Fairy Tail Boyfriend Scenarios

Když zjistíš, že si těhotná

Sting

Šla jsem s Yukino na misi nedaleko Magnolie. Sting sice protestoval, ale má jaksi smůlu. Má tam aspoň Lektora. “Je krásně že?” usmála jsem se. “Pravda,” usmála se Yukino. Šli mámě k vlaku. Měla jsem zvláštní pocit v žaludku, ale snažila jsem si toho nevšímat. Došli jsme na nádraží a vlak vyjel směr Magnolia. “Je ti dobře?” vyhrkla najednou Yukino. Zmateně jsem na ni koukala. “Jste celá bledá,” vyskočila ze sedačky. “V pořádku Yukino, to bude z toho vlaku… nejspíš,” uklidňovala jsem ji. Nejistě se posadila. “Když myslíš,” tvářila se ustaraně. A opravdu se to uklidnilo. Vydali jsme se za zadavatelem. Měli jsme vyčistit okolí od nebezpečné zvěře protože Fairy Tail chystá nějakou slavnost. “Můžeme se pak zastavit,” navrhla jsem. “To zní dobře,” kývla. “Raging Flames,” děsila jsem vše, co by mohlo slavnost ohrozit. “Já myslím, že hotovo,” Yukino připevnila poslední sáček s odpuzujícím práškem.

Vešli jsme do cechovní budovy Fairy Tail. Přípravy byly v plném proudu. “Návštěva,” Natsu se k nám rozeběhl. “(Jméno) a Yukino,” přivítala nás Lucy. “Dáme pauzu,” navrhl Grey. Cech hrubě souhlasil. “Děcka zatrápený,” zlobil se jejich mistr. “Máme významnou návštěvu,” argumentoval Natsu. “A kohopak?” vydal se naším směrem. “Ženu cechmistra Sabertooth,” oznámila Yukino. “Vskutku vážená návštěva,” promnul si knírek. “Tak tedy pauza,” vyhlásil. Tenhle cech… Tak jsme si povídali jak a co. Musela jsem vykládat dopodrobna, jak nám to se Stingem klape a tak dále. Ale dostala jsem najednou hrozný hlad. Tak se začalo hodovat. Najednou se mi udělalo hrozně špatně a musela jsem odběhnout. Yukino běžela za mnou. “(Jméno), co se děje?” zpanikařila. Přiběhla i Lucy s Mirou. Všechny měli obavy. Yukino mi podržela vlasy. Pak mě Mira chvíli vyzvídala. Sáhla pro něco do příruční lékárny a dala mi to do ruky.

Věděla jsem přesně, co to je. Polkla jsem. “Všechno míří k tomuhle,” usmála se. Zavřela jsem se na záchodě. Udělala jsem vše podle návodu. Zkontrolovala jsem výsledek. Zalapala jsem po dechu. Vyšla jsem. “Tak co?” vyzvídaly. “Pozitivní,” pípla jsem. Vrhly se na mě. “To je úžasný,” volala Yukino. “Teď mě kort nebude chtít nikam pouštět,” povzdechla jsem si. “Teď ale pro to bude mít dobrý důvod,” usmála se Mira. Pousmála jsem se. Jak se bude tvářit, až mu to řeknu. Ten se zblázní. Vrátili jsme se do hlavní haly, kde všichni s napětím čekali. “Když si odběhla, tak se všichni začali ptát, co se stalo, tak jsme slíbily, že to zjistíme,” usmála se Lucy. “(Jméno) a cechmistr Sting budou mít malé,” vypískla Yukino. “Počkat ty…,” Grey neměl slov. Natsu a další na nás nechápavě koukali. “(Jméno) bude mamka,” vysvětlila jim Mira. Konečně pochopili a začali jásat.

Rogue

“Ale prosimtě,” můj bratr mávl rukou. “Na svatbě jsem byl, ale moc možností ho poznat jsem neměl,” ušklíbl se. Povzdechla jsem si. “Táta by na nás byl pyšný,” dodal. “Nás? Ty si jen sbalil princeznu Hisui,” rejpla jsem si. “Náhodou, abys věděla taky jsem musel zamakat, aby pan král svolil,” tvářil se uraženě. Pousmála jsem se. “Nepochybuji,” zavrtěla jsem hlavou. “Pošleme vám kočár,” princezna si přisedla. “To je od vás milé, ale nevím, jak nadšený bude Rogue,” povzdechla jsem si. “Ach ti drakobijci,” zaúpěl bratr. “No má smůlu chlapec,” dodal odevzdaně. “Však on to přežije, ale moc důstojné to nebude,” ukončila jsem hovor. “Kam jedeme?” Frosch nadšeně poskakoval. “Jsme pozváni na královské zásnuby,” vzala jsem ho na klín. “My tři?” dotazoval se Rogue. Kývla jsem. “Za chvíli na nás bude čekat kočár,” zvedla jsem se. Můj muž zbledl.

“Vážně to tak musí být,” Rogue nejistě koukal na přistavený kočár. Kočí mi otevřel dveře a já nastoupila. “Ano je,” povzdechla jsem si. Nakonec tedy s Froschem v náručí usedl naproti mě. “To zvládneš,” ujišťovala jsem ho. Frosch se přesunul do bezpečné vzdálenosti ke mě. “Zrada,” zvolal uraženě. Vyjeli jsme. Nevím jestli to bylo kvůli Roguovi, ale ani mě nebylo cestou nejlíp. “(Jméno), jsi v pořádku?” Frosch se strachoval. “Dobré dobré,” mávla jsem rukou. Všimla jsem si nejistého pohledu odnaproti. Pousmála jsem se. Nechci, aby se strachovali kvůli ničemu. Po příjezdu jsme byli odvedeni do pokoje. “Je ti lépe (Jméno),” Rogue se hned ptal. “Jo,” kývla jsem. Nebyla to lež. Lépe mi bylo, ale pořád to nebylo dobrý. Oblékli jsme se a vydali se dolů. Rogue mě zastavil. Jseš si jistá, že si v pohodě? Nevypadáš tak,” strachoval se. Jen jsem nad tím mávla rukou.