Sunflowers (Bunny SP)✔️

II

Ten samý večer
Blesky protínají oblohu jasným světlem. Kapky deště bubnují na střechy a vytvářejí rytmickou melodii. Nikdo netuší, co mám v plánu. Nikdo neví kdo jsem a ani to nikdo nemusí vědět.
Procházím se městem, ruce mám hluboko v kapsách. Dlouhý plášť mi vlaje větru, je nasáklý vodou a tak mě nepříjemně studí na zádech. Každou noc se probouzím skoro jako jiný člověk ale v jádru jsem to pořád já. Všechen ten vztek můžu konečně vypustit ven.
"Co udělám dnes?" ptám se sám sebe. Asi tohle není známka zdravého rozumu.
Najednou se zastavím před komunitním centrem. Vždy bylo plné lidí, co chtěli něco změnit ale udělali něco? NE! Členy sdružení vídám každý den, zdravím je, však v nitru své duše je nenávidím.
"Pojďme ten barák zapálit!" vykřikl jsem. Oblohou projel další blesk, jeho zář se mi odrážela na dosti těžké helmě, která mi zakrývá skoro celou tvář.
Pro situaci, kdybych jsem chtěl něco zapálit, vždy nosím za opaskem zápalnou láhev a zapalovač. Zvedám ze země kámen. Tak malý aby se mi vlezl do dlaně ale i přesto dost těžký aby byl schopný rozbít okno. Jedním ladným pohybem házím kámen do nejbližšího okna, to se roztříští na milion malých kousků. Vytahuju láhev a zapalovač.
Už jsem chtěl látku v láhvi zapálit ale najednou mě někdo chytí za rameno a dost silně se mnou mrští o zem. Ani jsem se nestihl ohlédnout. Mé tělo dopadlo s ránou na mokrý chodník, obě dvě věci jsem upustil v tom všem na zem ale ani jedna z nich se nerozbila. Ta bolest a chlad mě bodal do zad. Vzhlédnu k obloze abych se mohl podívat na ksicht toho hajzla.
Byl to on. To on mi ničí život. Vždy když se snažím něco dokázat, strhne mně na dno. TEN SRÁČ MYSTERION!
Lehce se usmál a řekl: "Proč to pořád dokola zkoušíš? Víš o tom, že se to nemá dělat?" Pak se tomu začal přiblble chlamat. Snažil jsem se zvednout ale on mě srazil rukou zpátky k zemi ale ruku tam nechal asi abych neutekl. Musel jsem rychle přijít nato, jak se ho zbavit. Po celou dobu jsem mlčel aby on si myslel, že ho poslouchám. "Obdivuji tě, jak dokážeš být tak vytrvalý," povídal, " jak dlouho se známe? Pět šest let?
Na tohle jsem musel odpovědět: "Ne, třináct." Jak to, že si to nepamatuje? A ano, s tím magorem to pobíhá po městě a "potírá zločin" se znám už třináct let.
Když na chvíli zapátral očima po okolí, chtil jsem ho za ruku a zakroutil jsem s ní do té doby než se neozvalo hlasité křupnutí. Polekaně se podíval na svou už zlomenou ruku a plesknul sebou o zem. Já se odvalil na bok, popadl zapalovač a na několika místech Mysterionova těla jsem nechal působit plamen.
Zabralo to, on začal na těch místech hořet. Mohl bych ten jeho výraz pozorovat klidně celé hodiny. Ten pocit zklamání mi dělal dobře.
Abych smetl stopy, vzal jsem si prázdnou láhev a zapalovač s sebou. Pak jsem se ohlédl, jestli mně někdo další nešpehuje a potom jsem se vzdálil. Ještě naposled jsem se podíval na Mysterionovo tělo v plamenech, jeho zlomená ruka bezmocně ležela na mokré zemi. Zlomyslně jsem se na něj usmál a zmizel jsem v náručí temné noci.

Druhá část je za námi!
Pokud můj fanda existuje, tak budu moc ráda. -w-