Sunflowers (Bunny SP)✔️

XLIV

Ráno
Smrt už se sama vytrácí jako matná vzpomínka na sen
Ten samý pokoj
Ta samá postel
Pořád a pořád dokola

Sednu si na postel a prohlížím si ruce. Vypadají zcela obyčejně jako každé ruce ale měl jsem pocit, že se promění v drápy nebo něco podobného.
Necítím se jako člověk, často nad tím přemýšlím.
Možná nejsem jedinečný. Možná tu jen nepatřím.
Prohmátnu si kapsy. Ulevilo se mi, když jsem v pravé kapse ucítil svůj telefon.
Otevřel jsem ho abych se ujistil, jaký je dneska den.

9/11 Mon  5:59

Už je pondělí? To se mi nikdy nestalo! pomyslel jsem si ale nebylo to to jediné, co mě napadlo.
Dnes má Leo narozeniny a já zapomněl něco připravit.
Sakra!
Postavil jsem se před okno. Slunce v tu dobu pomalu vycházelo nad obzor. Musím rychle něco vymyslet. "Noták, vymysli něco, Kenny," snažil jsem se samomluvou povzbudit kreativní myšlení. Díval jsem se ven z okna. Pozoroval jsem zasněžené kopce. Vypadaly nádherně ale furt mě nic nenapadalo!
Zkusil jsem opačnou metodu a místo toho abych sledoval vše, co je venku za oknem, budu se dívat na samotné okno. Nevypalo zrovna nejlépe. Bylo na několika místech rozpraskané a zasekla se klika, takže se nedá ani otevřít. Starý dřevěný rám si doslova žil vlastním životem. Opravdu si nedělám srandu. Věřili by jste tomu, že by břečťan, plíseň a vyryté obrázky dokázali žít na jednom okenním rámu v míru?
Zaujaly mě hlavně ty obrázky. Snažil jsem si vybavit, kdy jsem je dělal. Některé vypadaly třeba týden staré, poté tu byly zas ty, co zub času pořádně ohlodal a místy už nešlo poznat, jaký to má tvar.
Zastavil jsem se u jednoho obrázku na pravém spodním rohu. Možná byl jeden z nejstarších. V mládí jsem kytičky moc nekreslil, tohle byla výjimka. Možná to byla kopretina nebo slunečnice. Byla porostlá šedou plísní která se mísila s něčím co vypadalo jako žlutý Balakryl.
A poté mě to trklo. Jsem přece z tatérského studia!
Vyrazil jsem z domu jak nejrychleji to šlo. Běžel jsem co nejrychleji do centra.
Za cesty jsem přemýšlel o sobě. Možná nejsem člověk ale to není důležité. Hlavní je, že existuje někdo, na kom mi záleží.
Kvůli tomu se víc cítím jako člověk.

Sorry za neaktivitu ale musela jsem se učit na přímačky na uměleckou
^v^