Fairy Tail Boyfriend Scenarios

Když si náladová

Omlouvám se v půlce psaní… po prvních třech jsem ztratila chuť a inspiraci proto jsou ostatní kratší a tato délka zůstane… ještě jednou se omlouvám.

Sting

“(Jméno)!” slyšela jsem, jak mě někdo volá. Zastavila jsem se. “Ah! Lektore,” usmála jsem se. “Jdeš mě hlídat?” ušklíbla jsem se. “Tak nějak,” skočil mi do náručí. Zavrtěla jsem hlavou. “Sting má o tebe starost,” dodal. “Já vím,” drbala jsem exceeda za uchem. “Vím, co mám a nemám dělat,” ujistila jsem ho. Lektor se spokojeně usmál. Polovina čekání je skoro za námi. Ještě pár měsíců a bude to tady. Celý cech je v napětí. Není to jen Sting a Lektor, kdo mě hlídá 24/7. Všichni mě pozorují a kontrolují. Zamračila jsem se. Musíš na sebe být opatrná. “Ale jo! Kolikrát mi to ještě řekneš,” odsekla jsem. Chytla jsem se za pusu. “Tak promiň, že se starám,” prohlásil uraženě. Povzdechla jsem si. Co to do mě vjelo? Mávla jsem nad tím rukou a vydala jsem se dolů do haly. “Najednou mi bylo hrozně smutno. Co je to se mnou?

Pousmála jsem se. Výborně! Posadila jsem se ke stolu v rohu. Položila jsem si hlavu na stůl a Lektor si sedl vedle a hladil mě po vlasech. “(Jméno)? Jsi v pořádku?” Yukino si přisedla. Zamručela jsem. Yukino se zasmála. “Já chci umřít,” zaúpěla jsem. “To nedělej, chyběla bys nám,” trochu se polekala. Pousmála jsem se. “Obzvlášť můj milovaný manžel,” poznamenala jsem. “Jsi si jistá, že je všechno v pořádku?” zeptala se znovu. “Žiju, tak je to dobrý,” odsekla jsem. “Náladová? Chápu,” povzdechla si. Zvedla jsem hlavu. Yukino se zděsila. “(Jméno)! Proč pláčeš,” vyhrkla. “Já… já nevím,” zavrtěla jsem hlavou. “Ať už je to cokoliv, bude to dobré,” utěšovala mě. “Přesně! Slzy nejsou potřeba,” přidal se Lektor.

“(Jméno)! Co se děje?” zaslechla jsem Stingův hlas. Otočila jsem se. Zarazil se. Sedl si vedle mě a pevně mě objal. “Co se děje?” hladil mě po vlasech. “Nebojte se,” ujišťovala ho Yukino. “Náladovost je v jejím stavu normální,” dodala. Sting mě políbil do vlasů. “Takhle se bude chovat celou dobu?” prohlásil trochu vyděšeně. Zasmála jsem se. “Já jsem ti říkala, že to bude utrpení pro nás oba,” utřela jsem si oči. “Ale ve finále to bude stát za to,” ušklíbl se. Povzdechla jsem si. “Už se nemůžu dočkat až se budu starat o dvě děti,” zpražila jsem ho pohledem. “D-dvě?” lekl se. “No ten malý prcek a ty,” pozvedla jsem obočí. Oddechl si. “Vyděsila si mě,” chytil se za srdce. “Doufám, že jednou budete mít víc než jedno,” rejpl si Lektor. “Na to je trochu brzo nemyslíš,” ohradil se. “Snad se nebojíš,” ušklíbla jsem se. Zrudnul. Zavrtěla jsem hlavou.

Rogue

“Mám toho dost,” praštila jsem do stolu. Měla jsem vztek. Zvedla jsem se a opustila jsem kancelář. Všechno důležitý bylo za mnou, tak jsem si to mohla dovolit. Zastavila jsem se u okna. Zhluboka jsem se nadechla. “Uklidni se,” řekla jsem sama sobě. Opřela jsem se o zeď a pomalu se sesunula na zem. Povzdechla jsem si. Dala jsem si ruku na břicho. Zavřela jsem oči a přemýšlela jsem, jaké to bude až se to narodí. Pousmála jsem se. Tak jsem tam tak seděla a koukala do prázdna. “(Jméno),” zaslechla jsem známý hlásek. Otevřela jsem oči. Frosch mi skočil do náručí. Pousmála jsem se. Hned jsem měla o něco lepší náladu.

“Co se stalo?” slzeli mu oči. “Nic se neděje,” hladila jsem ho po hlavě. “Jen odpočívám,” usmála jsem se. “Fro tu zůstane,” volal a poskakoval. Chtěla jsem se zvednout, ale zamotala se mi hlava. Sedla jsem si zpátky. “(Jméno)!” zvolal Frosch. Zhluboka jsem dýchala. Frosch začal panikařit. Zaslechla jsem kroky. “(Jméno)!” byl to Sting. “Co blbneš,” zavrtěl hlavou. “Zamotala se mi hlava,” pípla jsem. “Co se děje Stingu?” Rogue šel k nám. “(Jméno) se zamotala hlava,” Sting ho seznámil se situací. Rogue si ke mě kleknul. Zamračila jsem se. “Na co koukáš, ještě neumírám,” odsekla jsem. “Tak promiň, že se starám,” prohlásil uraženě. Než se stihl zvednout, chytila jsem ho okolo krku.