Fairy Tail Boyfriend Scenarios

Když se před ním převlíkáš

Sting

Nastal čas odjezdu. Bylo tu krásně. “(Jméno)? Máš zbaleno?” volal na mě Sting. “Dej mi ještě chvilku,” pohotově jsem odpověděla. “Nechceš pomoct?” nabízel se hned. “N-ne děkuju,” odsekla jsem. “Děje se něco zlato?” jeho hlas se přibližoval. Zabouchla jsem dveře. “(Jméno), otevři,” škemral na druhé straně. “Nepotřebuju pomoct,” prohlásila jsem rozhodně. “Zdržuješ mě,” zavrčela jsem. “Když myslíš,” prohlásil a odešel. Byla jsem překvapená, že to vzdal tak brzy. Pokrčila jsem rameny a šla jsem k tašce, abych našla něco na sebe. Jelikož momentálně toho na sobě moc nemám. Ne že bych se před Stingem styděla, jen ho nechci… provokovat.

Vytáhla jsem nějaké džíny a světlé tričko. Najednou jsem na svých bocích ucítila ruce. “Tak ty takhle jo,” Sting mi zašeptal do ucha. Zrudla jsem. “J-jen se chci převlíct,” odsekla jsem a chtěla jsem se vytrhnout. Sting si mě ale přitáhl k sobě. “Tohle ti přece nemůže jen tak projít,” protestoval a začal mě líbat na krku. “Bože,” zaúpěla jsem. “Nechtěl si už jít?” snažila jsem se vyprostit. “Na druhou stranu, bychom ještě chvilku zůstat mohli,” otočil si mě k sobě čelem. Povzdechla jsem si. “Po nás sem přijedou další hosté a ještě se to tu musí uklidit,” namítala jsem. “Noták (Jméno)~,” škemral. “Nenuť mě ti ublížit,” zavrčela jsem. Sting se ušklíbl. “Zvrácený masochysto,” zatnula jsem pěsti.

S taškami jsme došli dolů a já na recepci vracela klíče. “Co se stalo vašemu muži?” ptala se starostlivě recepční a ukázala na Stinga s náplastí přes nos. Nervózně jsem se zasmála. “Dejme tomu, že risk se mu nevyplatil,” povzdechla jsem si. Recepční se zasmála. “Tak si ho pořádně hlídejte,” mrkla na mě. Zrudla jsem. “Budu,” pousmála jsem se a už jsme vycházeli ven. Sting mě chytil za ruku. Otočila jsem se na něj. “P-promiň,” sklopil hlavu. “Budiž ti odpuštěno,” stiskla jsem jeho ruku pevněji. “Co jiného mám s tebou dělat, můj úchylný muži,” rejpla jsem si. Zrudnul až za ušima.

Rogue

Zabalila jsem naše věci, stáhla jsem povlečení a uklidila je, složila jsem deky a polštáře, zametla a vytřela. “Ložnice je hotová,” volala jsem na Rogua. “Můžeš prosím odnést naše tašky a pak trochu poklidit v kůlně?” zamrkala jsem. Rogue si povzdechl. “Co mi zbejvá,” odfrkl, ale usmíval se. To bylo u něj vzácné. Pozorovala jsem ho, jak odchází. Když za sebou zavřel, přešla jsem ke kuchyni. Utřela jsem prach, umyla nádobí a vypojila všechny spotřebiče. Pak jsem utřela jídelní stůl, židle jsem dala nahoru a dala jsem se do zametání. Najednou jsem škobrtla a spadla jsem na záda. Vydešeně jsem vyjekla. To bych to nebyla já, kdyby se mi smůla nelepila na paty. Spadla jsem tak šikovně, že jsem na sebe vylila vodu po vytírání.

“Co se stalo!” do místnosti vběhl vydešený Rogue. “Jsi v pořádku?” vyhrkl. “Jo, jo,” posadila jsem se a pak i stoupla. Otočila jsem se na něj. Najednou zrudl. “Děje se něco?” nechápala jsem. “T-tvoje t-tričko,” vykoktal. Zbledla jsem. Měla jsem na sobě bílé tričko, které bylo momentálně nasáklé vodou a tím pádem nenechávalo moc pro představivost. “Děláš jako bys neviděl víc,” povzdechla jsem si. Vyšla jsem ven. Rogue se za mnou otočil. Zavrtěla jsem hlavou. Ty si tak nenápadný až je to roztomilé. Shodila jsem ze sebe tričko a z tašky jsem si vytáhla nové. Musela jsem si toho ale převlíct víc. “U-u-uvědomuješ s-si, že jsi v-venku,” okřikl mě Rogue rudý jako rajče. “Kdo mě tu asi tak uvidí,” pozvedla jsem obočí.

Najednou Rogue odběhl. “Kam běžíš,” oblékala jsem si sukni. Neodpověděl. Pokrčila jsem rameny a vydala jsem se douklidit. Na zemi bylo pár kapek krve. Rozeběhla jsem se za ním. Seděl na pařezu na kraji lesa. Držel se za nos. “To se ti to tak moc líbilo?” pozvedla jsem obočí. Uhnul pohledem. Musela jsem se usmát. Sedla jsem si mu na klín a objala jsem ho. Objetí opětoval. Položila jsem jeho hlavu na můj hrudník, aka pro muže nejlepší polštář. “Ty se nezměníš,” zavrtěla jsem hlavou. “Mám?” zeptal se opatrně. “Nikdy,” odpověděla jsem pohotově. “Zůstaň takový jaký si, protože právě proto jsem si tě vzala,” hladila jsem ho po vlasech.