Next Door |One Direction cz|

-part 31-

Další díl je tu a ráda bych vám řekla jen dvě věci, za prvé, konec se blíží, za druhé, nic není tak, jak by se mohlo zdát :D ENJOY IT! Budu ráda za komet, kde by jste mi mohli prozradit, co si myslíte o pokračování, copak se asi bude dít? :O

"Vysvětlí mi někdo, co to má sakra znamenat?" Rozčilovala se Rose, nervózně přecházející po mém obýváku. Její pohled nakonec utkvěl na mé maličkosti. "To ty?" Nadzvedla obočí. "Andy s tím nemá nic společného." Štěkl Liam nepřátelsky, objímající mě jednou rukou kolem pasu. "Jo, tenhle únos máme na svědomí my!" Zazubil se Niall. "Únos?!" Zopakovala Rose a zamračila se. "Můžeš mi sakra říct, proč nás unesl nejznámější boy band na světe?" Zajímala se. "No kvůli tobě opravdu ne." Zamručel Harry. "To kvůli Andy!" Ozval se Zayn. "My ji chceme zpátky!" Nezůstal pozadu ani Louis. "A když už jsme byli u toho zachraňování, nepřišlo nám na škodu, vzít i vás." Pokrčil Harry rameny a Liam souhlasně přikývl. "Přesně tak, ale začínám toho litovat." Pronesl, pohled upřený ke stále se mračící Rose. "Já ne." Pípla Zoe. "Chci říct, jsem ráda, že jsem odtamtud vypadli." Vysvětlila a usmála se. "A co teď? Budeme se schovávat, jako celosvětově hledaní zločinci?!" Křikla Rose popuzeně. "Uvědomte si, že Mike nás najde a tentokrát už nebude mít takovou radost, jako když zmizela Andy, protože z její nepřítomnosti hodně vytěžil, teď už tomu tak nebude." Upozornila nás. "Jenže tentokrát vás nenajde." Namítl Zayn.  "A jak to víš?!" Odsekla,  celá situace se jí očividně nezamlouvala. Nechápala jsem proč? "Víte co? Ne, nechci to vědět, chci jen chvíli klidu." Promnula si obličej a zmizela na terase, následována starostlivě se tvářící Zoe. 

"Skupinové objetí!" Vyjekl Zayn ve chvíli, kdy se za holkami zabouchly dveře terasy a já se během vteřiny ocitla uprostřed chumlu pěti těl. Byla jsem zase doma, přesně tam, kde jsem měla být. "Chyběli jste mi." Zamumlala jsem a snažila se potlačit slzy štěstí, nemusela jsem přeci za každé situace neustále bulet.  

"Jak vás tohle napadlo? Únos?! To je geniální!" Vyjekla jsem nadšeně a tulila se k Liamovi, který mě od našeho shledání ještě nepustil z náruče, ne že bych ji snad chtěla opustit. "To Harry." Oznámil mi Niall. "Stačil jen nápad, všechno ostatní už šlo samo." Pokračoval Louis. "Od naší ochranky jsme si vypůjčili pár věcí a pak jen čekaly na váš návrat do Anglie." Vyhrkl nadšeně. "Vmísili jsme se mezi vaši ochranku a jednoduše vás před zraky tisíců fanoušků unesly!" Rozesmál se Zayn nadšeně. "Snažil jsem se o legálnější způsob, jak tě dostat zpátky, ale marně." Povzdechl Liam. "Jste úžasní, děkuju vám." "Kdykoli." Mrkl na mě Niall a zamířil do kuchyně, zatímco Louis zapnul televizi a společně se Zaynem se ponořili do sledování jakéhosi seriálu. Už jsem se chtěla s Liamem nenápadně vytratit, ale zachytila jsem Harryho pohled a jeho téměř nepostřehnutelné kývnutí hlavou mi dalo vědět, že by se mnou rád mluvil v soukromí. Neochotně jsem opustila protestujícího Liama se slovy, že jsem hned zpátky a následovala Harryho do bytu kluků.  

"Je mi to moc líto." Zůstal stát zády ke mně, jakoby se styděl podívat se mi zpříma do očí. "Byl jsem sobecký idiot! Kdyby to šlo vrátit, udělala bych to." Povzdechl a ramena se mu chvěla napětím. "To je v pořádku, odpouštím ti." Nejistě se otočil, ale hlavu nechal sklopenou. "Přál bych si, abys byla s Liamem šťastná, protože si to zasloužíš a udělám proto cokoli." Pousmála jsem se a bez rozmýšlení Harryho objala. Zůstal stát nehnutě, jakoby zamrzl, až po chvíli se uvolnil a omotal mi ruce kolem pasu. "Tolik ti toho dlužím." Zašeptal. "Zničil jsem ti život." Potichu jsem se zasmála. "Možná, ale dal jsi ho zase dohromady, slepil jsi jednotlivé střípky k sobě a vrátil mi Liama, kluky a sebe. Ano, jsem na tebe pořád naštvaná, ale lidé se dopouštějí chyb každou chvíli, důležité je si své chyby přiznat. Taky se ti musím omluvit. Lhala jsem ti, vám všem. Jen doufám, že pochopíš, proč jsem to udělala." Přikývl. "Teď už to chápu. Být na tvém místě, asi bych udělal to samé." Zašeptal a já cítila, že mezi námi se cosi změnilo. Oba jsme mnohé pochopili, mnohé si vyjasnili, oba jsme se posunuly dál a já  si v tu chvíli byla jistá tím, že Harry už mě nikdy nezradí.  

Potichu jsem vklouzla na terasu a zůstala stát hned u dveří. "Rose?" Oslovila jsem dívku, opírající se o zábradlí, shlížející na Londýn, halící se do roušky noci. Zoe už byla zima, proto se vrátila dovnitř ke klukům a zdálo se, že si s nimi celkem rozumí. "Tohle nám nemůže vyjít." Pronesla šeptem a otočila se čelem ke mě. "Ty sama by jsi to zvládla, ale my všechny? Andy tohle je šílenství! Neměli nás brát sebou." Zavrtěla hlavou a pažemi si objala hruď. "Rose, já takhle dál nemůžu. Nezvládám to, zůstat s Mikem ještě chvíli, asi bych udělal zase hloupost a věř mi, že já nechci umřít, ne, když mám Liama. On je moje všechno, nic víc nepotřebuji a nic víc ani nechci. Nevzdám se bez boje, nenechám Mikea, aby nás dál využíval. Tohle jsme přeci nechtěli, náš sen byl živit se hudbou a ne dělat všechno proto, abychom získali co nejvíce peněz. Jsme v tom společně, spolu jsme to začali a spolu to taky skončíme." Věřila mi, stejně tak, jako Zoe. Velká rozhodnutí vždy nechávaly na mě, protože si byli jisté, že pro nás udělám to nejlepším. "Dobrá." Přikývla. "Něco vymyslíme, zvládneme to." Souhlasila a mé rty se roztáhly do úsměvu. "Pojď dovnitř, je tu zima a kluci vaří večeři." Pobídla jsem ji.  

"Víte co bychom mohli? Přejmenovat se na OneProdigy a přibrat vás do party!" Navrhl Niall, ládující se rybími prsty a hranolkami. "Copak si chcete zničit svoji pověst nejpopulárnějšího boy bandu?" Zatvářila se Rose pochybovačně. "S námi v kapele už by jste boy band nebyli." Upozornila ho. "Tak se budete vydávat za kluky! JO! To je perfektní nápad!" Zašklebil se Niall nadšeně. "Tohle je ten nejhorší nápad, který si kdy měl!" Nesouhlasil Louis. "Námitka!" Ozval se Harry. "Koupání se s talířem sendvičů byl rozhodně horší nápad." Ušklíbl se. "Fuj! Ty sis vážně vzal jídlo do vany?" Zděsila se Zoe. "To si piš!" Kývl Niall. "Nechci se v tom rýpat, ale už jste někdo uvažoval nad tím, co budeme dělat dál?" Zajímala se Rose. "Coby, pojedete s námi na turné. Když budete stále v pohybu, Mike nebude mít šanci vás najít." Pokrčil Zayn rameny. "Ale tímhle nic nevyřešíme, jen náš problém oddálíme." Namítla. "Pracujeme na tom." Ujistil nás Liam. "Vaše smlouva je nenapadnutelná, ale to samé se snad nedá říci o Mikeovi. Pokoušíme se na něj najít něco, kvůli čemu by byl ochotný vyjednávat." Objasnil. "Okecávání ti celkem jde frajere." Pokývla Rose uznale hlavou, " Ale proč to neřekneš na rovni, chcete Mike vydírat." Ušklíbla se. "To chceme." Přikývl Louis. "Buďte opatrní, Mike hraje tvrdě a podle svých vlastních pravidel. Může to být nebezpečné." Vrhla jsem po Liamovi starostlivý pohled. Jen se usmál a lehce mě políbil. "Neboj se, zvládneme to a všechno už bude jenom dobrý."  

Po tolika dnech jsem opět usínala vedle Liama, schoulená v jeho náruči a byl to nepopsatelný pocit, z kterého se mi chtělo radostí křičet. Byla jsem opět úplná, bylo mi vráceno mé srdce, má polovina duše, má síla a vůle žít.  

"Andy?" Prolomil ticho jeho hlas. "Ano?" Špitla jsem a otevřela oči, hledící do těch jeho, které mě už bůh ví jak dlouho pozorovaly. "Víš, kdyby to nevyšlo, kdyby byl Mike z jakéhosi nepochopitelného důvodu naprosto bezúhonný, já se tě nevzdám. Najdu jiný způsob, udělám cokoli. Ale kdyby bylo nejhůř, napadlo mě jedno snadné řešení." Pousmál se a já tušila, že má něco za lubem. "Snadné? Proč se tedy snažíš najít něco, s čím bys mohl Mikea vydírat, když je tu i snadné řešení?" Nechápala jsem. "Protože je možná snadné, ale jeho následky už ne." Zamračila jsem se. "Takhle se na mě nedívej." Rozesmál se a vtiskl mi polibek. "Přemýšlej, Mike tě potřebuje kvůli všem těm reklamám, koncertům, focením a tak dále, ale co by se stalo, kdybys nebyla schopná tyhle věci dělat?" Mé zmatení dosáhlo nejvyšší úrovně. "Proč bych toho neměla být schopná, hodláš mi zlomit obě ruce a nohy?" Protočil oči. "Samozřejmě, že ne. Kohokoli, kdo by ti něco takového udělal, bych zabil a zakopal na zahradě." Pronesl ledově klidným hlasem. "Ale mohla bys být třeba těhotná..."