry, ale vzápětí se zarazil. "Počkat, co prosím?! Jak už?!" Nechápal, podobně jako Liam, který se tvářil nadmíru zmateně.  

"Andy byla u mě." Přiznal jsem bez sebemenších výčitek svědomí. "Co?! Vyjekl Harry a Liam se nespokojeně zamračil. "Proč?!" Štěkl popuzeně. Nemohl jsem jim říci pravdu, Andy by to nechtěla. "Co bys řekl?! Neměla kam jít, tak jsem ji nechal u sebe." Pokrčil jsem vyhýbavě rameny. Lhaní nikdy nebyla má silná stránka. "A kde je teď?!" Zavrčel Liam. "Pryč."  

-ANDY'S POV- 

"Další je na mě!" Zakřičela jsem na celý klub, který propukl v nadšený jásot. Široce jsem se usmála a obrátila do sebe dalšího panáka vodky.  

Den za dnem plynuly a najednou se z nich stal týden a potom druhý. Čas mě míjel, ale ne snad proto, že bych se utápěla v slzách a smutku. Začala jsem od začátku a začala jsem lépe, ve velikém stylu Hollywoodských hvězd.  

LA. Město, které nikdy nespí. Lidé zde se tolik lišili od úzkoprsých, konzervativních obyvatelů Londýna. Tohle místo žilo, každý se tu chtěl bavit a vytřískat ze svého života to nejlepší, dokud na to má dost energie. Všichni se tu zdáli šťastní a bezstarostní, proplouvající životem bez sebemenších potíží.  

Nejprve jsem svůj nápad odjet z Anglie hodnotila jako šílený, ale velmi brzy se ukázalo, že to bylo to nejlepší rozhodnutí v mém životě. Byla jsem konečně volná. Nesvazovala mě žádná stupidní smlouva ani city k muži, z kterého se vyklubal lhář a podvodník, zatímco z toho druhého slaboch. Ano, je řeč o Zaynovi a jeho zbabělém rozhodnutí, pokusit se raději zachránit starý vztah, než-li začít od začátku. Bál se reakce okolí a proto raději zvolil tu snadnější cestu. Budiž, nenávidět jsem ho za to nehodlala, ale do svého životu jsem ho již víckrát vpustit neplánovala. Jeho, ani nikoho jiného z One Direction, popravdě jsem začínala být zaujatá vůči všem boy bandům. 

"Končím v jednu." Mrkl na mě barman, s kterým jsem už delší dobu flirtovala. "Nejsem si jistá, jestli se mi na tebe chce čekat." Našpulila jsem pusu a ukazováčkem pravé ruky nevědomky přejížděla po okraji skleničky. "Věř mi, že za to čekání stojím." Ujistil mě a já o jeho slovech nepochybovala. "Fajn." Kývla jsem souhlasně a pohodila hřívou hustých vlasů, které mi v loknách spadaly už téměř k pasu. "Nenech mě zbytečně čekat, jinak budu nepříjemná." Varovala jsem ho, aniž bych se obtěžovala věnovat mu jediný pohled a vplula mezi dav do rytmu hudby vlnících se těl. Tohle byl můj nový život, tohle bylo mé nové já. 

Next Door |One Direction cz|Wo Geschichten leben. Entdecke jetzt