Next Door |One Direction cz|

-part 23-

Protože jste naprosto úžasní, dokonalý a všechno to ostatní, máte tu ještě dnes ndalší kapitolu!!! Votes i komenty naskákali neskutečně rychle a donutily mě psát dál :D moc vám děkuji, jste zkrátka nejlepší! :D A protože se mi tenhle způsob začíná líbit, uděláme z toho asi pravidlo, podle toho, jak budete číst a komentovat vám tu budou skákat další kapitoly, všechno je tedy vlastně jen na vás :) ENJOY IT!!! :3

Byla mi neskutečná zima, veškeré mé oblečení bylo promočené a nohy mě sotva nesly, ale bylo mi to jedno. Pevně jsem svírala Liamovu ruku, na tváři zasněný úsměv šťastného blázna, který mi nemohl nikdo vzít. "Už jsme skoro doma." Pronesl Liam s úsměvem, podobným tomu mému. Pustil moji ruku, objal mě kolem pasu a zrychlil krok, hledající v kapse svých džínsů klíče od domu.  

Potichu jsme vklouzly do mého bytu, který se zdál prázdný. Všechna světla byla zhasnutá a jediné, co jsem slyšela, byl nepopsatelný zvuk, který vydávala lednička. "Skočím si jen do sprchy, hned jsem u tebe." Zašeptal Liam, políbil mě do vlasů a zamířil do vedlejšího bytu, zatímco já se odebrala do své ložnice. Cestou do koupelny jsem ze sebe shazovala vodou nasáklé oblečení s tím, že ho uklidím, až se vysprchuju a převleču. Návštěva sprchy mi zabrala jen deset minut, v rychlosti jsem si přes hlavu přetáhla vytahané triko s logem Batmana a pustila se do sbírání věcí, povalujících se po podlaze. Když jsem narazila na papír se smlouvou na poslední desku kapely Prodigy, zarazila jsem se a nejistě se zamračila. Byla jsem si jistá tím, že všechny papíry, které mi Rose a Zoe poslaly, jsem uložila do vzpomínkové krabice. Na tenhle jsem pravděpodobně zapomněla, možná ho přehlédl i Liam, když formuláře sbíral ze země. Natáhla jsem se pod postel, list papíru zastrčila do krabice a vrátila se ke sbírání oblečení, s kterým jsem zamířila ke koši na prádlo.   

"Kluci už spí." Oznámil mi Liam po té, co téměř neslyšně vklouzl do mé ložnice a posadil se na okraj postele. Přikývla jsem a zahasla světlo v koupelně, ze které jsem právě vycházela. "Máš u mě bundu, vyperu ji a nechám ti ji na věšáku." Usmál se. "Páni, to zní vážně, už mi pereš." Ušklíbla jsem se. "Vzhledem k tomu, že spolu praktickybydlíme, to není až tak zvláštní." Pokrčila jsem rameny a unaveně padla do postele. Liam přese mě přehodil peřinu a přitáhl si mě do náruče. "Řekneme to klukům?" Znejistila jsem. "Ne, ať si na to přijdou sami." Zašeptal a během chvilky usnul, netrvalo dlouho a má maličkost ho následovala do světa snů. 

Probudila jsem se do deštivého, chladného rána v prázdné posteli. Jediným důkazem Liamovi přítomnosti byly jeho šedivé tepláky, pohozené na zemi. Protáhla jsem si ztuhlé končetiny a spustila nohy na chladnou, plovoucí podlahu. Podle budíku, stojícího na nočním stolku, bylo půl deváté ráno, nejvyšší čas vstávat. Zamířila jsem do koupelny, provedla ranní hygienu a celkově se dala do pořádku. "Andy?!" Zaslechla jsem Liamův hlas. "Ve sprše!" Odpověděla jsem mu a vypnula vodu, natahující se pro ručník. Zabalila jsem se do osušky a vrátila se do ložnice, kde mě čekal zářivě se usmívající Liam. "Mám nápad." Pronesl, chytl mě kolem pasu a stáhl k sobě na klín. "Mám se začít bát?" Povytáhla jsem obočí. Zamyslel se. "Není k tomu důvod, ale přesto si myslím, že tě to krapet vyděsí." Připustil neochotně. "Tak o co jde?" Omotala jsem mu ruce kolem krku a hlavu si položila na jeho vypracovanou hruď. "Chtěl bych tě vzít do Wolverhamptonu." Zatvářila jsem se nechápavě. "Proč?" Pousmál se. "Já zapomněl, že nejsi fanynka." Protočila jsem oči a jemně do něj dloubla. "Au!" Zamračil se, jako by ho to snad mohlo opravdu bolet. "Ve Wolverhamptonu jsem se narodil, je to můj domov a mám tam rodinu, které bych tě moc rád představil a vzhledem k tomu, že tvoji rodiče už mě znají, přijde mi to fér." "Ale ty jsi za mými rodiči jel dobrovolně a navíc jsem jim tě nepředstavila jako svého přítele, vlastně jsem tě vůbec nepředstavila, ty jsi se seznámil sám." Namítla jsem. "Vím, že se to zdá, jako veliký krok, ale když odsud zmizíme, budeme mít klid od kluků a taky od novinářů. Budeme se spolu moci ukázat na ulici, aniž by hrozilo, že nás někdo vyfotí. Zasloužíme si mít šanci začít náš vztah normálně, bez fanynek a pomluv." Povzdechla jsem a po chvíli přikývla. "Máš pravdu." Usmál se. "To znamená, že se mnou pojedeš?" Ujistil se. "S tebou pojedu klidně až na opačný konec světa." Souhlasila jsem a Liam se šťastně rozesmál. "Víš, obyčejně se po jednom dni neříká, miluju tě, ale já to musím říct, musím to vykřičet do světa a říct to každičkému človíčkovi na téhle zemi, protože je to nádherný pocit. Miluju tě a měj si mě klidně za blázna, ale už teď vím, že ty jsi to, co jsem celý svůj život hledal a nevzdám se tě. Je mi jedno, kdo nám bude stát v cestě,managmant, fanynky, nebo Harry. my to zvládneme" Slíbil mi a já mu věřila. 

"Dobré ráno." Pozdravila mě směsice tří hlasů. "Lepší už být nemůže." Oplatila jsem jim úsměv a přisedla si k jídelnímu stolu, který okupovali Niall a Louis seZaynem, ládující se právě upečenými palačinkami. "Kde máte Harryho?" Zajímala jsem se. "Od rána jsem ho neviděl." Hlásil Zayn. "Já taky ne." Přidal se Louis a Niall jen pokrčil rameny, protože měl plnou pusu. "Důležitá otázka..." Přidal se k nám Liam, uvazující si kolem pasu červenou, kostičkovanou košili. "...zvládnete to tu pět dní sami?" Zayn se zamračil, Louis se zatvářil nechápavě a Niall dokonce přestal jíst. "Děje se něco Li?" Znejistil Louis. "Ne, jen chci jet na pár dní domů. Tak zvládnete to?" Zayn se usmál a přikývl. "Jasně že jo, Andy na nás dohlídne." Mrkl na mě. "To asi nepůjde, protože jede se mnou." Namítl Liam. "Tak počkat, nejdřív jste byli u Andiiných rodičů, teď jedete k těm tvým, vysvětlí mi někdo, co se to tu děje?" Požadoval Louis vysvětlení, zatímco Zayn si nás měřil zvídavým pohledem. "No to snad ne?!" Vyjekl najednou a jeho tvář se rozjasnila. "Vy dva jste spolu!" Došlo mu, když si dal dvě a dvě dohromady. Letmo jsem pohlédla na Liama a přikývla. "Už to tak bude." Potvrdila jsem a natáhla se pro jednu palačinku. "Jak? Kdy? Proč o tom nic nevíme?" Zavalil nás Niall otázkami a narval si do pusy celou palačinku najednou. "Moc otázek na jednou a my nemáme čas, popovídáme si o tom jindy. Musíme balit, zítra odjíždíme." Oznámil Liam. "A dneska vyrážíme na nákup, přidáte se? Nechci, aby to bylo nápadné, že jsme s Andy sami." "Proč?" Nechápal Louis. "Dohodli jsme se tak. Všechno zatím zůstane pod pokličkou." Vysvětlila jsem jim a jen doufala, že nebudou chtít znát důvod všech těch tajností. "Nákupy budou fajn." Kývl Zayn souhlasně a mě se ulevilo. Čím méně se budou ptát, tím méně lží jim budu nucena navyprávět.

Určitě tušíte, že Harry nenechá celou tuhle věc s Liamem jen tak, v téhle kapitole už jste mohli najít první náznak toho, co se bude dít dál, co harry provede, tak schválně, jestli jste ho objevili, nebo ho přešli bez povšimnutí?????? :D