Next Door |One Direction cz|

-part 28-

WAW! Já nemám slov!!! Vy jste se zbláznili!! Hrozně moc čtete a doslova mě zahrnujete VOTES!! neskutečně moc děkuju, to se vám NEXT DOOR opravdu tak líbí? a to jsem se na začátku bála, že to bude propadák :( :D no nic, takže jelikož jste tak úžasní, tady máte další kapitolu...snad vás potěším :D co si myslíte o dění v tomto díle...? :O

-LIAM'S POV- 

"Kde je?!" Niall sebou polekaně trhla a začal se dusit popcornem, Zayn po mě vrhl nechápavý, krapet vyděšený pohled, zatímco Louisův úsměv se změnil na výraz plný zklamání. "Co provedl?" Povzdechl. "Co provedl?! Ten parchant jim řekl, kde Andy je!" Až pozdě mi došlo, že kluci vlastně nemohli vědět, o co se jedná. Chtěl jsem jim to vysvětlit, ale nebylo třeba. "Zavolala managmantu?" Hádal Zayn a já po něm vrhl překvapený pohled. "Jak to víš?" Nechápal jsem. "Harry nám všechno řekl." Vypravil ze sebe Niall v záchvatu kašle. "A my to chápeme." Dodal Louis. "Andy to před námi tajila z dobrého důvodu a Harry neměl právo udělat to, co udělal. Je nám to líto." "Jenže lítost mi ji nevrátí!" Zakřičel jsem a naštvaně udeřil pěstí do zdi. "Počkat, jak to myslíš? Kde je Andy?!" Zachmuřil se Zayn. "Odvedli ji! Je pryč! Kvůli němu!" "Cože?" Vyjekl Louis. "A co jste si mysleli? Že ji ten arogantní kretén přijede jen pozdravit a popřát ji hodně štěstí do života?!" Řval jsem, jako smyslů zbavený. "Čau lidi." Dveře do bytu se otevřely a dovnitř vešel usmívající se Harry.  

Zatmělo se mi před očima, všechno se uvnitř mě vzbouřilo a já podlehl své touze rozbít tomu idiotovi ksicht! "Liame ne!" Zaslechl jsem Zayna, ale už bylo pozdě. Můj ukázkový, pravý hák poslal nepřipraveného Harryho k zemi, bohužel, než jsem se stihl napřáhnout k další ráně, kluci už byly u mě. Z jedné strany jsem měl Zayna, z druhé Louise, zatímco Niall se postavil mezi mě a Harryho, stále se válejícího na zemi. "Parchante! Jak jsi jí to mohl udělat?!" Cukal jsem sebou a marně se snažil vymanit z pevného sevření Zayna a Louise, kteří se mě pokoušeli odtáhnout od Harryho do bezpečné vzdálenosti. "Do prdele ty magore! Zlomil si mi nos!" Postěžoval si Harry, který se s Niallovou pomocí konečně postavil na nohy. "Nejradši bych ti zlomil obě ruce ubožáku! Čeho si tím chtěl dosáhnout, hm?!"  Zmítal jsem se jako smyslů zbavený a snažil se dostat zpět k Harrymu, abych ho mohl obdarovat další ránou. "Liame uklidni se! Tím že Harryho zabiješ nic nevyřešíš!" Nabádal mě Louis, kterému dělalo opravdu velké problémy mě udržet. "Sice to nic nevyřeší, ale uleví se mi!" Procedil jsem skrz zuby a využil chvíle, kdy Louisův stisk na okamžik polevil. Uvolnil jsem svoji paži, natáhl se přes Nialla a chňapl Harryho za triko. Začal se bránit, ale vzhledem k tomu, že si jednou rukou držel svůj krvácející nos, moc se mu to nedařilo. "Copak jsi takový sobec, že nesneseš, aby byl někdo mimo tebe šťastný?!" Zasyčel jsem pohrdavě a pokoušel se uvolnit i svoji druhou rukou, ale zasáhl Niall, který ode mě Harryho odvlekl. "Zabiju tě ty parchante!" Vřískal jsem a bylo mi jedno, kdo mé výhružky uslyší. "Nialle odveď Harryho." Nakázal mu Louis, kterému se už podařilo chytit moji ruku. "Tak dělej!" Zvýšil hlas. Niall jen přikývl, popadl klíčky od auta, povalující sena botníku a podpírající Harryho opustil byt.  

Sevření povolilo, zhroutil jsem se na podlahu a neměl sílu se postavit zpět na nohy. Cítil jsem samotu, bezmoc a neskutečnou bolest, která možná nebyla fyzická, ale bolela stejně, ne-li ještě víc. Ucítil jsem slzy, stékající mi po tváři a bylo mi úplně jedno, že bulím jako malá holka. Všechno už mi bylo jedno... 

-ANDY'S POV- 

Týden. S neskutečnou bolestí, svírající moji hruď jsem přežívala už celý týden a přála si jediné, umřít. Vlastně jsem už byla mrtvá, s Liamem mi chyběl i jeden nepostradatelný kousek mě, mé srdce. Všechno mě míjelo, cítila jsem se otupělá, ztracená.  

"A co pizzu? Nedala by sis pizzu?" Zkoušela to Rose dál, nehodlající se smířit s tím, že zkrátka odmítám jíst. "Nedám si nic, děkuju." Zamumlala jsem a dál upřeně hleděla do otevřeného, kroužkového sešitu, jehož stránky se plnily slovy a větami, které zvlášť nedávaly smysl, ale když se spojily, tvořily jednotlivé sloky songu. "Nesu zmrzlinu!" Přiřítila de šatny Zoe s kyblíkem mé oblíbené, karamelové zmrzliny, velikosti XXL. "Zmrzlinu si určitě dáš, že jo?" Strčila mi pod nos lžící a já se neubránila myšlenkám na Liama. Odhodila jsem sešit, odstrčila Zoe na stranu a rozběhla se do koupelny, spojené s šatnou, ve které jsem se zamkla. 

"Výborně! Perfektně Zoe! To se ti opravdu povedlo." Neodpustila si Ros ironický potlesk a podle kroků jsem poznala, že míří ke dveřím koupelny. "Andy jsi v pořádku? Co se stalo?" Slzy se mi z očí hrnuly proudem a nejhorší na tom bylo, že jsem je nedokázala zastavit. "Je mi fajn!" Křikla jsem a neúspěšně se snažila potlačit vzlyky. Tolik mi chyběl. Přála jsem si opět cítit jeho dotyky, vidět jeho úsměv, nebo alespoň slyšet jeho hlas, ale nebylo to možné. Mike mi zabavil mobil a vyměnil ho za nový, který měl samozřejmě novou SIM kartu a já si Liamovo číslo z hlavy nepamatovala. "Mikeu!" Zaslechla jsem volat Rose. "Můžeš laskavě říct Andy, že musí jíst?" Zněla naštvaně, takovou jsem ji neznala. "Ne, protože nemusí, aspoň shodí pár kil před focením té nové kolekce plavek." Odbyl ji bez většího zájmu. "To nemyslíš vážně?!" Křikla Rose pobouřeně. "Ale myslím zlatíčko a teď koukej naklusat do maskérny, za dvě hodiny začíná koncert a ty vypadáš...no vypadáš strašně." Byla jsem si jistá, že s pobaveně šklebí a náramně si to svoje provokování užívá. "Víš co? Polib si!" Odsekla Rose. "Zajímavá nabídka, ale nepřijímám. Tak mazej a ty koukej dostat Diamond ven, musí stihnout ještě několik rozhovorů." 

"Prosím Andy, tak už vylez." Bušila Zoe na dveře koupelny už dobrých pět minut, aniž by se dočkala jakékoli odezvy z mé strany. Seděla jsem na chladné zemi, opírající se o skřínku pod umyvadlem a nepřítomně hleděla do stropu. "Mike se za chvíli vrátí a ty musíš ještě do maskérny!" Připomněla mi. Nezáleželo na tom, co udělám, co řeknu, všechno šlo tak, jak to chtěl Mike. Byl náš loutkář, měl naše osudy ve svých rukou. Nemělo cenu už déle vzdorovat, nic by to nevyřešilo. Vyhrabala jsem se na nohy a zamířila ke dveřím, které jsem po chvilce váhání odemkla. "Konečně!" Oddechla si Zoe, vtrhla do koupelny, popadla mě za ruku a táhla směr maskérna.