Sunflowers (Bunny SP)✔️

LXXVII

Meme machine, meme machine!
Kdo tu hudbu vybíral?
Všichni se nahrnuli doprostřed kavárny. Stoly se odsunuly na stranu a  z volného prostoru se stal improvizovaný taneční parket.
Kdyby Stan nic neudělal asi bychom na sebe jen zírali. Situaci skvěle zachránil, budu mu muset někdy poděkovat.
Jen my dva jsme stáli jako solné sloupy. "Pojďme se přidat," pousmál se na mě Leo a natáhl přede mně ruku. Bez váhání jsem ho popadl a protancoval jsem se s ním doprostřed davu. Ani se to nedalo nazývat tancem (na to se moc nedá tancovat) ale nevypadalo to vůbec špatně. Stáli jsme se středem pozornosti. "Válíš, Kenny," snažil se Stan překřičet hudbu. Nepodíval jsem se na něj, oči jsem měl jen pro Lea. Připomnělo mi to tu párty, kde jsem Lea pozval ale teď vypadal jinak. Totiž každý, kdo hodí všechny starosti za hlavu, vždy vypadá líp. Nemusí zestárnout ani o rok ale vždy to poznám.
Po několika písničkách někdo vypnul hlavní světla, na zdi za barem se rozzářila žlutá světýlka. Hudba byla pořád strašná ale nevadilo to, každý s radostí tancoval. Nikdo si nesedal (asi díky účinkům kofeinu), všichni zažívali davové šílenství. Houpali jsme se do rytmu, dívali jsme si stále do očí.
V šeru jeho oči svítily jako drahokamy. Nemohl jsem odolat, chtěl jsem si je prohlédnout zblízka. Ucítil jsem jeho dech. Nechal jsem se oddat tomu slastnému pocitu, v tanci jsme ale nepřestávali.
"Miluju tě," řekl
"Já vím."
"Ha! Narážka že Star wars," řekl Kevin. Ani jsem si nevšiml, že stojí vedle nás.
Podobně jako na Stanově party, lidí postupně ubývalo. Asi kolem desáté tam zůstali jen čtyři lidi. Tweek, Craig a my dva.
"Asi už můžete odejít," řekl Craig. Tweek mezitím vytíral podlahu, za celou tu dobu ani jeden hrnek nezůstal na místě. "Vážně?" zeptal se Leo držíc mě za ruku. "O-opravdu, můžete jít ah! pryč," potvrdil. Podíval jsem se z okna, ven nešlo vidět ani na krok. "Tak asi ahoj," řekl jsem trochu nejistě. "Čau," rozloučil se Craig, když posouval velký stůl zpátky na své místo. Oba dva jsme odešli pryč.
"Nebyl to tak špatný nápad, že?" řekl Leo. Pevně se mě držel a já jen cítil ta chladná místa, kde se mě Leo dotkl. Neviděl jsem ani na krok. Ani pouliční lampy nesvítily. Jediné, co vyzařovalo nějaké světlo byly hvězdy. Měsíc byl v novu, a tak jich bylo vidět víc než obvykle. "Ne, ani nebyl," odpověděl jsem až po chvíli," v se teď nějak.." Leo za mě doplnil větu: "Nějak lépe, viď? Také cítím změnu." Podíval jsem se směrem, kde by mohl mít teoreticky obličej, poznal jsem to jen díky stínů. "To není možné," vyhrkl jsem. Stíny se na chvíli pohnuly. "Co se děje?" zeptal se Leo. Usmál jsem se na něj, i když to neviděl. "Čteš mi myšlenky," řekl jsem. Prošli jsme kolem další rozsvícené výlohy, v ten moment jsem viděl jeho tvář. Na obličeji se mu pocity míchaly jako barvy na plátně. Po chvíli ty všechny barvy náhle zmizely, pousmál se nad tím a řekl:"Ale prosímtě, nic jako čtení myšlenek neumím."
Chtěl jsem se zase na něj podívat ale neviděl jsem nic. Výloha svítila daleko za námi.  "Vážně?" řekl jsem,"tak schválně, na co teď myslím?" Ucítil jsem jeho prsty na svém krku, zanedlouho mi ten příjemný mrazivý pocit zmizel z kůže. "Hmm," zamyslel se," nejspíš na hvězdy. Ano, na hvězdy."
"Jak jsi to uhádl?"
"Je to totiž jediné, co vidíš."