Sunflowers (Bunny SP)✔️

VI

Ano, otevřel jsem ty dveře a ano, je to to nejlepší co jsem mohl udělat.
Silná vůně květin mě úplně paralyzovala. Předemnou stála nějaká stará paní. Bílé vlasy měla v drdolu a na sobě temně modré šaty. Pokud bych si představil viktoriánskou dámu, vypadala by přesně takhle.
"Dobrý den! Co si přejete?" řekla ta stará dáma.
Co si mám asi vymyslet? Chvíli jsem mlčel a zíral před sebe. "No...ehm...já hledám...eh..já jsem si šel koupit květinu." vykoktal jsem. BRAVO! Dostáváš titul největšího dementa. Gratuluji! Říkal mi tichý hlásek v mé hlavě. Ta dáma se na mne podivně podívala a pak řekla:" Samozřejmě, proč bys jste tu jinak chodil? Ale otázka zní jestli pro někoho, nebo ..." "Pro někoho speciálního!" Prohlásil jsem bez zaváhání. Ta ženská se trochu polekala, jak nahlas jsem to řekl a popošla blíže směrem ke košům plných nařezaných květin různých barev. Já ale zůstal na místě, ta dáma mi zakryla pohled na něho.
Věděl jsem, že to je on a nikdo jiný. Seděl za kasou a aražoval tam nějakou kytici. Vlasy měl světlé, skoro až bílé. I jeho pleť vypadala na pohled hladká a bledá, jako tvář anděla. Tak krásnou tvář hyzdila jizva na levém oku, která se mu táhla od půlky obočí až pod spodní víčko. Co se mu mohlo stát?
Každopádně jsem se podíval směrem k němu a řekl: "Leo, nemohl bys mi pomoct?" Ze srdce mi spadl obrovský balvan, když na mé volání zvedl hlavu.
PANEBOŽE ! PANEBOŽE! JÁ TO FAKT UDĚLAL!
Po Leově tváři se rozlil rumělec. Když se mi podíval do očí, vypadal ještě krásnější než jak jsem na něj vzpomínal. Seděl stále za kasou a nervózně si mnul ruce. "Pane Stotchi, buďte tak láska v a udělejte to, co si náš první zákazník žádá." Řekla ta dáma a šla nejspíš zaujmout místo za kasou.
Leo se zvedl a dlouhými ladnými kroky došel ke mně. "Nevíte, co má vaše drahá polovička ráda za květiny?" Zeptal se. Z jeho hlasu sršela nejistota. Teď jsem měl šanci udělat zásadní krok vpřed. Sebejistě jsem odpověděl tak, jak by nikdo neměl odvahu: "Spíš, co máš rád ty?"
Leo úplně zčervenal. Očima se nervózně díval sem a tam.
Ty jeho oči. O nich by se daly psát básně o tisícech slov. Pravé oko bylo modré, jako ledovec, které nebylo tak ledové ale plné. laskavosti a ochoty. To druhé bylo oko slepce, které nevidí tvou tvář, protože se ti dívá rovnou do duše. Poznalo by lháře i vraha, ale taky hlupáka, co tvrdohlavě jde za svým nemožným snem.