Fairy Tail Boyfriend Scenarios

Když najde tvojí ‚šťavnatou' literaturu + pánové mají kocovinu

Sting

Seděla jsem u Stinga na posteli. Poté, co předvedl minulou noc, jsem se rozhodla, že mu budu dělat společnost, kdyby no… potřeboval asistenci. Probudila jsem se asi před hodinou. Nudila jsem se, ale nechtěla jsem tu nechat našeho cechmistra na pospas kocovině. Pak jsem dostala nápad. Odběhla jsem si pro nejnovější Sorcerers Weekly. Opatrně jsem se vplížila zpět do Stingova pokoje a otevřela mojí oblíbenou sekci Fanfikce. Na tenhle jsem se těšila. Každý týden tu je příběh o někom koho známe. Před měsícem tam byl Rogue a dneska byl na řadě Sting.

Našla jsem požadovaný článek. „15+ varování?“ pozvedla jsem obočí. „Hell yeah,“ ušklíbla jsem se. Začetla jsem se. Příběhově to bylo výborný jako vždycky a nad některými scénami jsem byla rudá až za ušima. „(Jméno)~?“ Sting na mě ospale koukal. „Kde? Jak? Co?“ nechápal. Zasmála jsem se. „Včera si se pěkně zřídil,“ cvrnkla jsem ho do čela. „Au,“ sykl bolestí. „Chceš sehnat prášek na hlavinku?“ ušklíbla jsem se. „Prosím~,“ kňoural. Vypadal tak sladce. „Ty si ale případ,“ zavrtěla jsem hlavou. „Vydrž tu chvilku, hned budu zpátky,“ dala jsem mu pusu na čelo a odešla jsem na ošetřovnu. Svůj časopis jsem položila na noční stolek.

Z lékárny jsem vyndala prášek a do sklenice jsem nalila vodu. Vyrazila jsem zpátky. Otevřela jsem dveře a zasekla jsem se. Sting si pročítal ten příběh. Já ho musela nechat otevřený. Otočil se na mě. „Tak tohle ty čteš,“ ušklíbl se. „Časopis za prášek,“ vyhrkla jsem. „Jistě,“ podal mi ho. Skoro jsem mu ho z tý ruky vytrhla. Podala jsem mu vodu s práškem. Křečovitě jsem svírala těch pár stránek. Sting se zvedl z postele. Zrudla jsem. Úplně jsem zapomněla, že je jen ve spodním prádle. Prohrábl mi vlasy. „Jestli chceš, máš jedinečnou příležitost převést fikci do reality,“ pošeptal mi do ucha. Pak mě začal líbat.

Rogue

Probudila jsem se na ošetřovně. Rogue spokojeně oddychoval na vedlejší posteli. Posadila jsem se. Provedla jsem sebeanalýzu. Pak jsem se zvedla z postele. Podívala jsem se na Rogua. „Ty budeš mít slušný bolehlav,“ povzdechla jsem si. Pak jsem dostala nápad. Vyndala jsem z lékárny prášek a do sklenice jsem nalila vodu. Dala jsem to na malý tácek a položila jsem mu to k posteli. Při pohledu na jeho spící tvář jsem se musela usmát. Tenhle pohled nevídám často. Když už sdílíme pokoj, tak většinou vstane jako první. Aspoň je té slušnosti a nechá mě spát. To by totiž bylo to poslední, co by udělal.

Vrátila jsem se k lůžku. Všimla jsem si svého bloku a tužky. Nahlédla jsem dovnitř. Zrudla jsem. Do tohohle bloku jsem si vypisovala různé scenérie mezi mnou a Roguem. No a dejme tomu, že nějaké jsou… šťavnatější. No co mám dělat, když je příliš bázlivý, aby cokoliv udělal. Zrovna jsem měla jednu rozepsanou. Zatočila jsem propiskou a pustila jsem se do psaní. Najednou jsem se zasekla. „Co je to se mnou,“ zaúpěla jsem. Řekněme, že tenhle příběh byl zatím nejšťavnatější. Rychle jsem příběh ukončila a blok jsem nechala na posteli. Potřebovala jsem něco zkontrolovat.

Když jsem se vrátila pro svůj poklad, zarazila jsem se. Rogue seděl na mojí posteli a pročítal to. Byl rudý až za ušima. „Vrať mi to,“ vytrhla jsem mu to z ruky. „J-já netušil ž-že…,“ soukal ze sebe. „Když ty se nikdy na nic nezmůžeš, tak mě zbývá jen fantazírovat,“ přiznala jsem. Rogue mě chytil za zápěstí a stáhl mě pod sebe. Zmateně jsem zamrkala. „Máš to mít,“ pousmál se. „P-prosím?“ vykoktala jsem. „A děkuju za ten prášek, je mi mnohem líp,“ políbil mě. Můj bloček spadl na zem. „Tohle už potřebovat nebudeš,“ zašeptal mi do ucha. „Ale musím uznat, že mi dal hodně inspirace,“ ušklíbl se. Omotala jsem mu ruce okolo krku. „Tak se ukaž,“ přitáhla jsem si ho k sobě.

Lyon

Nevím jak, ale podařilo se mi Lyona odtáhnout domů. Ha! Prej, že se nemám zatěžovat. Tak to nevyšlo. Nakoukla jsem do ložnice. Lyon spokojeně oddychoval. Pousmála jsem se. „Idiot,“ řekla jsem potichu a šla jsem si sednout do obýváku na gauč. Včera večer bylo všechno tak narychlo. Byl tu neskutečný bordel. Neochotně jsem se zvedla. Oblečení jsem složila na hromádky a srovnala jsem boty. Když jsem věšela svůj kabát, vypadl na mě štos papírů. „Co to je?“ zvedla jsem je. Byl u toho vzkaz. „Na dlouhé nudné večery, od Cherii,“ četla jsem. „Co ta malá bláznivka vyhrabala,“ zavrtěla jsem hlavou a vrátila jsem se ke gauči.