Fairy Tail Boyfriend Scenarios

Když s tebou flirtuje

Sting

Uklízela jsem si v pokoji. Ozvalo se zaklepání. “Kdo tam?” ozvala jsem se. Dveře se otevřely a rychle zabouchly. To mě donutilo se otočit. “Lektore, co blbneš,” pozvedla jsem obočí. “S-Sting se zbláznil,” vyhrkl. Začala jsem se smát. “To není nic nového,” ušklíbla jsem se. “Co se stalo,” povzdechla jsem si. “Nevím a to mě děsí,” polkl. “A prý mě na to potřebuje,” dodal. “Tak se tu někde schovej a já jsem tě tu neviděla,” pousmála jsem se. “Si zachránce (Jméno),” zalezl pod postel. Co si zase vymyslel. Povzechla jsem si a začala jsem utírat prach.

Druhé zaklepání. “Kdo tam?” odsekla jsem otráveně. “Hledám Lektora,” volal Sting. “Ani vlastního kocoura si neohlídáš, jak potom ohlídáš mě,” prohlásila jsem. Dveře se rozletěli. “Zbláznil ses!?” vyjekla jsem. Chytla jsem se za srdce. “Jak si to myslela,” zamračil se. “To byl fór,” bránila jsem se. “To bych ti radil,” dal mi ruce na boky. “Ty si plamen mojí duše,” ušklíbl se. “Bože,” zrudla jsem. “Si tak roztomilá, když se červenáš,” políbil mě. Chtěla jsem mu to oplatit. “Ty si zase světlo mého života,” dala jsem mu pusu na tvář.

Položil mě na postel. “Když tu Lektor není, mám tu aspoň tebe,” políbil mě znovu. “Já jsem uklízela,” stěžovala jsem si. “Stejně tě to nebaví,” šeptal mi do ucha. Bože, co se mu stalo. Mentálně jsem se pokřižovala. Začal mě hladově líbat. Chová se jako bychom se sto let neviděli. Co mu kdo řekl? Nicméně jsem polibky oplácela. Bylo mi celkem líto Lektora. Ale jak ho znám on radši poslouchá tohle, než naše hádky. Ne že bychom se hádali často. Většinou kvůli maličkostem. “(Jméno)?” Sting se odtáhl. “Kde je Lektor,” zamračil se. “Dostatečně blízko, aby všechno slyšel,” ušklíbla jsem se

Rogue

Dělala jsem pořádek v archivu. Byla to časově náročná činnost. “Kdy se to udělalo naposledy,” zlobila jsem se. Otevřela jsem archivní záznam. “To jsem si myslela,” povzdechla jsem si. “Naposled jsem to dělala já před pěti lety,” zaúpěla jsem. “(Jméno) se zlobí?” tenký hlásek mě vyrušil. “Froschi? Kde se tu bereš?” ptala jsem se zmateně. Pak jsem si vybavila Rogua, který určitě zalarmoval celý cech. Povzdechla jsem si. “Rogue si bude dělat starosti,” pokárala jsem malého exceeda. Frosch sklopil hlavu. “Fro chtěl být s (Jméno),” popotáhl. Přišla jsem k němu. “To můžeš, ale nikam jinam nechoď ano,” zvedla jsem ho.

Postavila jsem ho na stůl. Nevím koho mám radši, jestli Rogua nebo Frosche. Dospěla jsem k názoru, že je mám ráda oba, ale každého trochu jinak. “Chceš nějakou knížku?” zeptala jsem se. “Fro neumí číst,” vzlykal. “Mám tu i obrázkové a můžu tě naučit číst,” navrhla jsem. Froschovo oči zajiskřily. “Teď ale pracuju, tak potom,” dala jsem mu malou knížku s obrázky. Našla jsem jich ještě pár, abych ho zabavila než to tu dodělám. Zaskřípaly dveře. “Tady si Froschi,” zaslechla jsem Rogua. Stála jsem opřená o regál a čekala jsem, až si mě všimne. “Ahoj,” pozdravila jsem, když mě ignoroval.

“(Jméno)! Kde se tu bereš,” vyhrkl. “No pracovala jsem tu,” povzdechla jsem si. “Poslední dobou si samá práce,” prohlásil starostlivě. “Kvůli mé nemoci se ty zkoušky museli posunout, tohle jsem měla dělat, když jsem ležela,” posadila jsem se k nim. “Musíš odpočívat,” pohladil mě. “Nechci aby se má chladná kráska zase přepracovala,” objal mě. Zrudla jsem. Frosch nás pozoroval. “T-to odkud p-přišlo,” vykoktala jsem. Rogue si asi uvědomil, co řekl a taky zrudl. Malinko jsem se pousmála. “(Jméno) se usmála,” volal Frosch. “Vy dva,” povzdechla jsem si. “Způsobíme tvojí smrt, to známe,” taky se pousmál. Zavrtěla jsem hlavou. Jak moc jsem zbožňovala tohle duo.

Lyon

Vešla jsem do cechovního domu. Vládl tu naprostý chaos. Zmateně jsem zamrkala. “Co se tu děje?” optala jsem se na baru. “Naše servírka a barmanka onemocněly,” prohlásila Cheria. “Proč to nikdo nevezme za ně,” nechápala jsem. “Proč to nevezmeš ty,” ušklíbla se. Povzdechla jsem si. “Co mi zbejvá, když to nikdo jiný neudělá,” vlezla jsem za bar. “Počkej, vážně?” vyhrkla. “A ty můžeš být servírka,” vyplázla jsem na ní jazyk. “(Jméno)?” přišel k nám Jura. “Prý máme nemocnou barmanku,” pousmála jsem se. “Ty to bereš za ní?” nechápal. “Proč jste všichni tak překvapený,” vykřikla jsem. Všichni se na mě otočili.